1(Řediteli hudby; při strunových nástrojích. Poučení od Dávida.) Vpusť v uši, Bože, mou modlitbu, a kéž se neskrýváš před mým úpěním;
2sleduj mě pozorně a odpověz mi; bloudím sem-tam ve své ustaranosti a hlasitě sténám
3pro hlas nepřítele, pro útisk od zlovolného, neboť na mne uvalují neštěstí a v hněvu mě napadají.
4Mé srdce se v mém nitru svíjí a padly na mne hrůzy smrti;
5přichází na mne bázeň a chvění a zaplavuje mě děs.
6I řekl jsem: Kéž bych měl peruť jako holubice! Mohl bych od letět a odpočinout;
7hle, mohl bych být vzdálen, utéci, zdržoval bych se v pustině, seláh,
8mohl bych si uspíšit uniknutí před ženoucím se vichrem, před bouří!
9Pohlť je, Pane, rozdvoj jejich jazyk, neboť jsem ve městě uviděl násilí a vádu;
10za dne i v noci je obcházejí po jeho zdech a uvnitř něho je špatnost a strast,
11uvnitř něho je zhouba a z jeho prostranství nemizí útlak a podvod.
12Vždyť ne nepřítel mě tupí, to bych uměl snést, ne nenávidící mě se nade mnou holedbá, to bych se před ním mohl skrýt,
13nýbrž ty, člověk mně rovný, můj příbuzný a můj známý,
14co jsme spolu zakoušeli sladkou důvěrnost, v Boží dům jsme v davu chodili.
15Zpustošení na ně! Nechť zaživa sestupují v šeól, neboť v jejich stanovišti, mezi nimi, jsou zlé věci!
16Já budu volat k Bohu a Hospodin mě bude chtít vysvobodit,
17večer i ráno i o polednách budu naříkat a sténat, i bude slyšet můj hlas.
18V pokoji osvobodil mé žití ze seče proti mně, ač byli u mne v množství.
19BŮH bude slyšet a bude jim odpovídat (on, trvající od pradávna, seláh ), jim, při nichž není změn, aniž mají Boha v úctě.
20Vztáhl svou ruku proti žijícím s ním v pokoji, znesvětil svou smlouvu;
21hladké jsou máslové řeči jeho úst, a le jeho srdce - seč, jeho slova jsou měkčí než olej, a le jsou to tasené meče.
22Uvrhni na Hospodina své břímě a on tě bude mít na starosti, nikdy nebude dopouštět zviklání spravedlivého.
23A ty, Bože, je budeš svrhovat do jámy zkázy; muži krve a klamu nebudou moci dožít poloviny svých dní, já však budu v tebe důvěřovat.