1Ach běda," naříká Micheáš, jsem jako zoufalec, který se snaží ukojit hlad, když na sklizených keřích a stromech už nezůstal ani jediný hrozen či fík.
2Vždyť v zemi již není nikdo zbožný a spravedlivý. Všichni lidé jsou jako lstivé a krvelačné šelmy a podvádějí dokonce i vlastní příbuzné.
3V páchání zla jsou nadmíru vynalézaví. Ti, kdo mají moc nebo vedou či soudí, jsou úplatní a rozhodují, jak sami chtějí. Společně strojí své intriky a plány
4a i ti nejlepší z nich jsou jako trní a bodláčí. Ale již přichází den, který předpověděli proroci. Den, kdy se objeví Hospodin, a zavládne zmatek.
5Nevěřte ani svým nejbližším přátelům a dávejte si dobrý pozor na to, co říkáte před vlastní ženou.
6Vždyť synové klidně ponižují své otce, dcery se bouří proti svým matkám a snachy proti svým tchyním. Každý má nepřátele ve své vlastní rodině.
7Já však navzdory tomu s nadějí vzhlížím k Hospodinu a čekám na svého Spasitele. Já vím, že můj Bůh mne slyší.
8Zbytečně se, nepřátelé, radujete nad naším osudem. Nyní jsme na kolenou, ale jednoho dne opět povstaneme. Dnes se nad námi stáhla mračna, ale naše naděje září v Hospodinu.
9Provinili jsme se proti němu a poneseme důsledky jeho rozhořčení, ale jednou se za nás opět postaví a navrátí nám naši důstojnost. Vyvede nás z temnoty ponížení a dá nám poznat svoji spravedlnost.
10Spatří to všichni naši nepřátelé a budou to oni, kdo zakusí zahanbení. Právě ti, kteří se s výsměchem ptali: "Tak kdy už vás konečně ten váš Hospodin vysvobodí?" Před našimi zraky padnou do prachu a budou rozneseni jako bláto na ulicích.
11Tehdy Izraelci opět vystaví hradby Jeruzaléma a rozšíří hranice svého území.
12Navrátí se všichni zajatci z Asýrie, Egypta a také od řeky Eufrat a ze všech končin od moře k horám.
13Avšak okolní země zpustnou kvůli provinění jejich obyvatel.
14Hospodine, veď svůj dávno vyvolený lid jako pastýř své stádo v lesích a na pastvinách. Dopřej jim pastvu v Bášanu a Gileádu, jako kdysi za starých časů.
15Vždyť ty sám jsi zaslíbil, že uděláš pro svůj lid divy, jako tenkrát, když jsi ho vyváděl z Egypta.
16Obyvatelé všech národů, kteří to spatří, s hanbou zjistí jak jsou bezmocní a v úděsu si zakryjí ústa i uši, jako hluchoněmí.
17Strachy se budou plazit v prachu jako hadi, vylezou ze svých skrýší a všichni se před tebou, Hospodine, pokoří.
18Vždyť kdo jiný je jako ty, Bože? Kdo by svému lidu odpustil vinu a přestoupení? Ty nechováš své rozhořčení na věky, ale s potěšením prokazuješ své milosrdenství.
19Opět se nad námi slituješ rozdrtíš naše provinění a pohřbíš je do hlubin oceánů.
20S láskou a věrně pak naplníš všechno, cos kdysi přísahal praotcům Izraele.