1A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2Promluv k Isráélovým dětem a vezmi od nich po holi na každý dům otce, ode všech jejich náčelníků podle domů jejich otců, dvanáct holí; jméno každého budeš psát na jeho hůl,
3a na hůl Lévího budeš psát jméno Árónovo, neboť bude jedna hůl na každou hlavu domu otců;
4a uložíš je v stanu setkávání před svědectvím, kam přicházím setkávat se s vámi;
5i stane se, že muž, v němž nacházím zálibu, - jeho hůl bude pučet; tak chci zpřed sebe umlčet reptání Isráélových dětí, jež na vás reptají.
6Mojžíš tedy k Isráélovým dětem promluvil a všichni jejich náčelníci mu dali za každého náčelníka po jedné holi, podle domů jejich otců, dvanáct holí, a vprostřed jejich holí byla hůl Árónova;
7a Mojžíš ty hole ve stanu svědectví uložil před tvář Hospodinovu
8a nazítří, když Mojžíš do stanu svědectví vstoupil, se stalo, že hle, byla vypučela hůl Árónova za dům Lévího, a no, vyhnala puky a dala vykvést květu a uzrát dala mandlím.
9A Mojžíš všechny ty hole z přítomnosti tváře Hospodinovy vynesl ke všem Isráélovým dětem, i uviděli a vzali každý svou hůl.
10A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Dej Árónovu hůl zase před svědectví k opatrování na znamení pro syny vzpurnosti, a ť zpřed mne může ukončit jejich reptání, a ť nemusejí pomřít.
11A Mojžíš učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal, tak učinil.
12A Isráélovy děti k Mojžíšovi pronesly výrok: Hle, hyneme, mizíme my všichni, mizíme;
13každý, kdo se vůbec přiblíží k obydlí Hospodinovu, umírá - zdali je s námi naprosto konec?