1Potom jsem měl vidění, a hle, dveře otevřené v nebi, a dřívější hlas, který jsem uslyšel, jak mluví se mnou jako hlas polnice, promluvil: „Vystup sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“
2Hned jsem se octl ve vytržení. A hle: trůn stál v nebi, a na trůně někdo seděl.
3A ten sedící se vzhledem podobal kameni jaspisu a sardisu. Kolem trůnu pak duha, na pohled podobná smaragdu.
4A okolo trůnu čtyřiadvacet trůnů, a na trůnech sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bílým rouchem, a na hlavách měli zlaté věnce.
5Z trůnu pak vycházejí blesky, hlasy a hromy; a před trůnem hoří sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů.
6A před trůnem jako skleněné moře, podobné křišťálu; a uprostřed u trůnu a okolo trůnu čtyři živočichové, plní očí vpředu i vzadu.
7První živočich se podobá lvovi, druhý živočich se podobá býčkovi, třetí živočich s tváří jako lidskou a čtvrtý živočich se podobá letícímu orlu.
8A každý ze čtyř živočichů má po šesti křídlech, dokola i uvnitř byli samé oko, a bez ustání ve dne v noci volají: „Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“
9A kdykoliv živočichové vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, který žije na věky věků,
10čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, klanějí se tomu, který žije na věky věků, a kladou své věnce před trůn a říkají:
11„Hoden jsi, Pane, Bože náš, přijmout slávu i čest i moc, protože jsi stvořil všecky věci a tvou vůlí trvaly a byly stvořeny.“