1Protože totiž Zákon má pouhý stín budoucích dober, ne samu podobu těch věcí, proto nemůže každoročně týmiž oběťmi, které ustavičně přinášejí, nikdy učinit dokonalými ty, kdo (s nimi) přistupují.
2Což by nepřestaly být přinášeny, kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, když byli jednou očištěni?
3Než každoročně (se) v nich (děje) připomínka hříchů;
4vždyť je nemožné, aby krev býků a kozlů sňala hříchy.
5Proto při příchodu na tento svět praví: Oběť ani dary jsi nechtěl, ale uzpůsobil jsi mi tělo;
6nelíbily se ti celopaly a (oběti) za hřích.
7Tu jsem řekl: Hle, přicházím v závitku knihy je o mně psáno, abych konal tvou vůli, Bože,
8Nejprve praví: Oběti a dary a celopaly a (oběti) za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily, a ty se podávají podle Zákona;
9potom řekl: Hle, přicházím, abych konal tvou vůli. Ruší to první, aby stanovil to druhé.
10V té vůli jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
11Dále, každý kněz koná denně bohoslužbu a častokráte přináší stejné oběti, které nemohou nikdy shladit hříchy.
12Tento však podal jednu oběť za hříchy a posadil se provždy na pravici Boží,
13a potom jen čeká, až mu budou položeni jeho nepřátelé za podnoží k nohám.
14Jedinou obětí totiž učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni.
15Ale i Duch svatý nám o tom svědčí; když totiž řekl:
16Toto je úmluva, kterou s nimi učiním po těch dnech - praví Pán: dám jim své zákony do srdce a do mysli jim je napíšu, (dodává:)
17a na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.
18Kde však ony jsou odpuštěny, není již (třeba) oběti za hřích.
19Když se tedy, bratři, smíme odvážit vejít do velesvatyně krví Ježíšovou,
20cestou novou a živou, kterou nám obnovil skrze oponu, totiž skrze své tělo,
21a když máme velikého kněze nad Božím domem,
22přistupujme s opravdovým srdcem, s plnou vírou, se srdcem, které bylo pokropením zbaveno zlého svědomí, a s tělem umytým čistou vodou.
23Držme naději, j kterou vyznáváme, ať se neviklá - vždyť je věrný ten, kdo dal ten slib,
24a hleďme jeden na druhého, abychom se pobízeli k lásce a k dobrým skutkům,
25a neopouštějme naše shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více pozorujete, jak se ten den blíží.
26Neboť když jsme přijali jasné poznání pravdy, a dobrovolně hřešíme, nemáme už vyhlídku na oběť za hříchy,
27nýbrž jen na hrozné očekáváni soudu a žár ohně, který bude stravovat protivníky.
28Kdo poruší Mojžíšův Zákon, na svědectví dvou nebo tří svědků propadá bez milosrdenství smrti;
29oč hroznější trest, myslíte, zaslouží si ten, kdo pošlapal Božího Syna a zneuctil krev úmluvy, kterou byl posvěcen, a kdo potupil ducha milosti?
30Vždyť víme, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A zase: Pán bude soudit svůj lid.
31Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.
32Rozpomeňte se na dřívější dni. Sotva jste v nich byli osvíceni, (a již) jste přestáli mnohý boj utrpení:
33jednak jste byli na odiv stavěni potupami a útisky, jednak jste měli účast s těmi, kterým se tak vedlo.
34Vždyť jste nejen měli soucit s vězni, ale s radostí jste snesli i oloupení o své jmění, neboť víte, že máte lepší majetek a trvalý.
35Proto neodhazujte svou odvahu, neboť jí patří velká odměna.
36Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali, co bylo slíbeno.
37Vždyť ještě chvilinku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se.
38Můj spravedlivý však bude živ z víry, ale jestliže by se odtahoval, nebude v něm mít zalíbení moje duše.
39My přece nepatříme k těm, kteří se odtahují k své záhubě, ale jsme věřící, abychom zachovali duši.