1 Kings 13
1 Právě ve chvíli, kdy se Jarobeám postavil k oltáři, aby přinesl svou oběť, dorazil z Judska do Bét-elu Boží prorok
2 a na Hospodinův příkaz zvolal směrem k oltáři: "Hospodin prohlásil, že potomkům z Davidova rodu se narodí syn Jóšijáš, který na tomto oltáři bude obětovat kněze z pahorků, kteří zde nyní předkládají své oběti. Jednoho dne tady jako oběť budou hořet lidské kosti."
3 Když prorok předpověděl, co se stane, stvrdil ještě svou výpověď těmito slovy: "Abyste poznali, že má slova skutečně pocházejí od Hospodina, tento oltář se rozpadne a popel, který je na něm, se rozpráší."
4 Sotva však Boží prorok domluvil, král Jarobeám na něj od oltáře ukázal rukou a vydal svým služebníkům rozkaz, aby se proroka chopili. Natažená ruka mu však náhle úplně ztuhla, takže s ní nemohl vůbec pohnout. Současně se naplnila slova Božího proroka,
5 roztrhl se oltář a popel spolu s obětními kusy se vysypal na zem.
6 Když to král uviděl, obrátil se na proroka s prosbou: "Přimluv se, prosím, za mě u Hospodina a pros ho, aby mi ruku opět uzdravil." Prorok králi vyhověl, prosil za něj Hospodina a králova ruka se opět uzdravila a on s ní mohl hýbat jako dřív.
7 Nato král proroka vyzval: "Pojď ke mně domů. Chci tě pohostit a věnovat ti nějaký dar."
8 Prorok však králi odpověděl: "Nepřijal bych tvé pozvání, i kdybys mi dal polovinu svého majetku.
9 Nebudu zde také nic jíst ani pít, protože sám Hospodin mi to zakázal. Nesmím se dokonce ani vrátit stejnou cestou, kterou jsem přišel."
10 Po těchto slovech se prorok obrátil a odešel z Bét-elu jinou cestou, než po které původně dorazil.
11 V Bét-elu tenkrát žil jiný, velmi starý prorok a ten se o návštěvě a činech judského proroka dozvěděl od svých synů, kteří mu sdělili všechny podrobnosti jeho vystoupení před králem.
12 12-14 Když mu také na požádání ukázali, kudy se vydal judský prorok domů, nařídil jim, aby mu osedlali mezka a vydal se za Božím prorokem. Netrvalo dlouho a nalezl ho, jak sedí pod dubem. Nejprve se zeptal, zda je to skutečně on, a když dostal kladnou odpověď,
13 ***
14 ***
15 navrhl mu: "Chtěl bych tě pozvat k sobě domů a pohostit tě."
16 16-17 Judský prorok však odpověděl: "Nemohu se s tebou vrátit a cokoliv zde jíst nebo pít, protože sám Hospodin mi to výslovně zakázal. Nesmím jíst, pít ani se vracet stejnou cestou."
17 ***
18 Nato však starý prorok řekl: "Jsem prorok právě tak jako ty a Hospodin mi prostřednictvím svého posla sdělil, že tě mám přivést zpět do svého domu a dát ti najíst a napít."
19 Ačkoliv to všechno byla lež, judský prorok se vrátil se starcem do jeho domu v Bét-elu a tam se najedl a napil.
20 20-21 Avšak ještě dříve, než se zvedli od stolu, promluvil Hospodin ústy starého muže k proroku z Judska a oznámil mu: "Přestože jsem tvůj Hospodin a Bůh, neuposlechl jsi, co jsem ti přikázal.
21 ***
22 Vrátil ses zpět, najedl se a napil na místě, kde jsem ti to zakázal. Proto zemřeš a tvé tělo nikdo nepohřbí do hrobu ke tvým předkům."
23 Když judský prorok dojedl a dopil, prorok z Bét-elu, který ho přivedl zpět, pro něj osedlal svého osla a on odjel.
24 Cestou však na něj zaútočil lev a srazil ho k zemi. Tam ho pak zabitého nechal ležet a postával spolu s oslem nad jeho mrtvolou.
25 Zanedlouho kolem procházeli nějací lidé a spatřili mrtvolu i lva stojícího vedle ní. Sotva pak dorazili do Bét-elu, kde žil také starý prorok, vyprávěli o všem, co na cestě viděli.
26 Když se tato zpráva donesla také starému proroku, který Božího posla z Judska dostihl na odchodu a přivedl ho zpět do svého domu, prohlásil: "Je to mrtvola judského proroka, který ani přes varování neuposlechl Hospodinovo nařízení. Proto na něj Hospodin poslal lva a nechal ho usmrtit."
27 27-28 Potom prorok nařídil svým synům, aby osedlali osla, a když to udělali, vydal se na cestu. Zanedlouho nalezl mrtvolu i osla a lva, kteří ještě postávali opodál. Ačkoliv to bylo zvláštní, lev mrtvolu judského proroka nesežral a nezaútočil ani na osla.
28 ***
29 Prorok tedy mrtvolu Božího posla naložil na osla a přivezl ji s sebou zpět do města, aby za zemřelého vykonal smuteční obřad a důstojně ho pohřbil.
30 Uložil pak jeho tělo do vlastního hrobu a oplakal ho jako svého bratra.
31 Po pohřbu pak požádal své syny: "Až zemřu, uložte mě do stejného hrobu, kam jsme pochovali Božího proroka z Judska. Chci, aby mé ostatky spočinuly vedle jeho,
32 neboť poselství, ve kterém oznámil, jaký osud připravil Hospodin falešnému oltáři v Bét-elu i všem posvátným pahorkům v samařských městech, se zcela jistě naplní."
33 Jarobeám však ani po této události nepřestal jednat v rozporu s Hospodinovou vůlí a i nadále jmenoval do úřadu kněží ve svých svatyních každého, kdo mu přišel pod ruku. Kdokoliv chtěl, toho Jarobeám pověřil.
34 Tento Jarobeámův vzdor se však stal příčinou jeho pádu a zániku celé jeho dynastie.