Mark 2
1 Když po čase opět vešel do Kafarnaa, proslechlo se, že je v domě.
2 I sešlo se mnoho lidí, že ani místo přede dveřmi už nestačilo; a mluvil k nim (Boží) slovo.
3 Tu k němu přišli s ochrnutým, nesli ho čtyři.
4 Protože ho nemohli pro zástup vnést k němu, odkryli střechu, vyhrabali otvor a tím spustili lůžko, na kterém ležel ten ochrnutý.
5 A když Ježíš viděl jejich víru, řekne tomu ochrnutému: „Dítě, odpouštějí se ti hříchy.“
6 Ale někteří z vykladatelů Písma, kteří tam seděli, uvažovali ve svém srdci:
7 „Co on tak mluví? Rouhá se! Kdo může odpouštět hříchy kromě jediného Boha?“
8 Ježíš hned poznal svým duchem, že tak u sebe uvažují, a praví jim: „Proč takto uvažujete ve svém srdci?
9 Co je snadnější: říci ochrnutému: ´Odpouštějí se ti hříchy´, či říci: ´Vstaň, vezmi své lůžko a choď?
10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému:
11 „Pravím ti: Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“
12 I vstal, hned vzal lůžko a přede všemi vyšel, takže všichni užasli a chválili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě neviděli.“
13 Opět vyšel k moři a celý zástup přicházel k němu; i učil je.
14 Když šel kolem, spatřil Leviho Alfeova, jak sedí u celnice. A praví mu: „Pojď za mnou!“I vstal a šel za ním.
15 A když byl u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků se uložilo ke stolu s Ježíšem a jeho učedníky; bylo jich totiž mnoho a chodili za ním.
16 Ale když farizejští vykladatelé Písma uviděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?“
17 Jakmile to Ježíš uslyšel, řekne jim: „Nepotřebují lékaře zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“
18 Janovi učedníci a farizeové se postili. I přijdou a praví mu: „Proč učedníci Janovi a učedníci farizeů se postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“
19 A Ježíš jim řekl: „Což se mohou postit ženichovi druhové, dokud je ženich s nimi? Dokud mají u sebe ženicha, nemohou se postit.
20 Ale přijdou dny, kdy jim bude ženich odňat, a tehdy se budou postit v onen den.“
21 „Nikdo nepřišívá záplatu z nezpracované látky na staré šaty; jinak ten nový přídavek vytrhne něco ze staré (látky) a díra se zhorší.
22 A nikdo nelije mladé víno do starých měchů; jinak víno měchy roztrhne a víno i měchy se zničí. Ale mladé víno do nových měchů!“
23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci počali cestou trhat klasy.
24 Farizeové mu však pravili: „Hleď, proč dělají, co není v sobotu dovoleno?“
25 I řekne jim: „Což jste nikdy nečetli, co udělal David, když byl v tísni a měl hlad on i jeho společníci?
26 Jak vešel do Božího domu za velekněze Abiathara a jedl předkladové chleby, které nesmí jíst nikdo mimo kněze, a dal i svým společníkům?“
27 Pravil jim také: „Sobota byla ustanovena pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
28 Proto Syn člověka je pán i soboty.“