1(Řediteli hudby; na Ajjéleth-haššachar. Zpěv s hudebním doprovodem od Dávida.) Můj BOŽE, můj BOŽE, nač jsi mě opustil? Daleko od mého vysvobození jsou slova mého křiku!
2Můj Bože, volám za dne a neodpovídáš, a v noci, a není pro mne utišení;
3a ty jsi svatý, obývající chvalozpěvy Isráélovy,
4v tebe důvěřovali naši otcové, důvěřovali a zachraňoval jsi je,
5když k tobě křičeli, vyvázli, důvěřovali v tebe a nezklamali se.
6A le já jsem červ a ne muž, potupa člověka a opovržený lidem;
7všichni vidoucí mě se mi vysmívají, potrhávají rty, potřásají hlavou:
8Uval to na Hospodina! Nechť ho zachraňuje, nechť ho vyprošťuje, vždyť má v něm zalíbení!
9Ty však jsi mě vyňal z lůna, uvedl mě v bezpečí na prsou mé matky,
10na tebe jsem uvržen od dělohy, od lůna mé matky jsi ty mým BOHEM;
11kéž se ode mne nevzdaluješ, vždyť je úzkost blízká, neboť pomocníka není.
12Obklopili mě četní býkové, silní z Bášánu mě obklíčili,
13rozevřeli na mne svá ústa jako lev dravě uchvacující a řvoucí.
14Jako voda jsem rozlit a všechny mé kosti se rozestoupily, mé srdce se stalo jako by voskem, rozplynulo se vprostřed mých útrob,
15má síla vyschla jako střepina a můj jazyk je přilepen na mé patro; a no, vsazuješ mě do prachu smrti.
16Vždyť mě obklopili psi, vůkol mne se položilo srocení pachatelů zla, prokláli mé ruce a mé nohy.
17Mohl bych sčíst všechny své kosti; oni pozorují, kochají se pohledem na mne,
18rozdělují si má roucha a o mé oblečení vrhají los.
19Ty však, Hospodine, kéž nejsi daleko, má sílo, pospěš k pomoci mně,
20vyprosť mou duši od meče, mou opuštěnou, z tlapy psa,
21vysvoboď mě z tlamy lva, od rohů rémím! - Odpověděl jsi mi!
22Budu svým bratrům vyprávět o tvém jménu, vprostřed sejití tě budu velebit:
23Ctitelé Hospodina, velebte ho, oslavujte ho, všechno símě Jákóbovo, a no, mějte před ním bázeň, všechno símě Isráélovo!
24Vždyť on neopovrhl, aniž se štítil sužování sužovaného, aniž před ním skryl svou tvář, nýbrž při jeho křiku k němu o pomoc vy slyšel.
25Můj chvalozpěv v četném sejití bude od tebe, před tvými ctiteli budu plnit své sliby;
26tiší budou jíst a sytit se, vyhledávající Hospodina ho budou velebit, jejich srdce bude do věčnosti žít.
27Rozpomínat se a k Hospodinu se obracet budou všechny končiny země a všechny čeledi národů se budou klanět tvé tváři,
28neboť kralování a vláda mezi národy patří Hospodinu.
29Jídat a klanět se budou všichni tuční země, před tvou tváří se budou shýbat všichni sestupující v prach a ten, jeho ž duše nezůstala naživu.
30Símě, ti mu budou sloužit, o Pánu se bude vyprávět pokolení
31těch, kdo budou přicházet; ti budou jeho spravedlnost hlásat lidu, jenž se má narodit, že ji uskutečnil.