1(Řediteli hudby, na Šóšanním. Od Dávida.) Vysvoboď mě, Bože, neboť vody vstoupily až k duši,
2zapadl jsem v hluboký kal a není místa k postavení, přišel jsem v hlubokost vod a zaplavil mě proud;
3zemdlel jsem ve svém volání, mé hrdlo vyprahlo, mé oči vyhasly - čekám na svého Boha.
4Bez příčiny mě nenávidící jsou četnější než vlasy mé hlavy, zmohutněli moji hubitelé, moji bezdůvodní nepřátelé; co jsem neuloupil, mám tedy vracet.
5Bože, ty víš o mé pošetilosti, aniž jsou má provinění před tebou skryta;
6kéž se ve mně nemusejí zklamat očekávající tebe, Pane, Hospodine zástupů, kéž se za mne nemusejí stydět hledající tebe, Bože Isráélův!
7Vždyť pro tebe snáším potupu, mou tvář přikryla hanba;
8stal jsem se odcizeným vůči svým bratrům, a no, cizozemcem vůči synům své matky,
9neboť mě sžírá horlivost pro tvůj dům a tupení tupících tebe napadala na mne,
10a když jsem v postu vy plakal svou duši, stalo se mi to potupou,
11a když jsem svým oblečením učinil pytlovinu, stal jsem se jim příslovím.
12Baví se o mně sedící v bráně i strunové nástroje pijících lihoviny.
13Já však - má modlitba je k tobě, Hospodine, v čas blahovůle, Bože, v hojnosti své laskavosti mi odpověz věrností k své pomoci!
14Vyprosť mě z bahna, a ť nezapadávám, nechť jsem vyprošťován z prostřed nenávidících mě a z hlubokosti vod,
15nechť mě proud vod nezaplavuje, a ť mě nepohlcuje hloubka, a ť jáma neuzavírá své ústí nade mnou!
16Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvá laskavost je dobr otiv á; otoč se ke mně podle množství svých smilování
17a kéž před svým nevolníkem nezakrýváš svou tvář, neboť je mi úzko; pospěš, odpověz mi!
18Přibliž se k mé duši, vykup ji, vzhledem k mým nepřátelům mě osvoboď;
19ty znáš mou potupu i mé zklamání a mou hanbu; všichni moji protivníci jsou před tebou.
20Potupa zlomila mé srdce, takže si zoufám; a čekal jsem na projev soustrasti a nebylo ho, a neb na těšitele, a nenašel jsem,
21nýbrž mi za pokrm dali žluč a při mé žízni mě napájeli octem.
22Nechť se jejich stůl před jejich tváří stává pastí, a no, léčkou bezstarostným,
23nechť se jejich oči zatemňují, aby neviděly, a jejich kyčlemi ustavičně klať,
24vylij na ně své rozhorlení a nechť je dostihuje žár tvého hněvu,
25nechť se jejich osada stává zpustlou, v jejich stanech nechť není obyvatele,
26neboť pronásledují, koho ty jsi udeřil, a vyprávějí o bolesti tvých raněných.
27Vykonej trest za jejich vinu, a ť nevcházejí v tvou spravedlnost,
28nechť jsou vymazáváni z knihy života, a ť nejsou zapisováni se spravedlivými!
29Já však jsem usoužený a trpící; tvé vysvobození, Bože, mě může vyzdvihnout;
30chci Boží jméno velebit písní a zvelebovat ho děkováním;
31to bude Hospodinu milejší než hovězí dobytče, býk rohatý, kopytnatý;
32tiší to uvidí, budou se radovat, vyhledávající Boha, a vaše srdce bude ožívat.
33Ano, Hospodin obrací sluch k nemajetným, aniž opovrhuje svými vězni,
34nechť ho velebí nebesa i země, moře a vše pohybující se v nich,
35neboť Bůh bude vysvobozovat Cijjón a budovat města Júdova, i budou tam bydlet a zmocňovat se toho
36a símě jeho nevolníků to bude dědit a milující jeho jméno v tom budou přebývat.