1 Samuel 14
1 Jednoho dne vyzval Saulův syn Jónatan jednoho ze svých zbrojnošů, aby s ním pronikl do ležení Pelištejců na druhé straně údolí. Svému otci však o svém plánu nic neřekl.
2 Saul tenkrát tábořil se zbylými šesti sty bojovníky u Gibeje kolem granátovníku v Migrónu.
3 Mezi jeho muži byl i kněz Achijáš. (Byl synem Achítúba, jehož bratr se jmenoval Íkábód. Achítúb byl vnukem Pinchasa a pravnukem Élího, který kdysi v Šílu zastával úřad Hospodinova kněze.) Nikdo ze Saulových mužů si nevšiml, že Jónatan a jeho zbrojnoš odešli.
4 Aby se Jónatan dostal přes údolí až nahoru k ležení Pelištejců, musel projít průsmykem mezi dvěma skalními útesy, které lidé nazývali Bóses a Sené.
5 Jeden stál na severu směrem k Mikmásu a druhý se tyčil na jihu směrem k Gibeji.
6 Jónatan tehdy svému zbrojnoši řekl: "Pojď, pronikneme spolu do tábora těch pohanů. Snad pro nás Hospodin udělá zázrak. V tom, aby nás zachránil, mu vůbec nic nemůže zabránit! Jemu přece nezáleží na tom, zda je nepřátel málo nebo mnoho!"
7 "Udělej všechno tak, jak zamýšlíš," odpověděl zbrojnoš. "Ať podnikneš cokoliv, já tě budu ve všem poslouchat a následovat."
8 "Dobrá," řekl Jónatan svému zbrojnoši, "přiblížíme se tedy až k ležení Pelištejců a ukážeme se jim.
9 Jestliže nám pak řeknou, abychom se na tom místě zastavili dokud k nám nepřijdou, poslechneme je. Zůstaneme stát a ani o krok se nepřiblížíme.
10 Když nás ale vyzvou, abychom vystoupili nahoru za nimi, bude to pro nás znamením od Hospodina, že zvítězíme, a půjdeme proto směle vzhůru."
11 Vydali se tedy bez váhání na cestu a sotva se oba objevili nedaleko pelištejského tábora, začali na ně Pelištejci posměšně vykřikovat: "Podívejte se, Izraelci vylézají ze svých děr!"
12 Několik mužů pak na oba zavolalo: "Pojďte sem nahoru k nám, trochu si spolu popovídáme!"
13 Nato se Jónatan obrátil ke svému zbrojnoši a řekl: "Šplhej nahoru za mnou. Hospodin vydal Pelištejce Izraeli do rukou!" Vyšplhali se tedy po čtyřech rychle až nahoru a zaútočili na ně. Pelištejci padali pod údery Jónatanova meče jako podťatí a jeho zbrojnoš je za ním dobíjel.
14 Po jejich prvním útoku tak na ploše sotva dvaceti arů leželo asi dvacet zabitých nepřátel.
15 V tu ránu propadla celá armáda Pelištejců bezhlavé panice a na všechny muže v táboře i na poli, stejně jako na oddíly nájezdníků padlo nevýslovné zděšení a hrůza. Země pod jejich nohama se začala otřásat a Hospodin vnesl do jejich řad naprostý chaos.
16 Zmateného útěku armády Pelištejců do všech stran si okamžitě všimla i Saulova hlídka v Gibeji.
17 Sotva to oznámili Saulovi, dal ihned nastoupit všechny své vojáky, aby zjistil, kdo jeho armádu opustil. Když před něj všichni předstoupili, zjistilo se, že chybí Jónatan a jeho zbrojnoš.
18 Saul tedy rozkázal knězi Achijášovi: "Dej přinést truhlu s deskami Hospodinova zákona a zeptej se Hospodina, co máme dělat." (Hospodinova truhla totiž tehdy byla v táboře Izraelců.)
19 Avšak zatímco Saul ještě s knězem Achijášem hovořil, vřava v pelištejském táboře začala prudce narůstat. Proto mu Saul nařídil: "Zapomeň na to a na nic se neptej. Není čas!"
20 Potom shromáždil všech svých šest set vojáků a společně vyrazili do boje. Když přišli k ležení Pelištejců, zjistili, že jejich nepřátelé v nesmírném zmatku a hrůze bojují sami mezi sebou a navzájem jeden druhého zabíjejí.
21 Také Hebrejové, kteří se předtím postavili na stranu Pelištejců, se nyní opět přidali do armády k Saulovi a Jónatanovi.
22 Připojili se k nim i všichni Izraelci, kteří se původně ve strachu rozprchli a ukryli v Efrajimském pohoří. Jakmile se nyní doslechli, že Pelištejci se dali na útěk, pustili se spolu s ostatními do jejich pronásledování.
23 Bitva pokračovala až k Bét-ávenu a Izraelci se toho dne díky Hospodinu zachránili.
24 Večer, když se opět sešli, byli všichni Izraelci zcela vyčerpaní. Museli totiž Saulovi při pronásledování Pelištejců přísahat, že až do večera, dokud boj úplně neskončí, nebude nikdo z nich cokoliv jíst. Ten, kdo by tuto přísahu porušil, měl být potrestán, a proto nikdo z Izraelců toho dne nic nejedl.
25 25-26 Lidé se Saulova příkazu natolik báli, že dokonce ani když v lese narazili na hnízdo divokých včel s plástvemi plnými medu, nikdo z nich se neodvážil ani ochutnat.
26 ***
27 Jónatan však o otcově příkazu a přísaze lidu nic nevěděl, a proto si koncem své hole klidně trochu medu nabral. Sotva ho snědl, ihned nabyl nových sil a cítil se mnohem lépe.
28 Vzápětí ho však jeden z Izraelců seznámil s tím, že každý, kdo toho dne vezme cokoliv do úst, má být podle Saulova příkazu proklet a dodal, že právě proto jsou všichni izraelští bojovníci tak vyčerpaní a slabí.
29 Tato slova však Jónatana popudila: "Ale vždyť tak nesmyslným příkazem škodí můj otec zájmu celého Izraele! Podívejte se na mě. Sotva jsem snědl trochu medu, hned je mi mnohem lépe.
30 Kdyby se naši lidé mohli svobodně posilnit kořistí, kterou najdou u Pelištejců, bylo by naše pronásledování mnohem účinnější a naše převaha větší."
31 Izraelci však dále pronásledovali Pelištejce celou cestu od Mikmásu až k Ajalónu bez jídla.
32 Ovšem večer už byli všichni natolik vyčerpaní a hladoví, že to déle nevydrželi, na místě porazili zvířata, která ukořistili Pelištejcům, a začali jíst jejich maso i s krví.
33 33-34 Netrvalo však dlouho a někdo oznámil Saulovi, že jeho lid pojídá maso s krví a porušuje tak Hospodinovo nařízení. Jakmile to Saul uslyšel, pohoršeně zvolal: "Jednáte v rozporu s Božím zákonem! Okamžitě sem přivalte nějaký balvan a přikažte všem lidem, aby přicházeli porážet svá zvířata k němu a zbavili je nejdříve veškeré krve, než je snědí. Ať už nikdo z nich nepřestupuje Hospodinův zákaz pojídáním masa s krví." Všichni Izraelci tedy Saula uposlechli a zvířata, která hodlali sníst, poráželi a zbavovali krve na určeném místě.
34 ***
35 Saul pak vůbec poprvé vybudoval Hospodinu oltář.
36 Potom rozkázal, že ještě téže noci všichni Izraelci opět na Pelištejce zaútočí a zničí je až do posledního muže, i kdyby to mělo trvat třeba celou noc. Lid jeho rozhodnutí jednohlasně přijal, ale kněz podotkl: "Zeptejme se nejprve, co na to říká Bůh."
37 Saul souhlasil a položil tedy Hospodinu otázku: "Máme na Pelištejce zaútočit? Pomůžeš nám nad nimi zvítězit?" Hospodin však mlčel a na jeho otázku neodpověděl.
38 Saul proto nechal ihned předvolat všechny velitele a poručil jim: "Jděte mezi lid a zjistěte, kdo z nich se dnes dopustil nějaké nepravosti.
39 Přísahám při samotném Hospodinu, zachránci Izraele, že i kdyby to byl můj syn Jónatan, musí zemřít!" Mezi lidmi se však nikdo takový nenašel,
40 a proto Saul nařídil: "Všichni se shromážděte na jednu stranu a já se svým synem Jónatanem se postavím na druhou. Tak uvidíme, na čí straně je vina." Izraelci opět Saulův návrh podpořili a udělali, oč je žádal.
41 Potom se Saul znovu Hospodina zeptal: "Bože Izraele, proč jsi neodpověděl na moji první otázku? Mohu za to já a můj syn Jónatan nebo je vina mezi ostatními Izraelci?" Tentokrát Bůh na Saulovu otázku odpověděl a prostřednictvím losu ukázal, že provinění leží na straně Saula a Jónatana. Když se tedy nevina lidu potvrdila,
42 Saul poručil, aby los rozhodl mezi ním a jeho synem Jónatanem. Když pak Hospodin označil viníkem Jónatana,
43 Saul svého syna vyzval: "Řekni mi, čeho ses dopustil?" "Nabral jsem koncem své hole jen trochu medu a snědl jsem ho," odpověděl mu bez váhání Jónatan. "Mám teď snad kvůli tomu zemřít?"
44 "Ano Jónatane," odvětil neoblomně Saul, "za tohle tě čeká smrt. Ať se mnou Bůh naloží, jak uzná za vhodné, ale jednou jsem dal své královské slovo a ty musíš zemřít!"
45 Izraelci však se Saulovým rozhodnutím nesouhlasili a otevřeně mu řekli: "Cože? Jónatan, díky kterému je Izrael opět svobodný, že by měl zemřít? Nikdy! Vždyť právě jeho prostřednictvím dnes jednal sám Bůh, a proto Jónatanovi nesmí být zkřiven ani jediný vlas!" Nátlak lidu na krále zapůsobil a zachránil tak jeho vlastního syna Jónatana před popravou.
46 Potom Saul odvolal svou armádu a Pelištejci se stáhli zpět na své území. Útokem proti Pelištejcům však Saulovy válečné výpravy neskončily.
47 Za svého kralování bojoval se všemi svými okolními nepřáteli. Vytáhl proti Moábcům, Amóncům, Edómcům i vladařům ze Sóby, ale ve všech bitvách se dopouštěl svévolností.
48 Porazil dokonce i Amálekovce a vysvobodil Izrael z područí všech jeho utlačovatelů.
49 49-50 Saul se oženil s Achímaasovou dcerou Achínoamou a měl s ní tři syny a dvě dcery. Synové se jmenovali Jónatan, Jišví a Malkíšúa a dcery Mérab a její mladší sestra Míkal. Velitelem Saulovy armády se stal syn jeho strýce Néra, Abnér.
50 ***
51 Saulův otec Kíš a Abnérův otec Nér tedy byli bratři a jejich otcem byl Abíel.
52 Kruté boje proti Pelištejcům pokračovaly v průběhu celé Saulovy vlády, a proto všichni silní a odvážní muži museli sloužit v jeho armádě.