2 Corinthians 11
1 Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu! Ano, sneste mě!
2 Neboť horlím o vás Boží horlivostí! Vždyť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás představil Kristu jako čistou pannu.
3 Bojím se však, aby snad - jako had svedl Evu svou lstivostí, nezměnilo se vaše myšlení k horšímu od prostoty a čistoty vůči Kristu.
4 Neboť přichází-li kdo hlásat jiného Ježíše, kterého jsme nehlásali, nebo přijímáte-li jiného ducha, kterého jste nepřijali, nebo jiné evangelium, které jste nedostali, to byste krásně snášeli.
5 Myslím však, že nejsem v ničem za těmi nad-apoštoly.
6 Neboť i když jsem nevzdělaný v řeči, nejsem však takový v poznání; vždyť je vám to o nás patrné v každé věci.
7 Či jsem se dopustil hříchu, když jsem se pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, tím že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo?
8 Jiné církve jsem okupoval, když jsem přijal plat, abych vám mohl sloužit.
9 A když jsem byl přítomen u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie; a vůbec jsem se chránil být vám na obtíž, a budu se chránit.
10 Jako že je ve mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude utlumena v achajských krajích!
11 Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví!
12 Co však činím, budu dále činit, abych odňal záminku těm, kdo chtějí mít záminku, aby se shledalo, že v tom, čím se chlubí, jsou zrovna jako my.
13 Neboť takoví lidé jsou lžiapoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.
14 A není divu; vždyť sám satan se přestrojuje za anděla světla.
15 Není to tedy nic divného, jestliže i jeho služebníci se přestrojují za služebníky spravedlnosti; a jejich konec bude podle jejich skutků.
16 Znovu říkám: Nikdo mě nepokládej za nerozumného; jestliže ano, přijměte mě jako nerozumného, abych se i já mohl trochu chlubit.
17 Co mluvím, neříkám podle Pána, nýbrž jako v nerozumnosti, když se vychloubám s takovou jistotou.
18 Protože se mnozí chlubí tělesným způsobem, i já se pochlubím.
19 Vždyť rádi snášíte nerozumné, když jste sami rozumní.
20 Neboť snášíte, jestliže vás někdo zotročuje, jestliže vás někdo vyjídá, jestliže vás obírá, jestliže se kdo vynáší, jestliže vás kdo bije do tváře.
21 K (své) hanbě to pravím: v tom jsme byli jaksi slabí. Ale v čem si kdo troufá - v nerozumnosti to pravím, troufám si i já:
22 Jsou Hebreové? Já také. Jsou Izraelité? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.
23 Jsou služebníci Kristovi? Mluvím jako bez rozumu: já více; v námahách mnohem hojněji, ve vězeních mnohem hojněji, v ranách nadmíru, v nebezpečí smrti častokrát.
24 Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné;
25 třikrát jsem byl mrskán, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem se zmítal na mořských hlubinách;
26 často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od svého národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městech, v nebezpečích na pouštích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry,
27 v námaze a svízeli, v častém bdění, v hladu a žízni, v častém postu, v zimě a nahotě.
28 Nehledě k jiným věcem, ten denní nával ke mně, ta starost o všechny církve!
29 Kdo je slabý, abych nebyl slabý i já? Kdo je ohrožen sváděním, aby to nerozpalovalo i mne?
30 Je-li už třeba se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.
31 Bůh a Otec Pána Ježíše ví, on, který je veleben na věky, že nelžu.
32 V Damašku místodržitel krále Arety dal střežit město Damašek, aby se mě zmocnil;
33 i byl jsem spuštěn v koši otvorem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.