Psalms 116
1 Je mi milo, že Hospodin slyší můj hlas, má úpění,
2 neboť ke mně naklonil své ucho, i budu v svých dnech volat.
3 Obemkly mě provazy smrti a dopadly mě tísně šeólu, nacházel jsem úzkost a zármutek.
4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo: Ach, Hospodine, dej vyváznout mé duši!
5 Hospodin je milostivý a spravedlivý, a no, náš Bůh se smilovává.
6 Hospodin ochraňuje prosté, zeslábnu-li, bude mi pomáhat.
7 Vrať se, má duše, k svému klidu, neboť Hospodin na tobě projevil dobrotu;
8 vždyť jsi mou duši vytrhl ze smrti, mé oči ze slz, mou nohu od úrazu.
9 Budu se před tváří Hospodinovou procházet v zemích života.
10 Věřím, když mluvím: Já jsem velmi ztrápen.
11 Já jsem ve svém rozechvění řekl: Každý člověk lže.
12 Jak mám Hospodinu odplatit všechna jeho dobrodiní vůči mně?
13 Chci povznést číši vysvobození a vzývat jméno Hospodinovo,
14 své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu.
15 V očích Hospodinových je smrt jeho zbožných drahocenná.
16 Ach, Hospodine, vždyť já jsem tvůj nevolník, já jsem tvůj nevolník, syn tvé služebnice, na mých poutech jsi způsobil rozvázání,
17 tobě budu obětovat oběť díku a jméno Hospodinovo budu vzývat,
18 své sliby Hospodinu budu plnit naproti, ano, všemu jeho lidu
19 v nádvořích domu Hospodinova, v tvém středu, Jerúsaléme! Velebte Jáha!