1Po těchto věcech jsem uzřel, a hle, v nebi otevřené dveře, a ten dřívější hlas, jejž jsem uslyšel, jakoby hlas se mnou mluvící trouby, pravící: Vystup sem a ukáži ti věci, jež se musí stát po těchto věcech.
2Hned jsem se octl v Duchu; a hle, v nebi stál trůn a na tom trůně kdosi sedící,
3a ten sedící na pohled podobný jaspisovému kameni a sardu, a okolo trůnu duha na pohled podobná smaragdu.
4A okolo trůnu čtyřiadvacet trůnů, a na těch trůnech sedících čtyřiadvacet starších, oblečených v bílé šatstvo, a na jejich hlavách zlaté věnce.
5A z toho trůnu vycházejí blesky a hlasy a hromy; a sedm ohnivých svítilen, hořících před trůnem, jež jsou sedm Božích Duchů.
6A před trůnem jakoby skleněné moře, podobné křišťálu, a uprostřed trůnu a vůkol trůnu čtyři živé bytosti, zpředu i zezadu poseté očima;
7a první živá bytost podobná lvu a druhá živá bytost podobná teleti a třetí živá bytost mající tvář jakoby člověka a čtvrtá živá bytost podobná létajícímu orlu,
8a ty čtyři živé bytosti, každá z nich sama o sobě mající po šesti křídlech, jsou okolo a zevnitř posety očima a dnem an i nocí nepřestávají říkat: Svatý, svatý, svatý PÁN, Bůh, Všemocný, jenž byl a jenž je a jenž má přijít.
9A když ty živé bytosti budou vzdávat slávu a čest a dík tomu, jenž sedí na trůně, jenž žije na věky věků,
10padne těch čtyřiadvacet starších před tím, jenž sedí na trůně, a budou se tomu, jenž žije na věky věků, klanět a před trůn házet své věnce říkajíce:
11Jsi hoden, náš Pane a Bože, přijmout slávu a čest a moc, neboť všechny věci jsi stvořil ty, i jsou a stvořeny byly pro tvou vůli.