1 Corinthians 13
1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásky, jsem jen zvučící kov a hlaholící zvon.
2 A kdybych měl (dar) proroctví a věděl všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl všecku víru, takže bych hory přenášel, ale lásku neměl, nejsem nic.
3 A kdybych rozdal všechen svůj majetek na pokrmy chudým a vydal své tělo k spálení, ale neměl lásky, není mi to k ničemu.
4 Láska je trpělivá, dobrotivá je láska, nezávidí, láska se neholedbá, nenadýmá se,
5 nejedná nevhodně, nehledá svého prospěchu, neroztrpčuje se, nepřipočítává zlo,
6 neraduje se z křivdy, raduje se však s pravdou.
7 Všecko omlouvá, všemu věří, všeho se naděje, všecko vydrží.
8 Láska nikdy nepadá. Ať jsou to proroctví, pominou; ať jsou to jazyky, přestanou; ať je to poznání, pomine.
9 Vždyť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme.
10 Ale až přijde to dokonalé, zmizí, co je částečné.
11 Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Ale když jsem se stal mužem, odložil jsem, co bylo dětinné.
12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle, v záhadě, ale jednou tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale jednou poznám tím způsobem, jakým též jsem byl poznán.
13 Teď však trvá víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich je láska.