2 Corinthians 2
1 Ale rozhodl jsem se k tomu, že k vám nepřijdu zase ve smutku.
2 Neboť, jestliže já vás zarmucuji, kdo pak může způsobit radost mně, ne-li ten, kdo byl mnou zarmoucen?
3 A toto jsem napsal, abych, až přijdu, nezakusil zármutek z těch, z kterých bych se měl radovat, když mám důvěru ve vás ve všechny, že moje radost je radostí vás všech.
4 Neboť jsem vám psal z mnohé tísně a sklíčenosti srdce, s hojnými slzami, ne abyste upadli do smutku, nýbrž abyste poznali mou překypující lásku k vám.
5 Jestliže však kdo způsobil zármutek, zarmoutil ne tak mne, ale zčásti - abych nepřepínal - vás všechny.
6 Tomu, o kterého jde, stačí to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny,
7 a spíše mu už odpusťte a povzbuďte ho, aby on nebyl stráven přílišným smutkem.
8 Proto vás vybízím, abyste rozhodli o lásce k němu.
9 Proto jsem vám totiž také psal, abych zkouškou na vás poznal, jste-li ve všem poslušní.
10 Komu pak vy něco odpouštíte, (odpouštím) i já. Neboť i já, co jsem odpustil - měl-li jsem co odpustit, (učinil jsem) to pro vás před tváří Kristovou,
11 abychom nebyli oklamáni satanem; vždyť nám nejsou neznámy jeho úmysly.
12 Když jsem přijel do Troady kvůli evangeliu Kristovu a když mi dveře byly otevřeny v Pánu,
13 můj duch neměl klidu, protože jsem tam nenalezl Tita, svého bratra; ale rozloučil jsem se s nimi a odešel jsem do Makedonie.
14 Ale díky Bohu, který nás vždycky vítězně předvádí v Kristu a skrze nás zjevuje vůni známosti o sobě na každém místě.
15 Neboť jsme libou vůní Kristovou pro Boha jak mezi těmi, kdo jsou účastni spásy, tak mezi těmi, kdo jdou k záhubě.
16 Jedněm vůní smrtelnou ke smrti, druhým zase vůní životnou k životu. A kdo k tomu postačí?
17 My zajisté nepaděláme slovo Boží, jak to činí mnozí, nýbrž jako z čistého smýšlení, ano jako z Boha a před Bohem mluvíme v Kristu.