1Je -li tedy jaká útěcha v Kristu, je -li jaká konejšivost lásky, je -li jaké společenství Ducha, jsou -li jaké niterné city a slitování,
2doplňte mou radost, abyste stejně smýšleli, majíce touž lásku, jsouce v duši spojeni, jedno tně smýšlejíce,
3nic v duchu svárlivosti nebo prázdné vychloubačnosti, nýbrž jedni druhé v pokoře výše ceníce než sami sebe,
4majíce každý na zřeteli ne přednosti své, nýbrž každý i přednosti jiných.
5Ano, nechť je ve vás to smýšlení, jež bylo i v Kristu Ježíši,
6jenž, trvaje v tvářnosti Boha, neuznal to, že byl roven Bohu, za lup,
7nýbrž sám sebe vyprázdnil tak, že na sebe vzal tvářnost nevolníka a octl se v podobě lidí,
8a byv shledán vzezřením jako člověk, ponížil sám sebe, i stal se poslušným až do smrti, a to smrti kříže.
9Proto ho také Bůh nadmíru povýšil a udělil mu jméno, jež je nad každé jméno,
10aby se při jménu Ježíšově sklonilo každé koleno bytostí nebeských i pozemských i podsvětních
11a každý jazyk aby vyznal, že Ježíš Kristus je Pánem k slávě Boha Otce.
12Tudíž, moji milovaní, podle toho, jak jste vždy uposlechli, nejen jako v mé přítomnosti, nýbrž nyní mnohem spíše v mé nepřítomnosti, uskutečňujte s bázní a chvěním svou záchranu.
13Je to přece Bůh, jenž pro svou blahou libost ve vás působí i chtění i působení;
14konejte všechny věci bez reptání a rozumování,
15abyste se ukázali jako bez závady a prostoduší, bezúhonné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, i objevujete se mezi nimi jako světla ve světě,
16předkládajíce slovo života k chloubě pro mne v Kristův den, že jsem naprázdno neběžel, aniž se naprázdno nalopotil.
17Ale i když dochází k tomu, abych byl vylit na oběť a službu vaší víry, raduji se, a raduji se se všemi vámi,
18a taktéž se radujte i vy, a radujte se se mnou.
19Doufám však v Pána Ježíše, že vám brzy pošlu Timothea, aby i mně bylo blaze v duši, až seznám, jak se vám vede.
20Nemám totiž nikoho stejně smýšlejícího, jenž by se o to, jak se vám vede, opravdově staral,
21neboť všichni usilují o věci své, ne o věci Ježíše Krista.
22Jeho osvědčenost však znáte, že se mnou konal nevolnickou službu v blahé zvěsti jako dítě otci;
23nuže tedy tohoto, jak doufám, neprodleně pošlu, jakmile nabudu přehledu o tom, jak se věci mají se mnou,
24důvěřuji však v Pána, že brzy přijdu i sám.
25Uznal jsem však za nutné k vám poslat Epafrodita, mého bratra a spolupracovníka a spolubojovníka, vašeho pak vyslance a vykonavatele služby pro mou potřebu,
26jelikož byl pln touhy po všech vás a hluboce sklíčen, protože jste slyšeli, že onemocněl;
27a věru onemocněl, téměř na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, aby se mi nedostalo zármutku na zármutek.
28Tím spěšněji jsem ho tedy poslal, abyste se, když ho uvidíte, opět zaradovali a já a bych byl méně zarmoucen.
29Přijměte ho tedy v Pánu k sobě se vší radostí a mějte takovéto v úctě,
30protože se pro práci přiblížil až k smrti; dal v sázku své žití, aby doplnil, čeho se nedostávalo vaší službě vůči mně.