Joshua 1
1 Po Jozuově smrti se Izraelci obrátili na Hospodina: "Který z našich kmenů má bojovat s obyvateli Kenaanu jako první?"
2 Ten jim odpověděl: "Nejdříve vytáhne do boje Judův kmen. Já půjdu s nimi a oni zvítězí."
3 A tak Judovi bojovníci požádali muže z Šimeónova kmene: "Pomozte nám dobýt území, které nám bylo přiděleno. Až přijde řada na vás, vytáhneme naoplátku do boje zase s vámi."
4 4-6 Juda a Šimeón tedy spojili své síly a společně vyrazili do bitvy. Hospodin byl na jejich straně, takže v Bezeku porazili celou desetitisícovou armádu Kenaanců a Perizejců. Ovšem král Adoní-bezek, který stál v čele nepřátel, se pokusil uprchnout. Izraelci jej však dopadli a usekli mu palce na rukou a na nohou.
5 ***
6 ***
7 Nato Adoní-bezek přiznal: "Sedmdesát králů, kterým jsem dal i já useknout všechny palce, muselo sbírat drobty pod mým stolem. Teď jsem sám dopadl jako oni. Bůh se mnou naložil stejným způsobem." Zajatého krále pak odvedli do města nazvaného Jeruzalém, a tam zemřel.
8 Judovi muži napadli i toto město, dobyli je, pobili jeho obyvatele a vypálili je ohněm.
9 Potom se obrátili proti Kenaancům sídlícím v horách v Negebu a také bojovali v Přímořské nížině.
10 Pokračovali dále, zvítězili nad Kenaanci v Chebrónu (dříve nazývaném Kirjat-arba) a porazili Šešaje, Achímana a Talmaje.
11 Odtud pak vytáhli na město Debír (dříve nazývané Kirjat-sefer).
12 Přitom Káleb vyhlásil: "Tomu, kdo přepadne a dobude Kirjat-sefer, dám za manželku svou dceru Aksu".
13 To se podařilo Kenazovu synu Otníelovi, jenž byl Kálebovým mladším bratrem. Ten město dobyl a získal tak Kálebovu dceru Aksu za manželku.
14 Když Aksa přišla k Otníelovi, vybídla ho, aby si od jejího otce vyžádal pole. Káleb viděl, že Aksa sestoupila z osla, a tak se jí zeptal: "Co je ti? Co si ještě přeješ?"
15 Odpověděla mu: "Vyhov mému přání a dej mi ještě dar. Dostala jsem od tebe suchou zemi na jihu. Dej mi k ní alespoň prameny vod. Káleb jí tedy dal horní a dolní prameny vod.
16 Když se Judův kmen vydal do své nové země v Judské stepi na jih od Aradu, připojili se k nim Kénijci, kteří až dosud žili v "Palmovém městě" - Jerichu. Byli to potomci Mojžíšova tchána.
17 Potom Judovi a Šimeónovi muži společně vytáhli proti Kenaancům, kteří sídlili v Sefatu. Porazili je, jejich město úplně zničili a nazvali je Chorma (což znamená Zkáza).
18 Judovci pak ještě dobyli města Gázu, Aškalón a Ekrón i s vesnicemi, které je obklopovaly.
19 Tak s Hospodinovou pomocí Juda získal pohoří, ale nepodařilo se mu podrobit si území a obyvatele údolí, protože byli vyzbrojeni železnými vozy.
20 Ovšem Chebrón připadl podle Mojžíše Kálebovi, a ten odtud vyhnal potomky tří synů Anákových.
21 Kmen Jebúsejců, který sídlil v Jeruzalémě, se Benjamínovým synům nikdy nepodařilo vyhnat, a proto až dodnes s nimi Jebúsejci žijí společně.
22 22-23 Efrajimovy a Manasesovy oddíly - které jsou z Josefova kmene - zaútočily na Bét-el, který se dříve nazýval Lúz. Město dobyly, protože Hospodin stál na jejich straně. Před bitvou totiž vyslaly do města zvědy,
23 ***
24 kteří spatřili vycházet z města nějakého muže. Chytili ho a řekli mu: "Prozraď nám, kudy se dá vniknout do města, a my se postaráme, aby se tobě ani tvé rodině nic nestalo."
25 Muž jim tedy ukázal, kudy se dostanou do města, a tak Josefovci město dobyli a povraždili všechny jeho obyvatele - kromě onoho muže a jeho rodiny.
26 Ten pak s celou svojí rodinou odešel do chetejské země a založil tam město, které znovu nazval Lúz. Pod tímto jménem je město známé až dodnes.
27 Manasesovu oddílu se nepodařilo dobýt města Bét-šeán, Taanak, Dór, Jibleám, Megido a vesnice, které je obklopovaly, a tak v nich Kenaanci zůstali i nadále.
28 Teprve za nějaký čas, když se Izraelci opět vzmohli, podrobili si je jako otroky. Nikdy se jim však nepodařilo je z jejich země zcela vyhostit.
29 Rovněž Efrajimovu oddílu se nepodařilo získat nadvládu nad Kenaanci sídlícími v Gezeru, a tak žili i nadále mezi Izraelci.
30 Také kenaanští obyvatelé Kitrónu a Nahalólu zůstali ve svých domovech. Zebulónovci je nepřemohli, a tak nezbylo, než aby žili společně s nimi. Později si je však podrobili jako otroky.
31 31-32 Ani příslušníci Ašerova kmene neuspěli při vyhánění obyvatel měst Ako, Sidón, Achláb, Akzíb, Chelby, Afík ani Rechób, a proto i oni se museli usadit mezi původními obyvateli této krajiny.
32 ***
33 Stejně tak se ani kmenu Neftalí nepodařilo vyhnat obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty, ale i ty si časem podrobil jako otroky.
34 34-35 Když Izraelci z Danova kmene dobývali území, na němž žili Emorejci, byli jimi vytlačeni zpět do hor a Emorejci, kteří i nadále obývali Har-cheres, Ajalón a Šaalbím jim nedovolili sestoupit zpět do údolí. Josefův kmen však později nabyl na síle a podrobil si Emorejce jako otroky.
35 ***
36 Hranice emorejského území začínala od Svahu štírů a vedla přes místo zvané Skála a odtud nahoru.