Deuteronomy 5
1 Jednoho dne Mojžíš shromáždil všechny Izraelce a rekl jim: "Dobre poslouchejte prikázání zákona, který vám dnes predložím. Predevším si je ale zapamatujte a ridte se jimi.
2 Hospodin s námi jako náš Buh uzavrel na hore Chorébu smlouvu.
3 Neuzavrel ji pouze s našimi predky, ale jejich prostrednictvím také s každým z nás, kdo je dnes mezi živými.
4 4-5 Ohen, který vzplanul na hore ve vás vzbudil bázen, a proto jsem se tenkrát stal prostredníkem mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil, jeho vuli. Hospodin k nám promluvil prímo z planoucí hory a rekl:
5 ***
6 "To já, Hospodin, jsem váš jediný Buh, vždyt jsem vás vysvobodil z otroctví v Egypte.
7 Proto nebudete uctívat žádné jiné bohy.
8 Nebudete si vytváret napodobeniny cehokoliv v nebi, na zemi nebo hluboko pod zemí.
9 Nebudete nic takového uctívat ani se pred tím ponižovat, vždyt vaše úcta náleží jedine mne, Hospodinu, vašemu Bohu. Jestliže se nekdo ode me odvrátí, zhoubné dusledky jeho odpadnutí ponese ješte ctvrtá generace jeho potomku.
10 Avšak ti, kdo me milují a respektují má narízení, se budou tešit mé prízni po tisíce generací.
11 Nebudete lehkovážne zneužívat jméno Hospodina, svého Boha. Každý, kdo by tak cinil, se sám vyrazuje z jeho prízne a privolává na sebe trest.
12 Zachovávejte svatost sobotního dne odpocinku, jak jsem vám prikázal.
13 13-14 Šest dní venujte práci, ale sedmý den odpocívejte, protože sobotní cas patrí me, vašemu Hospodinu a Bohu. V sobotu nepracujte a nezamestnávejte ani své blízké, služebníky, cizince ani dobytek a jiná zvírata. I tvoji služebníci si musí odpocinout stejne jako ty.
14 ***
15 Pamatujte, že jste byli otroky v Egypte a že jsem to byl já, Hospodin, váš Buh, kdo vás odtud svou mocí vysvobodil. Proto vám prikazuji, abyste svetili sobotní den odpocinku.
16 Prokazujte úctu a respekt svým rodicum, jak jsem vám prikázal. Jedine tak budete moci dlouho žít a vzkvétat v zemi, kterou vám jako váš Hospodin a Buh dávám.
17 Nebudete se dopouštet vraždy.
18 Nedopustíte se rovnež smilstva.
19 Veškerý majetek vašich bližních pro vás bude nedotknutelný.
20 Pomluvy a nepravdivá svedectví proti vašim blízkým vám budou cizí.
21 Nebude vás sžírat závist a touha po cizím partnerovi, majetku, pozemku nebo služebnictvu a zvíratum. Nebudete dychtit vubec po nicem, co patrí nekomu jinému."
22 To jsou všechna prikázání," pokracoval Mojžíš, "která vám všem Hospodin zretelne oznámil z hory zhalené ohnem a temnými mraky. Potom je vlastnorucne vepsal do kamenných desek a ty mi odevzdal.
23 23-24 Když jste vyslechli, co vám Hospodin z hory zhalené ohnem a temnými mraky rekl, prišli za mnou predstavitelé všech izraelských rodu a vážení zástupci lidu a se strachem mi sdelili: "Dnes nám Hospodin ukázal svou slávu a vznešenost a promluvil k nám zprostred plamenu. Pochopili jsme, že clovek muže zustat naživu, i když s ním promluví Buh.
24 ***
25 Proc bychom se ale meli znovu vystavovat tomuto nebezpecí? Bude-li Hospodin, náš Buh, takto hovorit i nadále, veliký ohen, který doprovází jeho hlas, nás pohltí a zahubí.
26 Cožpak nejaký obycejný smrtelník zustal naživu, když uslyšel z plamenu hlas živého Boha jako my?
27 Proto se za ním vyprav jen ty sám a dobre poslouchej, co ti Hospodin sdelí. Potom nám to oznámíš a my te uposlechneme."
28 Hospodin slyšel, co jste rekli, a sdelil mi: "Reakce Izraelcu je v porádku.
29 Bylo by jen dobre, kdyby prede mnou stále meli takový respekt a vždy plnili má narízení, nebot jedine tak se jim samotným i jejich detem povede dobre.
30 Vyrid jim, aby se vrátili zpet do svých stanu, ale ty s nimi neodcházej.
31 Zustan zde, abych ti mohl predat všechna narízení a zákony, která pak oznámíš Izraelcum. Poucíš je, aby se jimi rídili ve své nové zemi, kterou jim sveruji do vlastnictví."
32 Proto svedomite dbejte na to, abyste jednali tak, jak vám Hospodin prikázal, a nevykládejte si jeho narízení po svém. Za všech okolností se držte toho, co rekl Hospodin, abyste ve své nové vlasti, kterou obdržíte, mohli trvale žít štastne a spokojene.