Numbers 14
1 1-2 2 Ještě téže noci se mezi lidmi strhlo velké pozdvižení a hlasitý nářek. Všichni Izraelci si vylévali zlost na Mojžíše a Árona a vyčítali jim: "Kdybychom raději zahynuli v Egyptě nebo tady na poušti!
2 ***
3 Cožpak nás sem Hospodin přivedl jen proto, abychom padli zbraněmi nepřátel a naše ženy a děti se staly jejich snadnou kořistí?
4 Zvolme si raději nového vůdce," říkali jeden druhému, "a vrátíme se do Egypta."
5 5-6 Když to uslyšel Mojžíš s Áronem, zoufale padli před zraky všech shromážděných Izraelců tváří do prachu. Také
6 ***
7 Jozue s Kálebem, kteří prozkoumávali zemi, roztrhli na znamení zármutku a zoufalství svůj oděv a přesvědčovali Izraelce:
8 "Na vlastní oči jsme viděli, že země před námi je více než skvělá. Budeme-li Hospodinu důvěřovat, ochotně nás do této úrodné a bohaté země zavede a dá nám ji.
9 Jen se nesnažte Hospodinu vzdorovat a nemějte strach z původních obyvatel země, protože s jeho pomocí nad nimi snad no zvítězíme. Není třeba se ničeho bát. Jestliže Hospodin stojí při nás, nic je před námi neochrání."
10 Shromáždění Izraelci je však neposlouchali a chystali se, že je ukamenují. V tu chvíli se ale u svatyně rozlila záře Hospodinovy přítomnosti a jeho hlas řekl Mojžíšovi:
11 "Jak dlouho se mám ještě nechat od Izraelců ponižovat? Vykonal jsem před nimi tolik zázraků a přesto mi nevěří.
12 Proto se jich zřeknu a všechny je vyhladím. Z tebe pak nechám vzejít národ, který je bude předčit velikostí i silou."
13 13-14 Mojžíš ale Hospodinu odvětil: "Když jsi vysvobozoval Izraelce z Egypta, jeho obyvatelé na vlastní kůži poznali tvou moc. Kdyby se však nyní Egypťané doslechli, jak chceš naložit s vlastním lidem, rozhlásí to obyvatelům této země. Národy, které ji obývají, již také slyšely, že doprovázíš svůj lid a navštěvuješ ho svou přítomností. Ve dne vedeš Izraelce v podobě sloupu z oblaku a v noci nad nimi bdíš jako ohnivý sloup.
14 ***
15 15-16 Když tedy nyní všechny Izraelce až do posledního zahubíš, budou tyto národy rozhlašovat, že Hospodin nedokázal přivést svůj lid do země, kterou mu zaslíbil, a proto raději všechny jeho obyvatele usmrtil na poušti.
16 ***
17 Prokaž tedy moc a stálost svých slov. Vždyť sám jsi prohlásil:
18 "Jsem trpělivý a laskavý a odpouštím vzdor i provinění. Přesto však neponechávám žádnou nepravost bez povšimnutí. Její důsledky pocítí nejen samotný viník, ale ovlivní také další tři nebo čtyři generace jeho potomků."
19 Jsi nesmírně laskavý, Hospodine, a proto Izraelcům odpusť, jako jsi to dělal od té doby, kdy opustili Egypt, až do dnešního dne."
20 20-23 "Dobrá," odpověděl Hospodin, "odpustím jim, jak mne žádáš, ale jako sám Hospodin, který naplňuje zemi svou slávou, přísahám, že nikdo z těchto Izraelců, kteří spatřili mou slávu a zázraky, jež jsem vykonal v Egyptě i na poušti, nikdy nevkročí do země, kterou jsem slíbil jejich předkům. Již desetkrát mi odepřeli svou poslušnost a pokoušeli mou trpělivost. Znevážili mne, a proto nikdy svou zaslíbenou vlast nespatří.
21 ***
22 ***
23 ***
24 Káleb se však zachoval jinak než ostatní, a proto věnuji tuto zemi jemu a jeho potomkům.
25 Nechtěli jste vstoupit do údolí zaslíbené země ze strachu před Amálekovci a Kenaanci, a proto se zítra obraťte a vydejte se zpět k Rudému moři."
26 Nato se Hospodin obrátil od Mojžíše také k Áronovi a oběma řekl:
27 "Jak dlouho mám ještě poslouchat nářky a stížnosti všech izraelských bezbožníků? Jděte a vzkažte jim:
28 28-29 Jako váš Hospodin přísahám, že vyplním všechno, co jste si sami předpověděli. Všichni sečtení Izraelci starší dvaceti let se postavili proti mně, a proto zahynou v poušti.
29 ***
30 Ani jediný z vás kromě Jefunova syna Káleba a Núnova syna Jozua nevkročí do země, kterou jsem vám slíbil jako vaši novou vlast.
31 31-32 Uzří ji teprve vaše děti, které se podle vás měly stát kořistí nepřátel. Zatímco vy zemřete na poušti, vaši potomci získají zemi, kterou jste zavrhli.
32 ***
33 Do té doby však kvůli vašemu provinění budou muset čtyřicet let strádat na poušti a pást izraelská stáda, dokud poslední z vás nezahyne.
34 34-35 Za každý ze čtyřiceti dní, kdy vaši velitelé procházeli tuto zemi, budete jeden rok trpět za své nepravosti. Čtyřicet let tak budete poznávat, co to znamená stát se Hospodinu protivníkem. Přísahám, že všichni, kdo se proti mně postavili, až do posledního naleznou v poušti svou smrt."
35 ***
36 36-37 Vzápětí Hospodin zasáhl smrtelnou ranou deset zvědů, které Mojžíš poslal prozkoumat kenaanskou zemi a kteří po návratu vyvolali svými špatnými zprávami vzpouru mezi Izraelci.
37 ***
38 Z dvanácti velitelů tak zůstali na živu jen Jefunův syn Káleb a Núnův syn Jozue.
39 Když Mojžíš vzkázal Izraelcům, co mu Hospodin oznámil, zavládl mezi nimi hluboký zármutek.
40 Na druhý den časně zrána se vypravili na cestu směrem k pohoří Kenaanu a prohlásili: "Provinili jsme se, ale nyní jsme již opět připraveni vejít do země, kterou nám Hospodin slíbil."
41 Mojžíš je však varoval: "Chcete se znovu postavit proti Hospodinovu rozhodnutí? Vaše plány ztroskotají!
42 Nikam nechoďte, jinak vás nepřátelé rozdrtí, neboť Hospodin vám tentokrát nepomůže.
43 Padnete zbraněmi Amálekovců a Kenaanců, protože jste se obrátili k Hospodinu zády a on vás již nebude chránit."
44 Přestože Mojžíš lid varoval a zůstal i s truhlou Hospodinovy smlouvy v táboře, domýšliví Izraelci ho neuposlechli a vytáhli směrem k pohoří Kenaanu.
45 Tam je však napadli Amálekovci a Kenaanci a za velkého krveprolití je pronásledovali je až do Chormy.