1Je mi milo, že Hospodin slyší můj hlas, má úpění,
2neboť ke mně naklonil své ucho, i budu v svých dnech volat.
3Obemkly mě provazy smrti a dopadly mě tísně šeólu, nacházel jsem úzkost a zármutek.
4I vzýval jsem jméno Hospodinovo: Ach, Hospodine, dej vyváznout mé duši!
5Hospodin je milostivý a spravedlivý, a no, náš Bůh se smilovává.
6Hospodin ochraňuje prosté, zeslábnu-li, bude mi pomáhat.
7Vrať se, má duše, k svému klidu, neboť Hospodin na tobě projevil dobrotu;
8vždyť jsi mou duši vytrhl ze smrti, mé oči ze slz, mou nohu od úrazu.
9Budu se před tváří Hospodinovou procházet v zemích života.
10Věřím, když mluvím: Já jsem velmi ztrápen.
11Já jsem ve svém rozechvění řekl: Každý člověk lže.
12Jak mám Hospodinu odplatit všechna jeho dobrodiní vůči mně?
13Chci povznést číši vysvobození a vzývat jméno Hospodinovo,
14své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu.
15V očích Hospodinových je smrt jeho zbožných drahocenná.
16Ach, Hospodine, vždyť já jsem tvůj nevolník, já jsem tvůj nevolník, syn tvé služebnice, na mých poutech jsi způsobil rozvázání,
17tobě budu obětovat oběť díku a jméno Hospodinovo budu vzývat,
18své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu
19v nádvořích domu Hospodinova, v tvém středu, Jerúsaléme! Velebte Jáha!