1Tato kniha obsahuje několik vidění osudu Judska a Jeruzaléma, která za vlády judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše dostal od Boha Amósův syn Izajáš.
2Slyšte, nebesa, a dobře poslouchej i ty, země! řekl Izajáš, vždyť k vám nyní mými ústy hovoří sám Hospodin: Mé vlastní děti, které jsem vychoval a dobře se o ně staral, se postavily proti mně.
3Zatímco dokonce i vůl zná svého pána a také osel ví, kdo mu dává jíst, můj izraelský národ se tváří nechápavě a neví vůbec nic.
4Jak hříšný je tento národ, pokračoval Izajáš, jeho lidé se doslova sklání pod tíhou vin. Jsou obrazem svých zlých rodičů, děti, které neznají nic víc než zkaženost! Opustili svého Boha, pohrdli svatým vůdcem Izraele a obrátili se k němu zády.
5Proč chcete stále dál dostávat rány? Proč se neustále vzpíráte? S vaším myšlením něco není v pořádku a zkaženost pronikla hluboko do vašeho srdce.
6Od hlavy k patě na vás není jediné zdravé místo. Jen samé podlitiny a otevřené rány, které nikdo nevyčistí a neováže ani nepotře hojivou mastí.
7Vaše země leží v troskách a z vašich měst zůstal jen popel a prach; úrodu z vašich polí vám přímo před očima berou a odnášejí cizinci a zanechávají po sobě jen vypleněnou spoušť.
8Zůstali jste opuštění jako chatrč na vinici nebo na poli, kde už není co sklízet. Jste jako vylidněné město, které oblehli nepřátelé.
9A kdyby Všemocný Hospodin neponechal několik z nás naživu, potkal by nás stejný osud jako Sodomu, dopadli bychom jako Gomora.
10Opravdu se podobáte vládcům Sodomy a obyvatelům Gomory.
11K čemu jsou mi vaše nesčetné oběti? říká Hospodin. Mám už víc než dost zápalných obětí beranů a tuku vykrmených zvířat; Nelibuji si v krvi býků, jehňat a kozlů.
12Kdo od vás žádá, abyste šlapali má nádvoří jen proto, abyste se mi občas ukázali?
13Takové přinášení obětí nemá žádný smysl. Přestaňte s tím! Vůně vašeho kadidla je mi odporná. Nemohu už dál snést vaše pokrytecká setkání, slavnosti novoluní ani sobotní shromáždění.
14Z duše nenávidím vaše oslavy a tradiční svátky. Vláčím je jako těžké břemeno a už jsem z nich skutečně unavený.
15Když ke mně v modlitbách vzpínáte své ruce zakrývám si před vámi oči; nevyslyším vás, ani kdybyste se modlili sebevíc. Vždyť na vašich rukou lpí krev nevinných!
16Chci, abyste byli čistí, abych se už nemusel dívat na zločiny, kterých se dopouštíte. Přestaňte páchat zlo
17a naučte se konat dobro! Jednejte spravedlivě a pomáhejte všem, kdo musí snášet příkoří. Ujměte se sirotků a zastaňte se ovdovělých žen.
18Přijďte za mnou a promluvíme si spolu, praví Hospodin. I kdyby na vás lpěly vaše viny jako šarlat a nepravosti vás zbarvily jako purpur, budete čistí jako padlý sníh a bílí jako beránčí rouno.
19Budete-li ochotni mi naslouchat, země vám vydá své nejlepší ovoce;
20jestliže se však vzepřete a postavíte se na odpor, zahynete rukou svých nepřátel. To vám říkám jako váš Hospodin.
21Jen se podívejte, pokračuje Izajáš, jak se dříve věrné město spustilo jako lehká žena! Kdysi v něm vládla spravedlnost a obývali je bezúhonní lidé. Dnes se však stalo doupětem vrahů!
22Z jeho původního lesku nezbylo už téměř nic, jako když se víno zředí s vodou.
23V jeho čele stojí zločinci a kumpáni zlodějů; všichni se dají snadno koupit a ženou se jen za úplatky. Osudy osiřelých dětí je nezajímají a záležitosti vdov se k nim ani nedostanou.
24Proto slyšte, co praví Všemocný Hospodin, Bůh a vládce Izraele: Všichni, kdo se mi postavili, ponesou důsledky své vzpoury. Dovolím, aby je zahubily jejich vlastní viny.
25Zakročím proti vám, a přetavím vás jako drahý kov, dokud nebudete dokonale čistí.
26Do čela vám pak postavím odpovědné vůdce a moudré muže, stejně jako tomu bylo kdysi na začátku. Potom se váš domov opět stane věrným městem, ve kterém zavládne spravedlnost.
27Všem obyvatelům Jeruzaléma, kteří litují svých vin, Hospodin zajistí spravedlnost a zachrání je.
28Avšak buřiči a provinilci spolu zahynou, neboť každého, kdo opustí Hospodina, čeká záhuba.
29"Vás, kdo jste vědomě navštěvovali posvátné zahrady a uctívali falešná božstva, přikryje hanba a opovržení.
30Sami budete jako duby, jimž vadne listí, budete jako zahrady, které sužuje sucho.
31I ti nejmocnější shoří jako suchá sláma. Jejich vlastní nepravosti v nich zažehnou oheň, který nikdo neuhasí.