Psalms 42
1 (Řediteli hudby. Poučení od synů Kórachových.) Jako laň, jež volá po potůčcích vod, tak má duše volá k tobě, Bože!
2 Má duše žízní po Bohu, po BOHU živém: Kdy budu moci přijít a ukázat se před Boží tvář?
3 Mé slzy se mi staly chlebem za dne i v noc i, když se ke mně říká po celý den: Kde je tvůj Bůh?
4 Připomínám si tyto věci - a nad sebou svou duši vylévám -: že jsem putovával ve shluku, ubírával se s nimi až k Božímu domu za zvuku plesání a děkování - slavnostní dav.
5 Co jsi sklíčená, má duše, a znepokojuješ se nade mnou? Čekej na Boha, neboť ještě ho budu chválit za záchranu od jeho tváře!
6 Můj Bože, má duše je nade mnou sklíčená; proto tě vzpomínám ze země Jordánu a Chermónů, z hory nepatrnosti.
7 Hlubina volá k hlubině za hukotu tvých proudů, všechny tvé příboje a tvé přívaly přešly přes mne.
8 Hospodin za dne uvádí svou laskavost a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k BOHU mého života.
9 Pravím k BOHU, svému skalisku: Nač jsi mne zapomněl? Nač mám pro útlak od nepřítele chodit začerněn?
10 Drcením v mých kostech mě tupí moji utiskovatelé, když ke mně říkají po celý den: Kde je tvůj Bůh?
11 Co jsi sklíčená, má duše, a co se znepokojuješ nade mnou? Čekej na Boha, neboť ještě ho budu chválit, záchranu mé tváře a mého Boha!