Psalms 55
1 (Řediteli hudby; při strunových nástrojích. Poučení od Dávida.) Vpusť v uši, Bože, mou modlitbu, a kéž se neskrýváš před mým úpěním;
2 sleduj mě pozorně a odpověz mi; bloudím sem-tam ve své ustaranosti a hlasitě sténám
3 pro hlas nepřítele, pro útisk od zlovolného, neboť na mne uvalují neštěstí a v hněvu mě napadají.
4 Mé srdce se v mém nitru svíjí a padly na mne hrůzy smrti;
5 přichází na mne bázeň a chvění a zaplavuje mě děs.
6 I řekl jsem: Kéž bych měl peruť jako holubice! Mohl bych od letět a odpočinout;
7 hle, mohl bych být vzdálen, utéci, zdržoval bych se v pustině, seláh,
8 mohl bych si uspíšit uniknutí před ženoucím se vichrem, před bouří!
9 Pohlť je, Pane, rozdvoj jejich jazyk, neboť jsem ve městě uviděl násilí a vádu;
10 za dne i v noci je obcházejí po jeho zdech a uvnitř něho je špatnost a strast,
11 uvnitř něho je zhouba a z jeho prostranství nemizí útlak a podvod.
12 Vždyť ne nepřítel mě tupí, to bych uměl snést, ne nenávidící mě se nade mnou holedbá, to bych se před ním mohl skrýt,
13 nýbrž ty, člověk mně rovný, můj příbuzný a můj známý,
14 co jsme spolu zakoušeli sladkou důvěrnost, v Boží dům jsme v davu chodili.
15 Zpustošení na ně! Nechť zaživa sestupují v šeól, neboť v jejich stanovišti, mezi nimi, jsou zlé věci!
16 Já budu volat k Bohu a Hospodin mě bude chtít vysvobodit,
17 večer i ráno i o polednách budu naříkat a sténat, i bude slyšet můj hlas.
18 V pokoji osvobodil mé žití ze seče proti mně, ač byli u mne v množství.
19 BŮH bude slyšet a bude jim odpovídat (on, trvající od pradávna, seláh ), jim, při nichž není změn, aniž mají Boha v úctě.
20 Vztáhl svou ruku proti žijícím s ním v pokoji, znesvětil svou smlouvu;
21 hladké jsou máslové řeči jeho úst, a le jeho srdce - seč, jeho slova jsou měkčí než olej, a le jsou to tasené meče.
22 Uvrhni na Hospodina své břímě a on tě bude mít na starosti, nikdy nebude dopouštět zviklání spravedlivého.
23 A ty, Bože, je budeš svrhovat do jámy zkázy; muži krve a klamu nebudou moci dožít poloviny svých dní, já však budu v tebe důvěřovat.