Ezekiel 8
1 1-2 Když jsem v polovině šestého roku, pátého dne šestého měsíce seděl ve svém domě s představiteli Judska, Hospodin mne obklopil svou mocí a já jsem spatřil postavu člověka. Od pasu dolů byla zahalena v ohni a od pasu nahoru měla podobu oslnivě se třpytícího rozžhaveného kovu.
2 ***
3 Postava ke mně vztáhla něco jako ruku a uchopila mě za vlasy na hlavě. Současně mne Hospodinův duch vynesl vzhůru mezi nebe a zemi a ukázal mi obraz Jeruzaléma. Spatřil jsem severní bránu vedoucí do vnitřního nádvoří chrámu, kde opovážlivě stála hanebná napodobenina falešného boha.
4 Byla tam rovněž přítomna sláva Boha Izraele, kterou jsem již dříve viděl na planině.
5 Potom mě Hospodin vyzval, abych se podíval směrem k severu. Když jsem to udělal, spatřil jsem na sever od brány oltář a u něj tu odpornou podobiznu falešného boha.
6 Vtom mi Hospodin řekl: "Smrtelný člověče, vidíš, čeho se dopouštějí? Vidíš ty ohavnosti, které Izraelci páchají přímo zde, v mém chrámu, a jimiž mne vytlačují z mé vlastní svatyně? Ale to není všechno, ukážu ti ještě daleko horší věci."
7 Nato mne Hospodin vzal ke vchodu na nádvoří, a sotva jsem se podíval pozorněji, spatřil jsem díru ve zdi.
8 Hospodin mi nařídil, abych se tou zdí prokopal, a když jsem to udělal, narazil jsem na nějaké dveře.
9 "Vejdi dále," vybídl mne Hospodin, "a jen se podívej, jaké odporné věci se tady dějí."
10 Vstoupil jsem tedy dovnitř, a jakmile jsem se rozhlédl, všude kolem jsem viděl na zdech obrazy rozličných nestvůr, odporných zvířat a veškerých falešných bohů izraelského národa.
11 Před nimi stálo sedmdesát izraelských představitelů a byl mezi nimi také Šáfanův syn Jaazanjáš. Každý z nich držel v rukou kadidelnici, ze které vystupoval vonný proužek dýmu.
12 Slyšel jsem, jak mi Hospodin říká: "Vidíš, Ezechieli, čeho se dopouštějí samotní představitelé izraelského národa pod rouškou tmy? Každý má vlastní posvátné místo a svého falešného boha. Obelhávají sami sebe slovy: Hospodin nás nevidí, vždyť naši zemi opustil.
13 Potom Hospodin znovu dodal: "Uvidíš je však páchat ještě mnohem horší věci."
14 Po těchto slovech mne Hospodin přenesl k severní bráně Hospodinova chrámu a ukázal mi sedící ženu, která oplakávala falešného babylónského boha Tamúza.
15 "Vidíš to, Ezechieli," otázal se mne opět Hospodin. "A to opět není ani zdaleka to nejhorší."
16 Dále mi Hospodin ukázal vnitřní nádvoří svého chrámu. Tam jsem uviděl jak u vchodu do chrámu, mezi krytým sloupořadím a oltářem stojí asi dvacet pět mužů. Stáli zády k Hospodinovu chrámu s tváří obrácenou k východu a klaněli se směrem k vycházejícímu slunci.
17 Nato mi Hospodin řekl: "Vidíš, Ezechieli, s jakou lehkostí se obyvatelé Judska dopouštějí takových hanebností, které jsi právě viděl? Ale aby toho nebylo málo, zamořili navíc celou zemi násilím a neustále mne provokují a uráží. A přitom všem si počínají ještě troufaleji než pohané.
18 Proto s nimi naložím, jak si skutečně zaslouží a nebudu brát žádné ohledy, abych jejich odplatu zmírnil. A i kdyby z plna hrdla volali o pomoc, já je nevyslyším." Smrt modlářů