1 Corinthians 15
1 Připomínám pak vám, bratři, evangelium, které jsem vám hlásal a které jste také přijali, v němž i trváte,
2 skrze které také přicházíte ke spáse, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je kázal, vyjma, že byste byli uvěřili nadarmo.
3 Podal jsem vám zajisté především, co jsem také přijal, že totiž Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,
4 že byl pohřben a že třetího dne vstal podle Písem
5 a že se zjevil Petrovi a potom dvanácti.
6 Potom se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich žije doposud, někteří však i zesnuli.
7 Potom se zjevil Jakubovi, potom všem apoštolům.
8 Naposled pak ze všech, jako nedonošenému plodu, zjevil se i mně.
9 Vždyť já jsem poslední z apoštolů, který nejsem hoden nazývat se apoštolem, poněvadž jsem pronásledoval Boží církev.
10 Ale milostí Boží jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla marná. Pracoval jsem zajisté daleko více než všichni ostatní; ale to ne já, nýbrž Boží milost se mnou.
11 Ale ať já nebo oni: tak kážeme a tak jste uvěřili.
12 Jestliže se však káže o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?
13 Není-li vsak vzkříšení mrtvých, ani Kristus nevstal.
14 Ale nevstal-li Kristus, prázdné je naše kázání, prázdná je i vaše víra.
15 My však se jevíme i jako nepraví svědci Boží, poněvadž jsme nesprávně svědčili o Bohu, že vzkřísil Krista, kdežto ho nevzkřísil, je-li pravda, že mrtví nevstávají.
16 Nevstávají-li tedy mrtví, ani Kristus nevstal.
17 A nevstal-li Kristus, marná je vaše víra, doposud jste ve svých hříších.
18 Tedy i ti, kdo zesnuli v Kristu, zahynuli.
19 Jestliže máme naději v Krista jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20 Ale Kristus vstal z mrtvých, prvotina zesnulých.
21 Poněvadž totiž skrze člověka je smrt, skrze člověka je také vzkříšení mrtvých.
22 Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu všichni budou oživeni.
23 Ale každý ve svém pořádku: prvotina je Kristus, potom ti, kdo patří Kristu při jeho příchodu.
24 Potom bude konec, až odevzdá království Bohu a Otci a až zničí každé panství, všechnu moc a sílu.
25 On totiž musí kralovat, dokud si nepoloží všechny nepřátele pod nohy.
26 Jako poslední nepřítel bude zničena smrt;
27 všecko mu totiž (Bůh) poddal pod nohy. Ale když řekne: „Všecko je poddáno\, je zřejmé, že kromě toho, který mu všecko poddal.
28 Až mu pak bude všecko poddáno, potom i sám Syn se poddá tomu, který mu podrobil všecko, aby Bůh byl všechno ve všem.
29 Jinak co udělají ti, kdo přijímají křest za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest?
30 Proč také my se vydáváme do nebezpečí každou chvíli?
31 Denně umírám, při chloubě, kterou mám z vás, bratři, v Kristu Ježíši, našem Pánu.
32 Jestliže jsem - po lidsku v Efesu zápasil se šelmami, co mi to prospěje? Nevstávají-li mrtví, jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.
33 Nedejte se svésti! Špatné řeči kazí dobré mravy.
34 Náležitě vystřízlivěte a nehřešte; neboť někteří jsou v nevědomosti o Bohu. Pravím to k vašemu zahanbení.
35 Ale někdo řekne: Jak vstanou mrtví? S jakým tělem přijdou?
36 Bláhový člověče. Co ty zaséváš, to neoživne, neodumře-li.
37 A co zaséváš, není tělo, které má povstati, to nezaséváš, nýbrž holé símě, na příklad pšeničné nebo nějaké jiné.
38 A Bůh mu dává tělo, jak chtěl, a každému ze semen zvláštní tělo.
39 Každé tělo není stejné tělo, ale jiné je tělo lidské, jiné zase tělo zvířecí, jiné tělo ptačí, jiné rybí.
40 A jsou těla nebeská a jsou těla pozemská. Ale jiná je jasnost těl nebeských a těl pozemských.
41 Jinou jasnost má slunce, jinou jasnost měsíc a jinou jasnost mají hvězdy. Neboť jedna hvězda se liší od druhé jasností.
42 Tak je i se vzkříšením mrtvých. Zasévá se porušitelné, vstane neporušitelné;
43 zasévá se nevzhledné, vstane slavné; zasévá se slabé, vstane silné;
44 zasévá se tělo oduševněné, vstane tělo produchovnělé. Je-li oduševněné tělo, je také produchovnělé.
45 Tak je i psáno: První člověk Adam byl učiněn oživující duší; poslední Adam byl učiněn oživujícím duchem.
46 Ale není první to produchovnělé, nýbrž oduševněné; potom to produchovnělé.
47 První člověk byl ze země, byl zemský, druhý člověk je z nebe.
48 Jaký je zemský, takoví jsou i zemští, a jaký je nebeský, takoví jsou i nebeští.
49 Tedy jako jsme nesli podobnost se zemským, nosme podobnost i s nebeským!
50 Toto vám pak, bratři, pravím: Tělo a krev nemůže mít podílu v Božím království, ani porušitelnost nemá podílu v neporušitelnosti.
51 Hle, pravím vám tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni,
52 ve chvilce, v mžiku oka, při poslední polnici. Neboť zazní polnice, a mrtví vstanou neporušitelní, a my budeme proměněni.
53 Neboť toto porušitelné (tělo) musí se odít v neporušitelnost a toto smrtelné odít se v nesmrtelnost.
54 Až se tedy toto porušitelné (tělo) oděje v neporušitelnost a smrtelné oděje v nesmrtelnost, potom se splní slovo, jež bylo napsáno: Pohlcena je smrt ve vítězství.
55 Kde je tvé vítězství, smrti? Kde je tvůj bodec, smrti?
56 Bodcem smrti je totiž hřích, mocí hříchu zase je Zákon.
57 Ale díky Bohu, který nám dopřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
58 Proto, moji milí bratři, buďte pevni, nepohnutelni, více se vždy čiňte v díle Páně, vždyť víte, že v Pánu vaše práce není marná.