1Když Izraelci viděli, že se Mojžíš ze Sínaje dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona a navrhli mu: "Udělej nám vlastního boha, kterému budeme sloužit. Vždyť nikdo z nás neví, co se vlastně s tím chlapíkem Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta, stalo."
2Áron jim tedy vydal příkaz: "Sundejte tedy svým manželkám, dcerám i synům zlaté náušnice a přineste mi je."
3Všichni Izraelci Árona uposlechli, odepjali si své náušnice a snesli je k Áronovi.
4Áron vzal všechno zlato, které mu lidé přinesli a odlil z něj zlatého bůžka v podobě býčka. Nakonec ho ještě pomocí nástrojů opracoval. Když ho ukázal lidem, všichni nadšeně provolávali: "Izraelci, toto je váš bůh, který vás vysvobodil z Egypta."
5Potom Áron postavil před zlatým býčkem oltář a oznámil Izraelcům: "Zítra uspořádáme slavnost na Hospodinovu počest."
6Na druhý den proto lidé vstali již časně zrána a nosili na oltář své oběti a dary. Potom usedli k jídlu a pití a oddali se nevázanému veselí.
7Ve stejnou dobu řekl Hospodin Mojžíšovi: "Sestup dolů, protože Izraelci, které jsi vyvedl z Egypta, se řítí do záhuby.
8Velmi rychle zapomněli na to, co jsem jim nařídil, a udělali si napodobeninu boha ve tvaru býčka. Teď se svému výtvoru klaní až k zemi, přinášejí mu oběti a prohlašují ho za svého boha, který je vyvedl z Egypta."
9"Vidím, čeho se Izraelci dopouštějí, a jak jsou to tvrdohlaví lidé," řekl dále Hospodin Mojžíšovi.
10"Proto mi nebraň abych je ve svém, spravedlivém hněvu smetl se zemského povrchu. A budeš to ty, kdo se stane praotcem velkého národa, který zaujme jejich místo."
11Mojžíš však začal Hospodina prosit o milost a přízeň a řekl mu: "Ach, Bože, proč chceš ve svém rozhořčení zničit národ, který jsi teprve nedávno svou velikou mocí a silou vysvobodil z Egypta?
12Proč chceš, aby se mezi Egypťany říkalo, žes Izraelce vyvedl jen proto, abys je mohl v horách povraždit a smést s povrchu země?
13Rozpomeň se na své služebníky - praotce Abrahama, Izáka a Jákoba, kterým jsi ty sám přísahal, že jim dáš tolik potomků, kolik je na nebi hvězd, a na věky svěříš jejich dětem dědičně celou tuto zemi."
14Když Mojžíš domluvil, Hospodin se nad Izraelci slitoval a nedopustil na ně pohromu, kterou jim hrozil.
15Mojžíš poté odešel a se dvěma kamennými deskami popsanými zepředu i zezadu ustanoveními Zákona se vydal dolů do údolí.
16Tyto desky mu svěřil sám Bůh a to, co na nich bylo napsáno, do nich osobně vyryl svým prstem.
17Když Jozue slyšel hluk, který se mezi Izraelci ozýval, řekl Mojžíšovi: "Tam dole v táboře snad vypukla válka."
18Nato Mojžíš odvětil: "To, co slyším, není ani hlahol vítězství, ani nářek nad porážkou. Je to rozjařilý zpěv."
19Když se Mojžíš přiblížil k táboru a spatřil zlatého býčka a tančící Izraelce, tak se rozpálil hněvem, že odhodil desky se Zákonem a na úpatí hory je roztříštil.
20Potom vzal býčka, kterého si Izraelci vyrobili, roztavil jej v ohni a taveninu roztloukl na prach. Ten pak nasypal do vody a donutil Izraelce, aby ji vypili.
21Nato se obrátil k Áronovi a zeptal se ho: "Co ti Izraelci udělali, žes jim dovolil, aby se tak hluboce provinili proti Bohu?"
22"Nezlob se, prosím, Mojžíši," odpověděl Áron. "Vždyť sám dobře víš, jak silně lidé tíhnou ke špatnostem.
23Přišli za mnou a řekli: 'Udělej nám vlastního boha, kterému budeme sloužit. Vždyť nikdo z nás neví, co se vlastně s tím chlapíkem Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta, stalo.'
24Já jsem svolil a nařídil jim, aby mi přinesli své zlaté šperky. Když mi odevzdali své zlato, roztavil jsem je v ohni a ulil pro ně zlatého býčka."
25Mojžíš viděl, že Izraelci se vymkli Áronovi z rukou a stal se z nich divoký a neovladatelný dav, který by byl každému protivníku jen pro smích.
26Proto se postavil ke vchodu do tábora a zvolal: "Kdo z vás se hlásí k Hospodinu, pojďte ke mně!" Na tuto výzvu se k němu přidali všichni Lévijovci.
27Mojžíš se na ně obrátil a řekl jim: "Hospodin a Bůh Izraele vám nařizuje, abyste si každý připásali k boku meč, prošli celý tábor od jednoho konce k druhému a při pomstě nebrali ohled ani na své přátele, příbuzné a známé."
28Léviovci udělali všechno, co jim Mojžíš nařídil, a ještě téhož dne připravili o život přibližně tři tisíce lidí.
29Když boj skončil, Mojžíš jim řekl: "Dnes jste ukázali, že patříte Hospodinu, neboť jste se v jeho zájmu postavili proti svým vlastním rodinám a přátelům. Můžete proto počítat s Hospodinovou přízní."
30Na druhý den Mojžíš Izraelce přísně pokáral: "Hluboce jste se provinili. Já však nyní opět vystoupím k Hospodinu a budu jej prosit, aby vám vaši nepravost odpustil. Snad vás s ním opět usmířím."
31Po těchto slovech se tedy Mojžíš vydal na horu za Hospodinem a řekl mu: "Ach, Pane, vím, jak strašného provinění se Izraelci dopustili. Vyrobili si svého vlastního boha ze zlata.
32Nyní jim však, prosím, jejich provinění odpusť. Je-li to však nemožné, potom mě raději navždy vymaž ze svých nebeských záznamů."
33Nato Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Vymažu ze svých knih každého, kdo se proti mně proviní.
34Teď se ale vrať a přiveď Izraelce na místo, o kterém jsem ti řekl. Povede vás můj posel, a až přijde čas účtování, každého nechám nést důsledky jeho vlastního jednání. Každému odplatím podle míry jeho nepravosti."
35A opravdu, netrvalo dlouho a Hospodin postihl Izraelce velikou pohromou za to, čeho se dopustili, když si nechali od Árona vyrobit zlatého býčka.