1Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se lid shromáždil znovu. Tentokrát se postili, byli oblečeni v oděvech z pytloviny a ve vlasech měli popel. To dělali vždy, když chtěli dát najevo lítost nad svou nevěrností.
22-3 Tato záležitost byla výlučně židovská. Znovu jim byl dvě nebo tři hodiny předčítán zákon a několik hodin trvala zpověď, v níž vyznávali hříchy své i svých předků.
3***
4Všichni pak vzývali a oslavovali Boha se zpěváky na pódiu, kde vedli lid ve chvalách lévijci Ješua, Kadmiel, Baní, Šebanjáš, Buni, Šerebjáš, Baní a Chenaní.
5Na pódiu se provolávalo: "Povstaňte a chvalte Boha, on kraluje od věků až na věky! Oslavujte jeho jméno vyvýšené nad každé pomyšlení!" Střídali se v tom Ješua, Kadmiel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hodijáš, Šebanjáš a Petachjáš.
6Pak se modlil Ezdráš: "Ty, Bože, jsi jediný Bůh, který učinil nebe, zemi i moře a všechno, co je v nich. Jen tobě všechno vděčí za svou existenci, tebe vzývají zástupy andělů.
7Ty jsi ten, kdo vyvolil Abrama, vyvedl ho z kaldejského Uru a dal mu jméno Abraham - Otec mnohých.
8Když ti osvědčil svou věrnost, uzavřels s ním smlouvu, že zemi Kenaánců, Chetejců, Emorejců a Perizejců, Jebúsejců a Girgašijců dáš na věčné časy jeho potomkům. Nyní jsi splnil svůj slib, neboť ty nikdy své slovo nerušíš.
9Viděls utrpení našich předků v Egyptě a slyšels jejich volání u Rákosového moře.
10Učinils veliké zázraky proti faraónovi a jeho národu za to, jak zpupně se nad nás vyvyšoval. Své jméno jsi proslavil těmi nezapomenutelnými činy.
11Moře jsi rozdělil, aby tvůj lid mohl projít po souši, ale nepřátele jsi utopil v hlubinách, klesli ke dnu jako kámen.
12Ve dne jsi ho vedl sloupem oblakovým, v noci sloupem ohnivým, aby nezbloudil.
13Sestoupils na horu Sinaj a mluvils k nim z nebe, dals jim dobré zákony a spolehlivá přikázání,
14naučils je odpočívat sedmý den a dodržovat řády, kterés jim poslal po svém služebníku Mojžíšovi.
15Dávals jim chléb z nebe, když měli hlad, a vodu ze skály, aby nežíznili. Přikázals jim, aby šli a zmocnili se země, kterous jim s přísahou slíbil.
16Ale naši otcové byli pyšní a tvrdohlaví a nechtěli tě poslouchat.
17Nic si nedělali z tvých přikázání, snadno zapomněli na zázraky, kterés činil pro jejich dobro. Ve svém vzdoru si vzali do hlavy, že se vrátí do Egypta! Ty jsi však Bůh, který odpouští, trpělivý a shovívavý, nedáš se snadno vyprovokovat, proto jsi je neopustil.
18Ani když si udělali modlu - tele, tančili kolem ní s křikem "To je náš bůh, který nás vyvedl z Egypta!" a znovu tě uráželi,
19nemstil ses a nenechals je po zásluze zahynout na poušti. Oblakový sloup je dál vedl ve dne a ohnivý v noci.
20Posílals jim svého Ducha k poučení a nepřestals jim dávat nebeský chléb i vodu k uhašení žízně.
21Čtyřicet let jsi je ochraňoval na poušti a nic jim nechybělo, šaty se jim neroztrhaly a nohy neotekly.
22S tvou pomocí porazili velká království a národy a obsadili všechny kouty své země, zem chešbónského krále Síchona a bášanského krále Óga.
23Rozmnožils je jako kobylky a přivedl je do země, kterou jsi slíbil jejich otcům.
24Celé národy se jim podrobily, ani jeden z Kenánských králů proti nim neobstál.
25Zmocnili se opevněných měst i úrodných polí, bohatých domů se studnami, vinic i olivových sadů a nesčetných ovocných stromů, takže se najedli dosyta a s požitkem si užívali tvých požehnání.
26Ale přes to všechno byli neposlušní a vzdorovití. Zavrhli tvé zákony, vraždili proroky, kteří je kárali a napomínali tvým jménem. Znovu a znovu tě uráželi.
27Vydals je tedy napospas nepřátelům, aby je potrápili. Ale když jim bylo opravdu zle a volali k tobě o pomoc, zase ses slitoval a poslal jim osvoboditele.
28Jenže sotva se zotavili, zase páchali jen samé zlo. Tak na sebe zase přivolali tvůj bič, ale kdykoli si na tebe vzpomněli a volali k tobě, nesčetněkrát ses slitoval a znovu je zachraňoval.
29Tvé tresty je měly varovat, aby dbali tvých zákonů. Oni však jimi pohrdali, byli hluší k tvým životodárným nařízením a obrátili se k tobě zády.
30Měl jsi s nimi trpělivost mnoho let. Posílals jim proroky, ale oni si zacpávali uši před jejich varováním. A tak jsi je znovu podrobil cizímu národu,
31ale ve svém milosrdenství jsi nedopustil jejich úplný zánik a neopustils je navždy. Jak jsi soucitný, jak milostivý Bůh!
32Nyní tedy, veliký a mocný Bože, který stojíš ve slově a v milosrdnosti, neber na lehkou váhu všechno to trápení, které na nás dolehlo. Od první porážky asyrským králem jsme zkusili velice mnoho, naši králové, kněží i proroci i naši předkové.
33Kdykoli jsi nás trestal, bezezbytku jsme si to zasloužili. Tys vždycky své slovo do-držel, my jsme ho neustále porušovali.
34Naši králové a knížata, kněží a otcové se neřídili tvými zákony a nedbali tvých varování.
35Neprokazovali ti náležitou úctu a vděčnost za všechno dobro, kterým jsi je zahrnoval. Dals jim velikou, žírnou zemi, přesto se neodvrátili od svých špatností.
36Proto jsme dnes otroky v té zemi hojnosti, kterou jsi daroval našim otcům!
37Její bohatá úroda jde do sýpek králů, kterým jsi nás podrobil kvůli našim hříchům. Jsou pány našich těl i našeho dobytka, mohou si s námi dělat, co se jim zlíbí, pro ně nejsme lidi.
38Proto se dnes slavnostně zavazujeme, že chceme opět sloužit tobě, svému Bohu. K této smlouvě připojujeme své podpisy spolu s knížaty, levity a kněžími.