1 Corinthians 10
1 Nerad bych vás, bratři, ponechal v nevědomosti, že všichni naši otcové byli pod mrakem a všichni přešli moře
2 a všichni byli v Mojžíše pokřtěni v mraku a v moři
3 a všichni jedli tentýž duchovní pokrm
4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj - pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela; skálou tou byl Kristus.
5 Ale ve většině z nich neměl Bůh zálibu; vždyť svými mrtvolami pokryli poušť.
6 Tyto věci se však udaly jako předobraz pro nás, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni byli žádostivi.
7 Ani nebuďte modláři, jako někteří z nich, jak je psáno: Lid se posadil, aby jedl a pil; i povstali, aby se bavili.
8 Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jediný den třiadvacet tisíc.
9 Ani nepokoušejme Pána, jako někteří z nich pokoušeli, a zahynuli od hadů.
10 Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a zahynuli od Zhoubce.
11 Toto všecko se jim přihodilo obrazně, bylo pak napsáno jako výstraha pro nás, na něž připadl konec věků.
12 Proto, kdo se domnívá, že stojí, hleď, ať nepadne!
13 Zachvátilo vás pokušení, které je pro člověka snesitelné; Bůh je však věrný a nedopustí, abyste byli pokoušeni nad své síly, ale s pokušením způsobí také úspěch, že to budete moci snést.
14 Proto, moji nejmilejší, utíkejte před modloslužbou!
15 Mluvím jako k rozumným; vy sami posuďte, co říkám.
16 Kalich požehnání, který žehnáme, není to společenství krve Kristovy? Chléb, který lámeme, není to společenství těla Kristova?
17 Poněvadž je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo; neboť všichni jsme účastni jednoho chleba.
18 Podívejte se na Izraele podle těla. Nejsou účastni oltáře ti, kdož jedí oběti?
19 Co tím chci říci? Že věc obětovaná modlám je něco? Nebo že modla je něco?
20 Ale že to, co pohané obětují, že zlým duchům obětují, a ne Bohu. Nechci pak, abyste vešli ve společenství se zlými duchy.
21 Nemůžete pít kalich Páně a kalich zlých duchů. Nemůžete se účastnit stolu Páně a stolu zlých duchů.
22 Či chceme popudit Pána k žárlivosti? Což jsme silnější než on?
23 Všecko je dovoleno, ale ne všecko prospívá. Všecko je dovoleno, ale ne všecko vzdělává.
24 Ať nikdo nehledá osobní prospěch, nýbrž prospěch druhého.
25 Všecko, co se prodává v masném krámě, jezte, a nic se nevyptávejte vzhledem k svědomí.
26 Pánu náleží zajisté země a vše, co ji naplňuje.
27 Pozve-li vás některý nevěřící a vy tam chcete jít, jezte všecko, co se vám předkládá, a nevyptávejte se vzhledem k svědomí.
28 Ale kdyby vám někdo řekl: „Toto bylo obětováno modlám\, nejezte kvůli tomu, který upozornil, a pro svědomí;
29 nemíním pak svědomí tvé, nýbrž toho druhého. Neboť proč moji svobodu má posuzovat svědomí druhého?
30 Účastním-li se něčeho s vděkem, proč by se mi mělo dostávat potupy pro to, zač děkuji?
31 Ať tedy jíte nebo pijete či cokoliv činíte, všecko konejte k slávě Boží.
32 Nebuďte na pohoršení ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,
33 jako i já se snažím všem se líbit ve všem a nehledám to, co je užitečné mně, ale to, co je pro většinu, aby byli spaseni.