2 Corinthians 7
1 Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a dokonávejme své posvěcení v bázni Boží!
2 Pojměte nás! Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme nepřivedli ke zkáze, nikoho neoklamali.
3 To nepravím, abych vás odsoudil. Vždyť jsem už prve řekl, že jste v našem srdci, spojeni s námi pro smrt i pro život.
4 Velmi vám důvěřuji, velmi se vámi honosím. Jsem naplněn útěchou, překypuji radostí při veškerém našem soužení.
5 Neboť od příchodu do Makedonie se nedostalo oddechu našemu tělu, ale byli jsme jen v samém soužení: zevně boj, uvnitř bázeň.
6 Ale Bůh, který těší ponížené, potěšil nás příchodem Titovým.
7 A nejen jeho příchodem, nýbrž i potěšením, kterého z vás nabyl, jak nám zvěstoval o vaší touze, o vašem nářku, o vašem horlení pro mne, takže jsem se ještě více zaradoval.
8 Nechť jsem vás i zarmoutil v listě, nelituji toho, třebas jsem toho litoval. Vidím totiž, že ten list vás - byť i jen na chvíli - zarmoutil...;
9 nyní se raduji, ne proto, že jste byli zarmouceni, ale že jste byli zarmouceni k pokání. Vždyť jste byli zarmouceni podle Boha, takže jste od nás neutrpěli škodu.
10 Takový totiž zármutek, který je podle Boha, působí pokání k spáse, a toho nikdo nelituje; kdežto zármutek světa působí smrt.
11 Neboť hle, jakou snaživost ve vás vyvolal tento zármutek podle Boha! A tu obranu, a tu nevoli, a tu bázeň, a tu touhu, a tu horlivost, a to potrestání! Po každé stránce jste prokázali, že jste bez viny v té věci.
12 Proto, i když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo ukřivdil, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, ale proto, aby mezi vámi vyšlo najevo, jak pro nás horlíte před Bohem.
13 Proto jsme se potěšili. A při tomto svém potěšení jsme se zaradovali ještě daleko více z radosti Titovy, protože jste vy všichni občerstvili jeho ducha;
14 neboť jestliže jsem se před ním nějak vámi chlubil, necítil jsem se zahanben, ale jako jsme vám vše mluvili podle pravdy, tak se i naše chlubení před Titem ukázalo jako pravda.
15 A jeho srdce je vám ještě více oddáno, když si vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a třesením.
16 Raduji se, že ve všem mohu být o vás klidný.