1Potom po čtrnácti letech opět jsem šel vzhůru do Jerusalema s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2Šel jsem tam podle zjevení. I předložil jsem jim evangelium, které kážu mezi pohany, a to v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo.
3Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoliv byl Řek;
4(tu otázku) způsobili vetřelí lživí bratři, kteří se mezi nás vloudili, aby číhali na naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, aby nás zotročili.
5A těm jsme ani na okamžik neustoupili a nepoddali se, aby vám zůstala (celá) pravda evangelia.
6Od těch však, kteří jsou za něco uznáváni...; jaké konečně měli postavení, na tom mi nezáleží; Bůh nehledí na osobu lidskou; - ti tedy, kteří jsou uznáváni, nic mi neuložili,
7spíše naopak, když viděli, že mně je svěřeno evangelium pro neobřezané, jako Petrovi pro obřezané -
8neboť ten, který pomáhal Petrovi v poslání mezi obřezanými, pomáhal i mně mezi pohany,
9a když poznali milost, která mi byla dána, Jakub, Kefas a Jan, kteří byli uznáváni jako sloupy, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení společenství, že my jsme pro pohany, oni zase pro obřezané.
10Jen abychom pamatovali na chudé; a to jsem se také snažil horlivě činit.
11Když však přišel Kefas do Antiochie, přímo jsem se proti němu postavil, poněvadž bylo mu co vytknout.
12Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídal společně s pohanokřesťany. Ale když přišli, vyhýbal se a odlučoval se z bázně před obřezanými.
13A s ním se přetvařovali také ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich přetvářkou.
14Ale když jsem viděl, že nejdou přímo podle pravdy evangelia, řekl jsem Kefovi přede všemi: „Žiješ-li ty, ač jsi Žid, po způsobu pohanském a ne židovském, jak to, že nutíš pohanokřesťany, aby se požidovštili?“
15My jsme zrozením Židé a ne hříšníci z pohanů.
16Poněvadž však víme, že člověk nebývá ospravedlňován skutky ze Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom byli ospravedlněni z víry v Krista a ne skutky ze Zákona; neboť skutky ze Zákona nebývá ospravedlňován žádný člověk.
17Jestliže pak ve své snaze být ospravedlněni v Kristu i my jsme shledáni hříšníci, což je proto Kristus pomocníkem k hříchu? Naprosto ne!
18Neboť se činím přestupníkem, staví m-li znovu to, co jsem zbořil.
19Vždyť já jsem skrze Zákon zemřel Zákonu, abych žil Bohu. Spolu s Kristem jsem ukřižován.
20Ale nežiji už já, nýbrž žije ve mně Kristus. Pokud pak nyní žiji v těle, je to život ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a sám sebe vydal za mne.
21Neodmítám milost Boží; neboť kdyby spravedlnost byla ze Zákona, pak Kristus zemřel nadarmo.