2 Samuel 13
1 Davidův syn, princ Abšalóm, měl překrásnou sestru Támaru. Stalo se, že se do ní zamiloval její nevlastní bratr, Davidův syn Amnón.
2 Támar však byla panna, a protože tehdejší izraelské zvyky nedovolovaly, aby muž před svatbou navázal se ženou intimní vztah, Amnón se kvůli Támaře natolik soužil, až z toho onemocněl.
3 3-4 Jednou si Amnónova strádání povšiml jeho vychytralý přítel Jónadab, syn Davidova bratra Šimey, a zeptal se ho: "Řekni mi, co tě trápí, královský synu? Den za dnem jsi hubenější a slabší." "Rmoutím se kvůli své marné lásce k nevlastní sestře Támaře," odvětil Amnón.
4 ***
5 "Nezoufej," řekl mu však pohotově Jónadab. "Lehni si do postele a předstírej, že jsi nemocný. Až se na tebe přijde podívat tvůj otec, předlož mu tuto prosbu: "Otče, dovol, aby ke mně přišla má sestra Támar a dala mi najíst. Uvidím-li, jak jídlo připravuje, jistě se mi vrátí chuť k jídlu. Když mne potom ještě sama nakrmí, bude se mi určitě dařit mnohem lépe."
6 Amnón tedy na Jónadabův návrh přistoupil, ulehl do postele a skutečně předstíral chorobu. Když jej pak přišel navštívit jeho královský otec, Amnón ho požádal: "Otče, dovol, aby ke mně přišla má sestra Támar a uchystala pro mne něco malého k snědku. Přál bych si, aby pokrm připravila přede mnou a sama mne pak nakrmila."
7 David souhlasil a poslal do Támařina domu svého služebníka s tímto vzkazem: "Zajdi prosím ke svému bratru Amnónovi a přichystej mu nějaký chutný pokrm."
8 Támar tedy otcově žádosti vyhověla a svého bratra navštívila. Podle jeho přání vstoupila do pokoje, kde Amnón ležel, před jeho vlastními zraky připravila těsto, uhnětla z něj bochánky a upekla je.
9 Když však svému bratru hotové pečivo na podnose předložila, Amnón odmítl jíst a nejprve poručil svým služebníkům, aby odešli.
10 Jakmile tedy všichni na jeho příkaz pokoj opustili, Amnón řekl Támaře: "Nyní mi opět přines to, co jsi připravila, a sama mne nakrm."
11 Támar tedy svému bratru jídlo přinesla, ale sotva se k němu přiblížila, aby ho nakrmila, Amnón ji popadl a začal se dožadovat: "Sestro, toužím po tobě, pojď ke mně a spi se mnou!"
12 "Ale bratře, nedělej hlouposti," odvětila Támar. "Nenuť mne k něčemu takovému. Copak neznáš izraelské zákony?
13 Na celé zemi není místo, kam bych se ukryla před hrozným opovržením, které by za to padlo na mou hlavu. A co ty? Lidé celého Izraele tě budou považovat za zvrhlého hlupáka. Vždyť stačí, když si o nás promluvíš s králem, a on ti jistě dá svolení, aby sis mne vzal."
14 Amnón však odmítl svou sestru poslechnout, využil své mužné přesily a znásilnil ji.
15 Jeho původní velká láska se však poté náhle změnila v ještě silnější nenávist a Amnón jí poručil, aby ihned odešla.
16 "Ale to mi přece nemůžeš udělat," řekla mu Támar. "Když mne teď pošleš pryč, ublížíš mi ještě mnohem více, než tím, co jsi mi už udělal."
17 Amnón však na ni opět nedbal, zavolal svého osobního služebníka a poručil mu, aby Támaru vyhodil z domu a zamkl za ní dveře. Služebník tedy jeho rozkaz vyplnil, vyvedl ji za dveře a zajistil je závorou.
18 Támar byla oděna do bohatě zdobeného roucha, jež nosívaly svobodné královské dcery.
19 Když se ocitla na ulici, na znamení zoufalství si posypala hlavu prachem a ono bohatě zdobené roucho, které na sobě měla, roztrhla. Potom s hlavou v dlaních a hlasitým pláčem odešla.
20 Sotva ji spatřil její bratr Abšalóm, zeptal se jí: "Co se ti stalo? Ublížil ti snad nějak tvůj bratr Amnón?" Když mu Támar všechno sdělila, Abšalóm jí řekl: "Sestro, s nikým o tom nemluv a zbytečně se tím netrap, vždyť Amnón je koneckonců tvůj bratr." Zneuctěná a opuštěná Támar se tedy usadila v domě svého bratra Abšalóma.
21 Jakmile se o všem, co se stalo, doslechl král David, nesmírně se rozhněval.
22 Abšalóm o té záležitosti nepromluvil s Amnónem ani jediné slovo, ale v skrytu duše ho za to, co provedl jeho sestře, hluboce nenáviděl.
23 23-24 Za dva roky, v době, kdy Abšalómovi služebníci stříhali v Baal-chasóru nedaleko Efrajimu ovce, přišel Abšalóm ke králi a oznámil mu: "Přišel hojný čas stříhání ovcí. Dovol, abych při této příležitosti pozval tebe i všechny tvé syny a služebníky k oslavě."
24 ***
25 Král mu však odvětil: "Myslím, synu, že to není nejlepší nápad. Kdybychom tě navštívili všichni najednou, měl bys s námi jen spoustu starostí." Ani přes Abšalómovo další naléhání, král své rozhodnutí nezměnil, ale popřál mu alespoň hodně zdaru.
26 Nakonec Abšalóm řekl: "Nechcete-li tedy přijít všichni, dovol, ať se ke mně připojí alespoň můj bratr Amnón." "A proč s tebou má jít?" zeptal se král.
27 Abšalóm ho však přemlouval tak dlouho, až král souhlasil a poslal s Abšalómem nejen Amnóna, ale i všechny své ostatní syny.
28 Když Abšalóm dosáhl svého, přikázal vlastním mužům: "Dobře mne poslouchejte! Až se Amnón opije vínem a já vám dám znamení, bez obav ho zabijete. Je to můj rozkaz, a proto si počínejte odvážně a rozhodně!"
29 Abšalómovi muži tedy jeho nařízení vyplnili, a když jim dal pokyn, Amnóna zabili. Když to viděli ostatní královi synové, na nic nečekali, nasedli na své mezky a všichni uprchli.
30 Avšak dříve než dorazili zpět do Jeruzaléma, donesla se králi Davidovi zpráva, že Abšalóm do posledního povraždil všechny jeho syny.
31 Sotva to David uslyšel, vstal, v zoufalství roztrhl svůj oděv a vrhl se na zem. Jeho služebníci, kteří stáli okolo, ho následovali a na důkaz svého zděšení rovněž roztrhli svá roucha.
32 Vtom ale promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey, a řekl: "Můj pane, není pravda, že zabili všechny prince. Pouze Amnón je mrtev. Abšalóm plánoval jeho smrt už od té doby, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.
33 Nedej se vyvést z míry falešnou zprávou o smrti všech svých synů. Jediným, koho zabili, je Amnón."
34 (Abšalóm mezitím na nic nečekal a uprchl.) Netrvalo dlouho a muž, který držel na hradbách hlídku, spatřil, jak cestou od západu sestupuje k městu po úbočí kopce skupina lidí. Bez váhání tedy šel a oznámil to králi.
35 Nato Jónadab řekl: "Vidíš, tvoji synové už přicházejí. Všechno je přesně tak, jak jsem ti řekl."
36 Sotva domluvil, vstoupili s hlasitým nářkem všichni princové. K jejich usedavému pláči se vzápětí připojil také král a všichni jeho služebníci.
37 37-38 Abšalóm se mezitím na svém útěku dostal až k Amíchúrovu synu Talmajovi, králi Gešúru, a zůstal tam tři roky.
38 ***
39 Avšak král David, který se zanedlouho s Amnónovou smrtí smířil, se kvůli svému synu Abšalómovi po celou tu dobu rmoutil a přál si ho znovu spatřit.