2 Chronicles 20
1 Za nějaký čas proti Jóšafatovi vytáhli do boje Moábci a Amónci a s nimi někteří s amónských spojenců.
2 Krále Jóšafata o nastalé situaci ihned informovali: "Z edómského území na druhém břehu Mrtvého moře k nám vtrhlo velké nepřátelské vojsko a již obsadilo Chasesón-támar (jiný název města je Én-gedí)."
3 Sotva to Jóšafat uslyšel, zalekl se a rozhodl se požádat o radu Hospodina. Současně v celém Judsku vyhlásil půst.
4 Obyvatelé ze všech judských měst se bez váhání vypravili do Jeruzaléma, aby společně prosili Hospodina o pomoc.
5 Když se Judejci a obyvatelé Jeruzaléma shromáždili u nového nádvoří Hospodinova chrámu, Jóšafat před ně předstoupil a takto se modlil:
6 "Hospodine, Bože našich předků, ty jediný jsi pravý Bůh na nebi a vládneš všem národům i královstvím. Jsi mocný a nikdo tě nemůže přemoci ani se ti rovnat.
7 Byl jsi to ty, kdo vypudil původní obyvatele této země a svěřil ji navždy potomkům svého přítele Abrahama.
8 Tvůj lid se v ní usadil a vybudoval zde pro tebe chrám. S důvěrou tenkrát prohlásili:
9 Jestliže nás pro naše nepravosti postihne neštěstí, ať už v podobě nepřátel, nemocí či hladu, přijdeme k tobě, Hospodine, před tvůj chrám, kde mezi lidmi přebýváš, a budeme tě ve svém trápení prosit o pomoc. Věříme, že nás vyslyšíš a zachráníš nás.
10 Dnes proti nám stojí Amónci, Moábci a Edómci. Jsou to národy, které Izraelci nevyhladili, protože jsi jim na cestě z Egypta nedovolil vstoupit na jejich území.
11 Jen pohleď, jak se nám chtějí odvděčit. Přicházejí, aby nás vyhnali z území, které jsi nám trvale svěřil do vlastnictví.
12 Ach, Bože, cožpak je za to nepotrestáš? Nedokážeme se sami ubránit tak velkému vojsku, které na nás útočí. Nevíme, co bychom měli udělat, ale právě proto se spoléháme na tebe."
13 Když Jóšafat pronášel tato slova, stáli před Hospodinovým chrámem všichni Judejci včetně žen a dětí.
14 Sotva Jóšafat domluvil, Hospodinův duch si vybral z davu jednoho muže, aby jeho ústy promluvil. Tím mužem byl lévijec Jachzíel z rodu Asafovců. (Jeho otcem byl Zekarjáš, potomek Benajáše, Jeíela a Matanjáše.)
15 Jachzíel z vnuknutí Hospodinova ducha promluvil: "Slyš, králi Jóšafate, i vy, obyvatelé Judska a Jeruzaléma, co vám vzkazuje Hospodin: Nedejte se velkou armádou nepřátel nijak zastrašit, protože za výsledek boje ručím já sám, váš Hospodin.
16 Zítra budou vaši nepřátelé vystupovat po Svahu květů na konci údolí v poušti Jerúelu. Vytáhněte a seřaďte se na tom místě proti nim.
17 Nechci po vás, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, abyste sami bojovali. Jen pevně zaujměte své pozice a sledujte, jak vás já sám, váš Hospodin, vysvobodím. Ničeho se nebojte a neztrácejte odvahu. Odhodlaně proti nim zítra vytáhněte, protože já, váš Hospodin, budu bojovat za vás."
18 Jakmile to Jóšafat uslyšel, poklonil se s vděčností až k zemi a také všichni ostatní Judejci a obyvatelé Jeruzaléma poklekli a s úctou se Hospodinu klaněli.
19 Povstali mezi nimi také někteří lévijci z rodu Kehatovců a Kórachovců a hlasitě provolávali chválu Hospodinu, Bohu Izraele.
20 Druhý den časně zrána vyrazili na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat ke všem promluvil: "Dobře mne poslouchejte, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Důvěřujte Hospodinu, svému Bohu, a on vás ochrání. Věřte slovům jeho proroků, a ve všem se vám bude dařit."
21 Nato všem vyložil svůj plán a nařídil vybraným zpěvákům, aby zpívali na Hospodinovu počest a chválili jej za nesmírnou dobrotu. Tito zpěváci pak šli v čele vojska a provolávali: "Vzdejte Hospodinu díky, neboť jeho láska je věčná!"
22 22-23 Jakmile zpěváci začali zpívat, Hospodin způsobil mezi protivníky Judejců naprostý zmatek. Nechal Amónce a Moábce zaútočit proti Edómcům a zcela je pobít. Potom se Amónci a Moábci obrátili jedni proti druhým a do posledního muže se navzájem pozabíjeli.
23 ***
24 Když Judejci vystoupili na vyvýšené místo, aby obhlédli situaci, naskytl se jim pohled na bojiště poseté mrtvolami nepřátel. Nikdo z protivníků nevyvázl živý.
25 Jóšafat a všichni jeho bojovníci se vypravili pro válečnou kořist a mezi mrtvými nepřáteli skutečně nalezli velké množství cenných věcí, výzbroje a oděvů. Bylo toho tolik, že ani nedokázali všechno odnést najednou. Trvalo celé tři dny, než všechno sesbírali.
26 Čtvrtý den se všichni shromáždili v údolí a chválili Hospodina za to, co pro ně udělal. Proto od té doby nese údolí jméno Beraka, což v hebrejštině znamená chválení.
27 Potom se všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma vrátili pod vedením krále Jóšafata do Jeruzaléma naplněni radostí nad tím, že jim Hospodin pomohl k vítězství nad nepřáteli.
28 Jakmile dorazili do Jeruzaléma, shromáždili se v Hospodinovu chrámu a za zvuku harf, citar a trubek vzdávali Bohu svůj dík.
29 29-30 Když se po královstvích okolních zemí rozneslo, jak velkolepé vítězství dopřál Hospodin Izraelcům nad jejich nepřáteli, vzbudilo to u nich nebývalý respekt k Hospodinu i jeho lidu a nikdo se neodvážil Jóšafatovo království vojensky napadnout. Díky tomu Judejci žili v klidu a míru, protože Hospodin nad nimi držel svou ochrannou ruku.
30 ***
31 Jóšafat se stal judským králem ve svých pětatřiceti letech a vládl v Jeruzalémě dvacet pět let. (Jeho matka Azúba byla dcerou Šilchího.)
32 Podobně jako jeho otec Ása počínal si i Jóšafat spravedlivě a jednal v souladu s Hospodinovou vůlí.
33 Ani on však nedal ze země odstranit posvátná místa na pahorcích. Lid se totiž ještě nepostavil zcela na stranu Hospodina, Boha svých předků.
34 Další události z období Jóšafatovy vlády od počátku do konce zaznamenává kniha Chananího syna Jehúa, která je součástí kroniky izraelských králů.
35 35-36 Během své vlády uzavřel Jóšafat spojeneckou smlouvu s izraelským králem Achazjášem, který jej svedl ke svévolnému jednání.V Esjón-geberu se společně pustili do stavby zámořských obchodních lodí.
36 ***
37 Ke králi Jóšafatovi však přišel prorok Elíezer z Maréši, Dódavahův syn, a napomenul ho: "Protože ses stal spojencem krále Achazjáše, Hospodin zničí vaše společné dílo." A skutečně, lodě, které oba králové vybudovali, ztroskotaly dříve, než mohly vyplout za obchodem do zámoří.