1 Corinthians 11
1 Následujte mne, jako i já následuji Krista.
2 Jinak vás však chválím, že ve všem na mne pamatujete a zachováváte mé učení, jak jsem vám je podal.
3 Chci tedy, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou pak ženy je muž, hlavou pak Krista je Bůh.
4 Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, hyzdí svou hlavu.
5 Ale každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, hyzdí svou hlavu; neboť je to totéž, jako by se oholila.
6 Nezakrývá-li si tedy žena hlavu, ať se i ostříhá! Je-li pak pro ženu ohyzdné ostříhat se nebo oholit, ať si zahaluje hlavu.
7 Muž si ovšem nemusí zahalovat hlavu, poněvadž je obrazem a chloubou Boží; ale žena je chloubou mužovou.
8 Neboť muž není ze ženy, nýbrž žena z muže.
9 Vždyť muž nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10 Proto žena má mít na hlavě znak moci kvůli andělům.
11 Ostatně v Pánu není ani žena bez muže, ani muž bez ženy.
12 Neboť stejně jako žena je z muže, tak i muž je skrze ženu, všecko pak z Boha.
13 Sami u sebe posuďte: Sluší se, aby se žena modlila k Bohu nezahalena?
14 A neučí vás sama příroda, že pěstuje-li muž dlouhé vlasy, je mu to na hanbu?
15 Ale pěstuje-li dlouhé vlasy žena, že je jí to ke cti? Neboť vlasy jsou jí dány za závoj.
16 Ostatně, chce-li se někomu přít, my takový zvyk nemáme, ani Boží církve.
17 A při tom nařizování: Nemohu chválit, že se shromažďujete ne k dobru, ale ke škodě.
18 A především slyším, že když se církev shromažďuje, bývají mezi vámi roztržky; a částečně tomu věřím.
19 Neboť je třeba, aby i strany byly mezi vámi, aby se stali zjevní ti, kdo jsou mezi vámi osvědčeni.
20 Když se tedy shromažďujete na jedno místo, není to již jedení večeře Páně.
21 Neboť každý si napřed bere při stole svou večeři, a jeden hladoví, druhý pak je opilý.
22 Což nemáte domů, kde byste se najedli a napili? Ci pohrdáte církví Boží a zahanbujete ty, kdo nic nemají? Co vám mám říci? Chválit vás? V tom vás nechválím.
23 Já jsem zajisté přijal od Pána, co jsem vám i podal, že Pán Ježíš té noci, v které byl zrazován, vzal chléb,
24 vzdal díky, rozlámal a řekl: „Toto je mé tělo, které je za vás (vydávané); to čiňte na mou památku!“
25 Podobně i kalich po večeři a řekl: „Tento kalich je nová úmluva v mé krvi; to čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku!“
26 Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.
27 Kdo by tedy jedl tento chléb nebo pil tento kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28 Ale člověk ať zkoumá sám sebe, a takto ať jí z toho chleba a pije z toho kalicha;
29 kdo totiž jí a pije, jí a pije si odsouzení, když nerozeznává tělo.
30 Proto je mezi vámi mnoho nemocných a slabých a mnozí zesnuli.
31 Kdybychom sami sebe posuzovali, nebyli bychom souzeni.
32 Ale když jsme souzeni od Pána, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem.
33 Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.
34 Má-li kdo hlad, najez se doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci pak zařídím, až přijdu.