1(Řediteli hudby, od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem.) Hospodine, probádal jsi mě a poznal,
2ty znáš mé sedání a mé vstávání, z daleka rozumíš mému myšlení,
3přezkoumal jsi mou stezku a mé ulehání, máš osvojeny všechny mé cesty,
4dokud není na mém jazyku slova, hle, Hospodine, celé je víš,
5vzadu a vpředu jsi mě oblehl a položil jsi na mne svou dlaň -
6vědění pro mne příliš nepochopitelné, vysoké, nestačím na ně.
7Kam bych mohl odejít před tvým Duchem, a no, kam utéci před tvou tváří?
8Chtěl-li bych slézt nebesa, tam jsi ty; pakli bych si chtěl podestřít šeól, hle - ty!
9Mám vzít křídla úsvitu, usadit se na nejzazším konci moře?
10I tam by mě vedla tvá ruka, a no, mohla by mě uchopit tvá pravice.
11Mám tedy říci: aspoň tma mě může polapit, a ž se nocí stane světlo vůkol mne?
12Před tebou ani tma nezatemňuje a noc svítí jako den, jak temnota, tak světlost.
13Vždyť ty jsi stvořil mé ledviny, utkával jsi mě v lůně mé matky.
14Chválím tě, protože jsem byl úctyhodně divuplně utvořen; divuplná jsou tvá díla, to má duše dobře ví.
15Není před tebou utajena kost má, jenž jsem byl v skrytosti zhotoven, upleten v spodních místech země;
16tvé oči viděly můj zárodek a na tvou knihu byly zapisovány ony všechny - dni, jež byly určeny, totiž pro něj, každý z nich.
17Jak jsou mi však drahá tvá myšlení, BOŽE, jak nezměrné jsou jich souhrny!
18Mám je spočítat? Jsou hojnější než písek! Procitl jsem a jsem stále při tobě.
19Kdybys, +Bože, chtěl zabíjet zlovolné! Vy, muži krve, ode mne odstupte!
20Kdo o tobě mluví v zlomyslnosti, pozvedají se ke klamu, jsou tvými odpůrci;
21zda nemám nenávidět nenávidící tebe, Hospodine, a vůči povstalcům proti tobě odpor pociťovat?
22Vrcholnou měrou nenávisti je nenávidím, jsou mi nepřáteli.
23Probádej mě, BOŽE, a poznej mé srdce, podrob mě zkoušce a poznej mé starosti
24a viz, je -li ve mně cesta utrpení, a veď mě cestou věčnosti!