Hebrews 12
1 Proto i my, když máme kolem sebe tak velký oblak svědků, odhoďme veškerou přítěž a hřích, snadno nás obstupující, a s vytrvalostí poběžme závodní běh, který máme před sebou,
2 a vzhlížejme k původci a dokonateli víry, k Ježíši, který pro radost sobě předloženou přestál kříž, aniž dbal na zahanbení a usedl na pravici Božího trůnu.
3 Představte si přece toho, který snesl takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabovali a neklesali na duchu.
4 Vždyť jste dosud nekladli odpor až do krve v boji proti hříchu
5 a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám praví jako k synům: Můj synu, nepodceňuj kázeň Páně, ani neochabuj, když tě kárá.
6 Neboť koho Pán miluje, toho trestá, a šlehá každého, koho přijímá za syna.
7 Pro kázeň to snášejte; Bůh se k vám j chová jako k synům. Neboť kterého syna j otec nekárá?
8 Jste-li však bez kázně, které se stali všichni účastni, pak jste cizoložňata, a ne synové.
9 Mimo to, naši tělesní otcové nás kárali, a ctili jsme (je). Nepoddáme se tím spíše Otci duchů, abychom žili?
10 Vždyť oni nás kárali jen pro krátkou dobu podle svého dobrozdání; on však k našemu prospěchu, abychom se stali účastnými jeho svatosti.
11 Žádná kázeň se ovšem nezdá pro tu chvíli radostnou, nýbrž bolestivou, potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdo jí byli vycvičeni.
12 Proto vzpružte ochablé ruce a zemdlená kolena
13 a vyrovnejte stezky pro své nohy, aby, co. je chromé, se nevymklo, nýbrž se raději uzdravilo.
14 Usilujte se všemi o pokoj a svatost, bez které nikdo nespatří Pána.
15 Přihlížejte k tomu, aby se nikdo nepřipravoval o Boží milost, aby nějaký hořký kořen nevyrostl a nepřekážel, takže by se tím mnozí poskvrnili.
16 Ať nikdo není necudný nebo nízký jako Esau, který prodal svá prvorozenská práva za jediné jídlo.
17 Víte přece, že chtěl potom dědit požehnání, ale byl odmítnut; neboť nebylo mu dopřáno kát se, ačkoliv to hledal se slzami.
18 Vždyť jste nepřistoupili k hmatatelné (hoře) a k hořícímu ohni a k mlze, k temnotě, k bouři,
19 k znění trouby a k hlasu řečí, při nichž si posluchači vyprosili, aby jim slovo nebylo předkládáno.
20 Neboť nemohli snést příkazu: I když se dotkne hory zvíře, bude ukamenováno.
21 A tak hrozný byl ten zjev, že Mojžíš řekl: „Jsem dolekán a třesu se.“
22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jerusalemu, k desetitisícům andělů, k vznešenému shromáždění a
23 k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří dosáhli dokonalosti,
24 a k prostředníku nové úmluvy, Ježíšovi, a pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.
25 Hleďte, ať neodmítáte toho, kdo mluví. Neboť, jestliže neunikli trestu oni, když odmítli toho, který sděloval výroky na zemi, tím méně my, odvracíme-li se od toho, kdo (mluvil) z nebe.
26 Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však slibuje: ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.
27 Slovy však ještě jednou naznačuje přeměnu těch věcí, kterými bude třeseno, neboť jsou jen stvořené, aby zůstaly ty věci, které nemohou být otřeseny.
28 Proto projevujme vděčnost za to, že se nám dostává neotřesitelného království, a tím konejme službu Bohu libou, s bázní a ponížeností.
29 Neboť náš Bůh je oheň sžírající.