Bible

1 A pohleděl jsem, a hle, Beránek stál na hoře Siónu a s ním sto čyřiačtyřicet tisíc těch, kdo měli jeho jméno a jméno jeho Otce napsáno na čele. 2 A uslyšel jsem hlas z nebe jako šum velkých vod a jako hlas velkého hromu; a ten hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas hudebníků, kteří hrají na kithary. 3 I zpívají novou píseň před trůnem a před čtyřmi živočichy a před starci; ale nikdo se nedovedl naučit té písni, kromě těch sto čtyřiačtyřiceti tisíc, kteří jsou vykoupeni ze země. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici; oni následují Beránka, kamkoliv jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny pro Bcha a pro Beránka. 5 A v jejich ústech nebyla shledána lež; jsou bez úhony. 6 A uviděl jsem jiného anděla, jak letěl středem nebe. Měl věčné evangelium, aby je zvěstoval obyvatelům země i každému národu a kmeni, jazyku a lidu, 7 a volal silným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, protože přišla hodina jeho soudu. Pokloňte se tomu, který učinil nebe i zemi, moře i prameny vod!“ 8 A následoval (za ním) jiný anděl, druhý, a volal: „Padl, padl ten velký Babylon, který opil všechny národy vášnivým vínem svého smilství.“ 9 I následoval za nimi jiný anděl, třetí, a hlasitě volal: „Klaní-li se kdo šelmě a jejímu obrazu a přijme znak na čelo nebo na ruku, 10 také on bude pít z vína Boží prchlivosti, které je připraveno nerozředěné do poháru jeho hněvu, a bude trápen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. 11 A dým jejich muk vystupuje na věky věků, a nemají odpočinutí ve dne v noci ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu a kdo přijímají znak jejího jména.“ 12 Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. 13 A slyšel jsem hlas z nebe: „Napiš: Blaženi mrtví, kteří umírají v Pánu od této chvíle. Ano, praví Duch, aby odpočinuli od svých lopot; vždyť jejich skutky jdou za nimi.“ 14 A pohleděl jsem, a hle: bílý oblak, a na tom oblaku sedí kdosi podobný Synu člověka; měl na hlavě zlatý věnec a v ruce ostrý srp. 15 A jiný anděl vyšel z chrámu a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Spusť svůj srp a žni, poněvadž přišla hodina žnutí, neboť doschla žatva na zemi.“ 16 A ten, který seděl na oblaku, vrhl ten svůj srp na zem a země byla požata. 17 A jiný anděl vyšel z toho chrámu, který je v nebi; i ten měl ostrý srp. 18 A jiný anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm. I zavolal hlasitě na toho, který měl ostrý srp: „Spusť svůj ostrý srp a ober hrozny s révy země, protože její zrna dozrála.“ 19 I vrhl anděl svůj ostrý srp na zem a obral révu země a vrhl to do velkého lisu Božího hněvu. 20 Lis pak byl šlapán mimo město, a z lisu vyšla krev (a sahala) až po uzdy koňům, tisíc šest set honů daleko.