2 Samuel 7
1 1-2 Když se král konečně usadil ve svém paláci a Hospodin dopřál Izraeli mír a klid od všech okolních nepřátel, David řekl proroku Nátanovi: "Pohleď, zatímco já si tady bydlím v paláci z cedrového dřeva, Hospodinova truhla zůstává ve stanu."
2 ***
3 Nato prorok králi odpověděl: "Ať už zamýšlíš cokoliv, jdi a udělej to, neboť Hospodin je s tebou."
4 Ještě téže noci však k Nátanovi promluvil Hospodin a sdělil mu:
5 "Jdi a vše, co ti nyní řeknu, oznam Davidovi. Zeptej se ho: Máš v úmyslu postavit pro mne chrám, ve kterém bych sídlil?
6 Nepřebýval jsem v chrámě od té doby, co jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až do dnešního dne. Stěhoval jsem se z místa na místo se svým stanovým příbytkem.
7 Ať jsem s Izraelci přišel kamkoliv, požádal jsem snad někdy jejich vůdce, které jsem ustanovil správci svého národa, aby mi postavili chrám z cedrového dřeva?
8 Dále pak Davidovi vyřiď, že všemocný Hospodin mu vzkazuje toto: Učinil jsem tě panovníkem svého izraelského národa, ačkoliv jsi předtím byl pouhým pastýřem a hlídal jsi stáda.
9 Provázel jsem tě, kamkoliv ses obrátil a odstranil jsem ti z cesty všechny tvé nepřátele. Proslavím tě jako nejslavnější muže světa.
10 10-11 Svému lidu jsem dal zemi, v níž se usadil a našel svůj domov. Zemi, kde ho už nebudou obtěžovat nepřátelé ani utlačovat pohanské národy, jako to dělávali v dobách, kdy jsem svému izraelskému národu určoval soudce. Veškeré nepokoje, které národ sužovaly, ustanou. Já, samotný Hospodin, ti oznamuji, že svěřím království do rukou tvého rodu.
11 ***
12 Až se naplní tvé dny a ty se uložíš k odpočinku ke svým předkům, jmenuji tvým nástupcem tvého vlastního potomka a upevním jeho vládu.
13 Avšak teprve on pro mne postaví chrám. Jeho rod bude kralovat na věky.
14 Budu mu otcem a přijmu ho jako svého syna. Jestliže se dopustí nepravosti, potrestám ho prostřednictvím nepřátelství ostatních národů.
15 Nikdy ho nezbavím své přízně a podpory, jako jsem učinil tvému předchůdci Saulovi.
16 Ty a tvoji potomci budete vládnout a spravovat mé království navždy."
17 Nátan tedy předstoupil před Davida a oznámil mu všechno, co mu Hospodin řekl.
18 Když ho král David vyslechl, odešel do svatyně a promluvil k Hospodinu: "Ach, Panovníku Hospodine, jsem obyčejný člověk z bezvýznamné rodiny, a tys mne přesto povýšil až na královský trůn.
19 A jako by ani to nestačilo, nyní slibuješ, že se navždy postaráš o budoucnost mého rodu. Je člověk vůbec hoden takové štědrosti, Panovníku Hospodine?
20 Co více mám ještě říci? Vždyť mne, Panovníku Hospodine, znáš.
21 Konáš pro svého služebníka velké věci a z vlastní vůle naplňuješ svá zaslíbení. Jsi tak úžasný, Panovníku Hospodine! Na vlastní uši o tobě slýcháme.
22 Nikdo se ti nevyrovná a žádný jiný Bůh kromě tebe není.
23 Jediný izraelský lid jsi obdařil zvláštním požehnáním. Stal se vyvoleným národem, který přišel vykoupit samotný Bůh, aby odhalil svůj charakter. Vykonal jsi pro něj velké zázraky, vysvobodil jsi ho z Egypta a vyhnal před ním pohanské národy s jejich falešnými bohy.
24 Navěky jsi prohlásil izraelský národ za svůj a stal ses jeho Panovníkem a Bohem.
25 Nyní tedy, Hospodine Bože, navždy vyplň svůj slib, který jsi dal mně a mému rodu.
26 Naplň své slovo, aby Izrael navěky poznal, jak jsi úžasný, a ctil tě jako svého Panovníka a Boha. Jmenuj můj rod správcem svého lidu.
27 Panovníku Hospodine, Bože Izraele, dovoluji si tě oslovit, neboť ty sám jsi mi oznámil, že postavíš můj rod do čela svého národa.
28 Ach, Panovníku Hospodine, vždyť jen ty jsi Bůh! Laskavým slibům, které jsi mi dal, mohu bezvýhradně věřit.
29 Proto nyní vykonej to, co jsi slíbil, a požehnej věčnému trvání mého rodu, neboť jedině tehdy bude můj rod prospívat navěky."