1 Kings 3
1 V průběhu své vlády uzavřel Šalomoun spojeneckou smlouvu s faraónem, vládcem Egypta, oženil se s jeho dcerou a přivedl ji do Jeruzaléma. Pustil se také do výstavby svého paláce, Hospodinova chrámu a hradeb okolo Jeruzaléma.
2 Protože v Izraeli dosud nebyl vybudován Hospodinův chrám, lidé stále obětovali Bohu na vrcholcích různých kopců.
3 Šalomoun Hospodina miloval a držel se rovněž nařízení svého otce Davida. Avšak i on sám přinášel Hospodinu své oběti na posvátných vrcholcích kopců.
4 Jednou se král Šalomoun vypravil do Gibeónu, aby předložil Hospodinu své oběti. Gibeón byl nejvýznamnějším obětním místem a Šalomoun tam tenkrát vložil do plamenů na oltáři tisíc obětních zvířat.
5 Téže noci se Šalomounovi v Gibeónu zjevil ve snu Hospodin a vyzval ho: "Řekni mi, co chceš, abych ti dal? Vyhovím ti ve všem, o co jen požádáš."
6 Nato Šalomoun odpověděl: "Byl jsi vždy, Hospodine, velmi laskavý k mému otci Davidovi, neboť ti zachovával svou věrnost a byl vždy spravedlivý a čestný. Prokazuješ mu však svou laskavost i dnes, kdy na jeho trůně sedí jeho vlastní syn.
7 Vyvolil sis mě, Hospodine, můj Bože, za krále namísto mého otce Davida. Jsem však velmi mladý a nezkušený a nevím, jak mám plnit své vladařské povinnosti.
8 Stojím jako tvůj služebník v čele lidu, který jsi sám vyvolil; mám vládnout národu, jehož počet a rozmanitost nejsem schopen ani domyslet.
9 Dej mi proto schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým, abych uměl spravedlivě rozhodovat a tvému národu vládnout. Vždyť panovat národu, který je tak velký, není snadný úkol."
10 10-11 Hospodinu se Šalomounova žádost líbila, a proto mu odpověděl: "Protože jsi mne prosil o moudrost a schopnost spravedlivě rozhodovat a nikoliv o dlouhý život, vlastní bohatství či smrt svých nepřátel,
11 ***
12 splním ti, oč jsi mne žádal. Dávám ti takovou moudrost a schopnost spravedlivě rozsuzovat jakoukoliv při, že nejen z dosavadních, ale ani z budoucích lidí se ti nikdo nevyrovná.
13 K tomu ti však navíc přidám i to, oč jsi mne vůbec nežádal. Dám ti tolik bohatství a takovou slávu, že se ti po celý tvůj život žádný jiný ze všech králů světa nevyrovná.
14 Budeš-li jednat podle mých rad a respektovat má nařízení a přikázání, jako to činíval tvůj otec David, dopřeji ti také dlouhý život."
15 Když Hospodin domluvil, Šalomoun se probudil a uvědomil si, že vše se odehrálo ve snu. Vrátil se tedy do Jeruzaléma a přistoupil k Hospodinově truhle smlouvy. Na ohni oltáře pak předložil Hospodinu své oběti a dary a uspořádal slavnost pro všechny hodnostáře a služebníky u královského dvora.
16 Jednoho dne předstoupily před krále dvě prodejné ženy a
17 jedna z nich začala vyprávět: "Panovníku, bydlím s touto ženou v jednom domě a nedávno jsem tam přivedla na svět své dítě.
18 Jen za tři dny po narození mého dítěte porodila i tato žena. Byly jsme samy a kromě nás dvou v domě nikdo nebyl.
19 Jednou v noci však tato žena svého syna udusila vlastním tělem a on zemřel.
20 Když to zjistila, tajně v noci vstala a zatímco já jsem spala, vzala si k sobě mého živého syna a ke mně položila své mrtvé dítě.
21 Sotva jsem se druhý den ráno probudila a chtěla svého syna nakrmit, zjistila jsem, že je mrtvý. Když jsem si ho ale pozorně prohlédla na denním světle, poznala jsem, že to není můj syn."
22 Vtom však jí do řeči skočila druhá žena a ohradila se: "Tak to není! Můj syn je živý, to tvůj syn zemřel." První žena se však nedala a dál trvala na svém: "V žádném případě! Tvůj syn je mrtvý a ten živý patří mně." Tak se chvíli před králem dohadovaly,
23 až je král přerušil: "Každá z vás tvrdí, že toto živé dítě je její, zatímco mrtvý chlapec patří té druhé. Obě neústupně stojíte na svém."
24 "Přineste mi meč," poručil král. Když mu ho podali,
25 nařídil svým služebníkům: "Rozetněte to živé dítě na dvě poloviny a obě ženy spravedlivě podělte."
26 Jakmile tento rozsudek uslyšela matka živého dítěte, přemohl ji soucit s jejím synem a řekla králi: "Panovníku, dej, prosím, to živé dítě mé spolubydlící, jen když zůstane na živu." Vtom se však ozvala i druhá žena a prohlásila: "Ať tedy nepatří ani jedné z nás. Jen ho rozetněte na poloviny."
27 Sotva domluvila, král vynesl svůj rozsudek: "Nezabíjejte to dítě a dejte je první ženě, protože ona je jeho skutečná matka."
28 Když se všichni Izraelci doslechli o králově rozsudku, pojali ke králi hlubokou úctu, neboť viděli, že jeho moudrost v uplatňování spravedlnosti pochází od Boha.