Numbers 17
1 A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem:
2 Promluv k Isráélovým dětem a vezmi od nich po holi na každý dům otce, ode všech jejich náčelníků podle domů jejich otců, dvanáct holí; jméno každého budeš psát na jeho hůl,
3 a na hůl Lévího budeš psát jméno Árónovo, neboť bude jedna hůl na každou hlavu domu otců;
4 a uložíš je v stanu setkávání před svědectvím, kam přicházím setkávat se s vámi;
5 i stane se, že muž, v němž nacházím zálibu, - jeho hůl bude pučet; tak chci zpřed sebe umlčet reptání Isráélových dětí, jež na vás reptají.
6 Mojžíš tedy k Isráélovým dětem promluvil a všichni jejich náčelníci mu dali za každého náčelníka po jedné holi, podle domů jejich otců, dvanáct holí, a vprostřed jejich holí byla hůl Árónova;
7 a Mojžíš ty hole ve stanu svědectví uložil před tvář Hospodinovu
8 a nazítří, když Mojžíš do stanu svědectví vstoupil, se stalo, že hle, byla vypučela hůl Árónova za dům Lévího, a no, vyhnala puky a dala vykvést květu a uzrát dala mandlím.
9 A Mojžíš všechny ty hole z přítomnosti tváře Hospodinovy vynesl ke všem Isráélovým dětem, i uviděli a vzali každý svou hůl.
10 A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Dej Árónovu hůl zase před svědectví k opatrování na znamení pro syny vzpurnosti, a ť zpřed mne může ukončit jejich reptání, a ť nemusejí pomřít.
11 A Mojžíš učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal, tak učinil.
12 A Isráélovy děti k Mojžíšovi pronesly výrok: Hle, hyneme, mizíme my všichni, mizíme;
13 každý, kdo se vůbec přiblíží k obydlí Hospodinovu, umírá - zdali je s námi naprosto konec?