Joshua 17
1 V Efrajimském pohoří žil jeden muž jménem Míkajáš, který ukradl své matce nějaké peníze.
2 Jednoho dne však přišel za ní a přiznal se jí: "Ten člověk, kterého jsi proklínala, že ti ukradl jedenáct set stříbrných, jsem byl já. Já jsem je vzal a vracím ti je zpět." "Kéž ti Hospodin požehná, že ses ke svému hanebnému činu přiznal," řekla mu jeho matka.
3 3-5 "Teď, když jsi mi všechno stříbro vrátil, zasvětím je Hospodinu. Vezmu je, dám vyřezat sochu a tím stříbrem ji dám pokrýt." Potom vzala asi pětinu stříbra a zanesla ji ke zlatníkovi. Sochu, kterou zlatník vyrobil, si pak její syn Míka dal mezi ostatní domácí bůžky, které měl ve své svatyni. Nechal dokonce udělat kněžský nárameník a ustanovil jednoho ze svých synů domácím knězem.
4 ***
5 ***
6 (V té době totiž Izraelci neměli žádného krále a každý dělal, co uznal za vhodné.)
7 7-8 Jednoho dne přišel do Míkova domu mladý kněz z judského Betléma, který hledal nové místo, kde by se usadil.
8 ***
9 "Odkud přicházíš?" zeptal se ho Míka. "Jsem kněz z judského Betléma a hledám místo, kde bych se usadil," odpověděl mladík.
10 10-11 "Zůstaň tedy u mne," navrhl mládenci Míka. "Budeš mým knězem a já ti za to budu platit deset stříbrných ročně a stravu a ošacení dostaneš k tomu." Mladík s nabídkou souhlasil a zůstal u Míky, který jej přijal jako jednoho ze svých synů.
11 ***
12 Jak Míka slíbil, ustanovil mládence svým domácím knězem a v duchu si liboval: "Teď je jasné, že mi Hospodin požehná, neboť mám doma pravého kněze!"