2 Kings 5
1 V té době stál v čele aramejské armády mimořádně schopný velitel Naamán. Aramejský král si ho nesmírně vážil, neboť jeho prostřednictvím pomohl Hospodin Aramejcům k vítězství nad nepřáteli. Naamán byl skutečně statečný bojovník, trpěl však malomocenstvím.
2 Na jedné válečné výpravě zajali aramejští válečníci malé izraelské děvčátko, které se dostalo do služby k Naamánově manželce.
3 Děvčátko jednou své nové paní řeklo: "V Samaří žije prorok jménem Elíša. Kdyby ho tvůj manžel Naamán navštívil, prorok by ho jistě zbavil malomocenství."
4 Když se to Naamán dozvěděl, ohlásil se u svého krále a oznámil mu, co se dozvěděl od izraelského děvčátka.
5 "Neváhej a jdi," řekl mu na to aramejský král. "Sám napíšu izraelskému králi doporučující dopis a požádám ho, aby ti pomohl." Naamán si tedy připravil dary - tři sta čtyřicet kilogramů stříbra, dvaasedmdesát kilogramů zlata, desatery sváteční šaty, a vydal se na cestu.
6 V dopise pro izraelského krále stálo: "Přijmi mého služebníka Naamána, který ti předává tento list, a uzdrav ho z malomocenství."
7 Sotva si izraelský král tento dopis přečetl, na znamení rozhořčení a zděšení roztrhl své královské roucho a prohlásil: "Cožpak jsem Bůh, abych mohl podle libosti darovat život nebo rozsévat smrt? Proč mi aramejský král posílá svého služebníka, abych ho zbavil malomocenství? Hledá jen záminku, jak vyvolat konflikt!"
8 Jakmile se Boží prorok Elíša doslechl, že izraelský král v hněvu roztrhl své roucho, poslal mu vzkaz: "Proč ses tak vyděsil, že jsi roztrhl své roucho? Jen pošli toho muže za mnou, ať pozná, že v Izraeli je skutečný Hospodinův prorok."
9 Naamán se tedy s celým svým doprovodem i povozem s dary odebral k Elíšovi a zůstal stát u vchodu do jeho domu.
10 Elíša ani nevyšel ven a pouze prostřednictvím svého služebníka Géchazího Naamánovi vzkázal: "Jdi k řece Jordánu, sedmkrát se do ní ponoř a tvé tělo se opět uzdraví a zbaví se malomocenství."
11 Naamána ovšem takové přijetí rozhněvalo: "Očekával jsem, že prorok přijde za mnou a bude za mě prosit Hospodina, svého Boha," obořil se na Géchazícho. "Myslel jsem, že vykoná nějaký posvátný rituál a uzdraví mne z malomocenství. Trmácím se sem, do Izraele, snad jen proto, abych se tady vykoupal?
12 Cožpak damašské řeky Abána a Parpar nejsou lepší než všechny Izraelské vody dohromady?" Po těchto slovech se Naamán obrátil a rozhořčeně odcházel.
13 Naamánovi služebníci však svého pána přesvědčovali: "Pane, kdyby ti prorok nařídil vykonat něco velkého, určitě bys to udělal. Proč tedy neuposlechneš tak prostou radu a nejdeš se vykoupat v Jordánu? Vždyť není nic snadnějšího a on tvrdí, že ti to pomůže."
14 Naamáns se nakonec podvolil a zamířil k Jordánu, ve kterém se na radu Božího proroka sedmkrát ponořil. Když vystoupil z vody, jeho tělo bylo opět zdravé a krásné jako tělo malého dítěte.
15 Naamán tedy s celou družinou zamířil zpět k domu Božího proroka. Při setkání s Elíšou prohlásil: "Teď už vím, že mimo Izrael není na celém světě jiný pravý Bůh. Proto nyní prosím ode mne přijmi dary jako výraz mé hluboké vděčnosti."
16 Elíša však odmítl se slovy: "Přísahám před samotným Hospodinem, kterému sloužím, že si nevezmu ani haléř." A opravdu, ačkoliv ho Naamán přemlouval, Elíša žádný z přivezených darů nepřijal.
17 Po chvíli Naamán řekl: "Jestliže tedy ty sám nic nechceš, dovol, abych si tedy alespoň já směl odvézt tolik hlíny, kolik unesou dva mezci. Nechci již nikdy uctívat a obětovat jinému bohu než Hospodinovi.
18 Chci však Hospodina požádat, aby mi v jedné věci odpustil. Když můj panovník vstupuje do chrámu svého boha Rimóna, aby se mu poklonil, já ho doprovázím a podpírám ho. Když se pak král v Rimónově chrámu klaní, musím se spolu s ním poklonit i já. Ať mi tedy Hospodin v této věci odpustí."
19 "Nemusíš se tím nijak znepokojovat," odvětil Elíša, a Naamán radostně odešel.
20 Když se Naamán vzdálil, Elíšův služebník Géchazí si řekl: "Můj pán byl k tomu Aramejci příliš velkorysý, když si od něj vůbec nic nevzal. Přísahám před samotným Hospodinem, že to tak nenechám. Poběžím za ním a něco si od něj vezmu."
21 Jak se rozhodl, tak bez váhání učinil. Když Naamán viděl, že za ním Géchazí běží, sestoupil z vozu, vyšel mu vstříc a zeptal se: "Je všechno v pořádku?"
22 "Ano," odvětil Géchazí, "neznepokojuj se, nic zlého se neděje. Můj pán mne jen poslal, abych ti vyřídil, že k němu právě přišli dva proroci z Efrajimského pohoří, a on by tě chtěl požádat, abys mu pro ně věnoval asi třicet čtyři kilogramů stříbra a dvoje šaty!"
23 "Ale s radostí," odvětil Naamán a ještě Géchazího přesvědčoval: "Klidně ti dám i dvakrát tolik stříbra, než žádáš." Potom nechal zabalit stříbro i šaty do dvou vaků a nařídil dvěma svým služebníkům, aby Géchazímu všechno odnesli.
24 Jakmile Géchazí přišel se služebníky na kopec, vzal si od nich Naamánovy dary a ukryl je ve svém domě.
25 Pak poslal Naamánovy služebníky zpátky a sám odešel za Elíšou. "Kde jsi byl, Géchazí?" zeptal se ho Elíša. "Kde bych byl? nikde!" odpověděl Géchazí.
26 Elíša mu však řekl: "Ty si myslíš, že mi Hospodin neukázal, jak kvůli tobě Naamán zastavil svůj vůz a vyšel ti vstříc? Copak to byla správná příležitost brát peníze či přijímat oděvy, olivové sady, vinice nebo stáda a služebnictvo.
27 Za to, cos udělal, budeš ty i tvoji potomci navždy snášet Naamánovo malomocenství." Elíšovo slovo se okamžitě splnilo a když se Géchazí obrátil k odchodu, postihlo ho malomocenství a kůže mu zbělela jako sníh.