1 Samuel 20
1 Po Saulově příchodu se David v Rámě déle nezdržoval a ze Samuelova domu uprchl. Vyhledal Jónatana a otázal se ho: "Jakého zločinu jsem se dopustil? Co jsem udělal tvému otci, že se mě pokouší zabít?"
2 "Neboj se, nic zlého se ti nestane," uklidňoval Davida Jónatan. "Jsem si jist, že můj otec nic takového nezamýšlí, neboť mi vždy i své sebemenší záměry předem sdělí. Proč by tedy nyní přede mnou zamlčel takovou věc? Určitě to není pravda."
3 David však Jónatanovi namítl: "Na mou duši, věř mi, že je to tak. Ty o tom nemůžeš nic vědět, protože tvůj otec velmi dobře ví o našem přátelství. Nechce tě zarmoutit, a proto se rozhodl, že se ti se svým záměrem nesvěří. Ale přísahám ti při samotném Hospodinu i při tvém životě, že od smrti mě dělí jen krůček!"
4 "Dobrá tedy," odpověděl Jónatan. "Řekni, co chceš, abych pro tebe udělal. Já ti to splním."
5 Nato David Jónatanovi navrhl: "Zítra se bude slavit svátek novoluní a já mám jako obvykle večeřet s králem. Já tam však tentokrát nebudu, protože se po tři dny budu skrývat v poli.
6 Jestliže mne tvůj otec bude hledat, odpověz mu, prosím, že jsem tě požádal, abych se mohl v Betlémě zúčastnit každoročního obřadního setkání celé naší rodiny.
7 Když proti tomu nebude nic namítat, pak budu vědět, že mi nic nehrozí. Jestliže se však rozhněvá, vezmu to jako znamení, že se rozhodl usmrtit mne.
8 Prokaž mi tedy svou laskavost a udělej to pro mě. Prosím tě o to při našem přátelství, které jsme si vzájemně před Hospodinem slíbili. Jestli jsem se však čehokoliv dopustil, raději mne sám na místě zabij, ale nedovol, abych padl to rukou tvého otce."
9 "To bych přece nikdy neudělal," odpověděl Jónatan. "Myslíš snad, že bych ti to zatajil, kdybych věděl, že můj otec se tě chystá zabít?"
10 "Jak se tedy ale dozvím, jestli mi tvůj otec stále ještě ukládá o život?" pokračoval David.
11 11-12 Jónatan ho vyzval, aby spolu vyšli ven na pole, kde mu řekl: "Přísahám při Hospodinu, Bohu Izraele, že jakmile zítra nebo nejpozději pozítří zjistím, zda je ti můj otec nakloněn, dám ti bez váhání vědět. Vzkážu ti však samozřejmě i v případě, že se rozhněvá a rozhodne se tě zabít.
12 ***
13 Ať mne Hospodin krutě potrestá, jestli svůj slib nesplním a nepomohu ti, abys mohl včas uprchnout do bezpečí. Kéž tě Bůh provází a žehná ti, jako dříve žehnal mému otci.
14 14-15 Nyní však na oplátku prosím já tebe, abys po celý zbytek mého života mně i celé mé rodině prokazoval svou neochabující přízeň, abychom nezahynuli, až Hospodin do posledního smete z povrchu země všechny tvé nepřátele."
15 ***
16 David se Jónatanovi zavázal, že jejich vzájemnou úmluvu dodrží, a Jónatan vyslovil přání, aby Hospodin volal k odpovědnosti všechny, kdo se postaví proti Davidovi.
17 Nakonec Jónatan ještě Davida požádal, aby svůj závazek potvrdil přísahou na jejich vzájemné přátelství a upřímnou bratrskou lásku.
18 Potom Jónatan řekl: "Až se zítra při slavnosti novoluní zjistí, že tvé místo je prázdné, budou po tobě jistě všichni pátrat.
19 Zůstaň proto v bezpečí svého úkrytu a teprve třetího dne přijď k místu u kamene Ezelu, kam ses ukryl nedávno, když všechny ty nesnáze začaly.
20 Já tam pak přijdu, postavím se vedle kamene a vystřelím tři šípy, jako bych mířil na nějaký cíl.
21 Přivedu s sebou také malého chlapce a pošlu ho napřed, aby šípy, které za ním vystřelím, našel a přinesl mi je. Když mu řeknu: Šípy leží kousek za tebou. Vrať se a přines je!' pak můžeš bez obav opustit svůj úkryt, neboť tak jistě, jako vím, že Hospodin žije, budu vědět, že ti nehrozí žádné nebezpečí.
22 Jestliže však uslyšíš, že tomu chlapci říkám: Běž dál, šípy leží ještě kousek před tebou, potom na nic nečekej a uteč, neboť Hospodin si přeje, abys odešel.
23 Nezapomeň však na naši úmluvu. Pamatuj, že Hospodin je svědkem smlouvy mezi mnou a tebou navěky."
24 Po těchto slovech se spolu rozešli a David se ukryl v poli.
25 Když na druhý den začala slavnost novoluní, král Saul zasedl k hostině a jako obvykle se posadil na své místo u stěny. Jónatan si sedl naproti a Abnér zaujal místo po Saulově boku. Davidovo sedadlo však zůstalo prázdné.
26 Král si toho sice všiml, ale nijak se k tomu nevyjádřil, neboť se domníval, že Davida muselo potkat něco, co ho obřadně znečistilo, a proto se nemohl slavnosti zúčastnit.
27 Když ale i druhý den zelo Davidovo místo prázdnotou, otázal se Saul svého syna Jónatana: "Proč ani včera, ani dnes nepřišel David ke stolu?"
28 28-29 "Velmi mě žádal o dovolení, aby se mohl v Betlémě zúčastnit rodinného obřadu," odvětil nato Jónatan. "Řekl, že mu poslal vzkaz jeho vlastní bratr. A tak mě prosil, abych mu prokázal laskavost a dovolil mu jeho rodinu navštívit. Proto se ani včera, ani dnes k hostině nedostavil."
29 ***
30 Sotva to Saul uslyšel ukrutně se rozlítil a začal na Jónatana křičet: "Ty darebáku! Hned od začátku mi bylo jasné, že ses s tím Jišajovým ničemou spolčil a zostudil tak sebe i svou vlastní rodinu.
31 Nechápeš, že dokud on bude naživu, tak se nikdy nestaneš králem a nepřevezmeš vládu? Okamžitě se zvedni a přiveď ho, ať ho konečně mohu popravit!"
32 Jónatan však na Saula naléhal: "A proč má vlastně David zemřít? Čeho se dopustil?"
33 Když po něm Saul namísto odpovědi mrštil kopím, aby ho zabil, Jónatan pochopil, že jeho otec má skutečně v úmyslu Davida připravit o život.
34 Rozhořčeně se tedy Jónatan zvedl od stolu a celý druhý den slavnosti novoluní nic nejedl, neboť ho trápilo otcovo hanebné chování a jeho postoj k Davidovi.
35 Podle dohody s Davidem třetího dne zrána Jónatan vyšel na pole a vzal s sebou malého chlapce.
36 Když přišli ke smluvenému kameni, poručil Jónatan chlapci: "Začni utíkat, abys našel šípy, které vystřelím." Chlapec ho tedy poslechl a zatímco běžel, Jónatan před něj vystřelil šíp.
37 37-38 Když se pak chlapec blížil k místu, kam vystřelený šíp dopadl, Jónatan na něj zavolal: "Nezastavuj se a rychle běž dál. Šíp leží ještě kousek před tebou!"
38 ***
39 Jakmile chlapec šíp našel, vzal ho, a aniž by cokoliv tušil, vrátil se ke svému pánu. Jónatan a David však dobře věděli, co tato slova znamenají.
40 Jónatan si chlapce zavolal, svěřil mu luk a šípy a nařídil mu, aby vše odnesl do města.
41 Sotva se chlapec ztratil z dohledu, vystoupil David ze svého úkrytu, poklekl a třikrát se před Jónatanem poklonil. Potom se vzájemně objali, přátelsky se políbili a společně hořce plakali. Zvláště David naříkal tak žalostně, že nebyl k utišení.
42 Nakonec se však rozloučili a Jónatan Davidovi řekl: "Ať tě provází pokoj. Hospodin je nám oběma i všem našim potomkům navždy svědkem, že jsme si v jeho jménu přísahali vzájemné přátelství."