1(Řediteli hudby; od Dávida. Zpěv s hudebním doprovodem ).Bože mé chvály, kéž nemlčíš,
2neboť se ústa zlovolného a ústa lstivá otevřela proti mně, mluví se mnou - lživý jazyk! -
3a obklopila mě slova nenávisti; a napadli mě bez příčiny!
4Za mou lásku mi jsou odpůrci; a já - modlitbu!
5A no, uvalují na mne zlo za dobro a nenávist za lásku.
6Ustanov nad ním zlovolného a nechť po jeho pravici stojí odpůrce,
7při svém souzení nechť vychází jako zlovolný, i jeho modlitba nechť se projevuje jako hřích,
8jeho dni nechť jsou nečetné a jeho pověření nechť musí pře vzít jiný,
9jeho děti nechť jsou sirotky a jeho žena vdovou
10a nechť se jeho děti neustále potulují a žebrají a nechť se pachtí mimo své zříceniny.
11Věřitel nechť klade léčky všemu, co mu patří, a jeho výnos nechť loupí cizáci;
12nechť nemá trvale prokazujícího laskavost a nechť není nikoho milostivého vůči jeho sirotkům,
13jeho potomstvo nechť je k vytětí, jejich jméno nechť je v dalším pokolení vyhlazováno,
14nechť je nepravost jeho otců připomínána Hospodinu a hřích jeho matky nechť není vymazáván,
15nechť jsou ustavičně před Hospodinem, a by jejich památku vytínal ze země,
16protože nevzpomněl prokázat laskavost a k usmrcení pronásledoval člověka sužovaného a ubohého a skleslého srdce m
17a zamiloval si zlořečení, nechť ho tedy stihne, a neliboval si v požehnání, nechť se tedy od něho vzdálí
18a nechť si zlořečení oblékne jako svůj úbor, ono nechť vejde jako voda v jeho nitro a jako olej v jeho kosti,
19nechť mu je jako roucho, jímž se zahaluje, a za opasek, jímž se ustavičně opásává.
20Toto budiž odměnou mým odpůrcům od Hospodina i těm, již vyslovují zlo proti mé duši.
21A le ty, Hospodine, Pane, se mnou nakládej vzhledem k svému jménu, neboť dobrá je tvá laskavost - vyprosť mě!
22Vždyť já jsem usoužený a ubohý a mé srdce v mém nitru je zraněno,
23mizím jako stín, když se protahuje, jsem zmítán jako kobylka;
24má kolena klesají postem a mé maso zhublo nedostatkem oleje.
25A já jsem se jim stal předmětem potupy, když mě vidí, potřásají svou hlavou.
26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, vysvoboď mě podle své laskavosti,
27a ť vědí, že toto je tvá ruka, ty, Hospodine, jsi to učinil;
28nechť oni zlořečí, ty však kéž žehnáš; povstali - a ť jsou zostuzeni a tvůj nevolník nechť se raduje.
29Nechť si moji odpůrcové oblékají hanbu, a ť se jako pláštěm zahalují ostudou!
30Budu Hospodina velmi svými ústy chválit a vprostřed mnohých ho velebit,
31neboť stojí po pravici nemajetného k vysvobození od soudících jeho duši.