Hebrews 10
1 Protože totiž Zákon má pouhý stín budoucích dober, ne samu podobu těch věcí, proto nemůže každoročně týmiž oběťmi, které ustavičně přinášejí, nikdy učinit dokonalými ty, kdo (s nimi) přistupují.
2 Což by nepřestaly být přinášeny, kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, když byli jednou očištěni?
3 Než každoročně (se) v nich (děje) připomínka hříchů;
4 vždyť je nemožné, aby krev býků a kozlů sňala hříchy.
5 Proto při příchodu na tento svět praví: Oběť ani dary jsi nechtěl, ale uzpůsobil jsi mi tělo;
6 nelíbily se ti celopaly a (oběti) za hřích.
7 Tu jsem řekl: Hle, přicházím v závitku knihy je o mně psáno, abych konal tvou vůli, Bože,
8 Nejprve praví: Oběti a dary a celopaly a (oběti) za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily, a ty se podávají podle Zákona;
9 potom řekl: Hle, přicházím, abych konal tvou vůli. Ruší to první, aby stanovil to druhé.
10 V té vůli jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
11 Dále, každý kněz koná denně bohoslužbu a častokráte přináší stejné oběti, které nemohou nikdy shladit hříchy.
12 Tento však podal jednu oběť za hříchy a posadil se provždy na pravici Boží,
13 a potom jen čeká, až mu budou položeni jeho nepřátelé za podnoží k nohám.
14 Jedinou obětí totiž učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni.
15 Ale i Duch svatý nám o tom svědčí; když totiž řekl:
16 Toto je úmluva, kterou s nimi učiním po těch dnech - praví Pán: dám jim své zákony do srdce a do mysli jim je napíšu, (dodává:)
17 a na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.
18 Kde však ony jsou odpuštěny, není již (třeba) oběti za hřích.
19 Když se tedy, bratři, smíme odvážit vejít do velesvatyně krví Ježíšovou,
20 cestou novou a živou, kterou nám obnovil skrze oponu, totiž skrze své tělo,
21 a když máme velikého kněze nad Božím domem,
22 přistupujme s opravdovým srdcem, s plnou vírou, se srdcem, které bylo pokropením zbaveno zlého svědomí, a s tělem umytým čistou vodou.
23 Držme naději, j kterou vyznáváme, ať se neviklá - vždyť je věrný ten, kdo dal ten slib,
24 a hleďme jeden na druhého, abychom se pobízeli k lásce a k dobrým skutkům,
25 a neopouštějme naše shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více pozorujete, jak se ten den blíží.
26 Neboť když jsme přijali jasné poznání pravdy, a dobrovolně hřešíme, nemáme už vyhlídku na oběť za hříchy,
27 nýbrž jen na hrozné očekáváni soudu a žár ohně, který bude stravovat protivníky.
28 Kdo poruší Mojžíšův Zákon, na svědectví dvou nebo tří svědků propadá bez milosrdenství smrti;
29 oč hroznější trest, myslíte, zaslouží si ten, kdo pošlapal Božího Syna a zneuctil krev úmluvy, kterou byl posvěcen, a kdo potupil ducha milosti?
30 Vždyť víme, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A zase: Pán bude soudit svůj lid.
31 Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.
32 Rozpomeňte se na dřívější dni. Sotva jste v nich byli osvíceni, (a již) jste přestáli mnohý boj utrpení:
33 jednak jste byli na odiv stavěni potupami a útisky, jednak jste měli účast s těmi, kterým se tak vedlo.
34 Vždyť jste nejen měli soucit s vězni, ale s radostí jste snesli i oloupení o své jmění, neboť víte, že máte lepší majetek a trvalý.
35 Proto neodhazujte svou odvahu, neboť jí patří velká odměna.
36 Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali, co bylo slíbeno.
37 Vždyť ještě chvilinku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se.
38 Můj spravedlivý však bude živ z víry, ale jestliže by se odtahoval, nebude v něm mít zalíbení moje duše.
39 My přece nepatříme k těm, kteří se odtahují k své záhubě, ale jsme věřící, abychom zachovali duši.