Deuteronomy 1
1 1-5 Tato kniha obsahuje záznam poselství, která Mojžíš predal Izraelcum, když táborili v moábské poušti na východ od reky Jordánu - v údolí naproti Súfu mezi mesty Páran, Tófel, Lában, Chaserót a Dí-zahab. Ackoliv cesta od hory Chorébu do Kádeš-barneje trvá pres pohorí Seíru pouhých jedenáct dní, Izraelci trávili na poušti již ctyricátý rok. V té dobe meli Izraelci za sebou vítezství nad emorejským králem Síchonem z Chešbónu a bášanským králem Ógem, který sídlil a vládl v Aštarótu a v Edreí. A práve první den jedenáctého mesíce ve ctyricátém roce po odchodu z Egypta Mojžíš pripomnel a vyložil Izraelcum všechno, co jim Hospodin jeho prostrednictvím prikázal. Rekl jim: "Když izraelský národ pobýval na úpatí hory Chorébu, Hospodin,
2 ***
3 ***
4 ***
5 ***
6 náš Buh, nám prikázal: "Táboríte tady už dosti dlouho.
7 Nadešel cas, abyste sbalili tábor a presunuli se do pohorí na území Emorejcu a jeho okolí. Obsadíte údolí reky Jordánu, okolní pahorkatiny i nížiny, negebskou poušt na jihu, pobreží Stredozemního more, území Kenaanu a Libanónu a také celé další území až k veletoku Eufratu.
8 Já sám jsem vám tuto zemi venoval, a proto jdete a vezmete si ji. Jako Hospodin jsem ji zaslíbil už vašim praotcum Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a všem jejich potomkum."
9 9-10 Tenkrát," pokracoval Mojžíš, "jsem Izraelcum oznámil: Díky Hospodinove prízni je vás dnes témer tolik jako hvezd na nebi, a proto již sám na vedení celého národa nestacím.
10 ***
11 At vám Hospodin, kterého ctili již naši predkové, klidne žehná dál a rozmnoží vás treba tisíckrát, jak slíbil.
12 Cožpak je ale možné, abych všechny vaše problémy, težkosti a rozepre snášel a rešil jen já sám?
13 13-15 Zvolte si z každého rodu moudré, uvážlivé a vážené muže a já je poverím, aby vás vedli. Muj návrh," pokracoval Mojžíš, "se lidem zalíbil, a tak jsem vámi vybrané muže jmenoval veliteli rodu a jejich cástí.
14 ***
15 ***
16 Prikázal jsem jim, aby pozorne vyslechli každý spor, který Izraelci povedou mezi sebou nebo s cizinci a spravedlive ho vyrešili.
17 Varoval jsem je, aby nikomu nestranili a bez obav soudili všechny stejne nehlede na jejich postavení, nebot veškeré soudy má v rukou Buh. S prípady, kdy si predstavitelé Izraele nevedeli rady, se pak meli obracet prímo na me.
18 Také vám všem jsem tehdy prikázal, jak máte jednat.
19 Pozdeji jsme se na Hospodinuv rozkaz vydali od hory Chorébu smerem k hornatému území Emorejcu. Putovali jsme nekonecnou a nehostinnou pouští, kterou jste ostatne sami videli, až jsme konecne dorazili do Kádeš-barneje.
20 Tam jsem všem oznámil:
21 Stojíme na prahu Emorejského pohorí, území, které nám Hospodin jako náš Buh venoval. Nuže jdete a obsadte je, jak vám Hospodin - Buh, jehož uctívali již vaši predkové, prikázal. Niceho se nebojte a neztrácejte odvahu.
22 Nato vaši otcové prišli s návrhem, abychom do zeme vyslali zvedy, kterí by ji prozkoumali a poradili nám, kudy máme do své nové vlasti vstoupit a na jaká mesta cestou narazíme.
23 23-24 Nápad se mi líbil, a proto jsem vybral dvanáct Izraelcu - jednoho za každý rod, kterí pak zamírili do hor a prišli až do eškólského údolí a prozkoumali ho.
24 ***
25 Vzali s sebou nekolik plodu, které tam rostly, a když nám je prinesli, rekli: "Zeme, kterou nám Hospodin sveril, je velmi dobrá."
26 Izraelci se však tenkrát vzbourili proti Hospodinovu narízení a odmítli do zeme vstoupit.
27 Namísto toho zustali ve svých stanech a opovážlive prohlašovali: "Hospodin nás zcela jiste nenávidí, a proto nás odvedl z Egypta až sem, aby nás predhodil jako snadnou korist Emorejcum.
28 Kam to jen chceme jít? Ješte ted se po tom, co nám rekli naši zvedové, treseme strachy. Vždyt nás varovali, že zdejší obyvatelé jsou mnohem silnejší a vyšší než my. Jejich mesta jsou obrovská a hradby, které je obepínají, se tyc í vysoko k nebi. Žijí tam potomci Anákovcu, národa lidí obrího vzrustu."
29 29-31 Nato jsem rekl: Všechen váš strach a obavy jsou zbytecné, nebot sám Hospodin, Buh, který vás vede, potáhne pred vámi a bude bojovat za vás, jako to prímo pred vašimi zraky udelal už v Egypte a na poušti. Tehdy jste sami videli, že Hospodin, váš Buh, o vás pecoval, jako otec pecuje o svého vlastního syna. Staral se o vás dokud jste nedorazili až sem.
30 ***
31 ***
32 32-33 Vy však svému Hospodinu presto neveríte, ackoliv jako váš Buh po celou cestu krácí pred vámi v podobe oblakového sloupu a v noci vás vede jako ohnivý sloup. Ukazuje vám místa, kde se máte utáborit, a radí vám, kudy máte jít dál.
33 ***
34 Vaše slova probudila Hospodinovo rozhorcení a on prísahal:
35 "Nikomu z této generace svévolníku nedovolím vstoupit do zeme, kterou jsem slíbil už jejich predkum.
36 Nikomu krome Jefunova syna Káleba. Sverím tuto zemi Kálebovi a jeho potomkum, nebot mi cele uveril a jednal podle m ých slov."
37 Kvuli nespokojenosti vašeho národa se Hospodin rozhneval dokonce i na me a rekl mi: "Ani ty sám nevstoupíš do nové vlasti mého lidu.
38 Namísto tebe tam v cele izraelských rodu vejde tvuj služebník, Núnuv syn Jozue, a rozdelí jim zemi do vlastnictví.
39 Do nové vlasti vstoupí teprve vaše deti, které se podle vás mely stát snadnou koristí neprátel. Jednoho dne sverím zemi práve tem nejmenším, kterí dnes ješte ani nemají rozum.
40 Vy se však obratte a vydejte se zpet na poušt smerem k Rudému mori."
41 A co na to vaši otcové? Prohlásili, že chtejí napravit své provinení vuci Hospodinu, a proto vytáhnou do boje, jak jim puvodne narídil. Každý z nich si vzal vlastní zbran a pripravil se k boji s predstavou, že není nic jednoduššího než porazit obyvatele emorejského pohorí.
42 Hospodin mi ale prikázal, abych Izraelce varoval, a rekl mi, že jim tentokrát v boji nepomuže, a neprátelé je tedy snadno porazí.
43 Všechno jsem vašim predkum vzkázal, ale oni mi nevenovali pozornost a navzdory Hospodinovu príkazu troufale vytáhli do hor.
44 Emorejci, kterí zde žili, proti Izraelcum zaútocili a za velkého krveprolití je pronásledovali jako roje divokých vcel od Seíru až do Chormy.
45 Zbytek národa se pokorene vrátil a naríkal k Hospodinu. Ten se však odvrátil a jejich prosby nevyslyšel.
46 Izraelci pak témer celý další rok zustali v Kádeši.