Bible

1 Tu se pozvedlo celé shromáždění, i vy dali svůj hlas a lid, ti onu noc proplakali, 2 a všechny Isráélovy děti se jaly na Mojžíše a na Áróna reptat a říkat k nim, celé shromáždění: Kéž bychom byli pomřeli v zemi Egypta, nebo v této pustině kéž bychom pomřeli! 3 A no, proč nás Hospodin uvádí do této země k padnutí mečem? Naše ženy a naše drobotina - budou se stávat kořistí! Zda nám ne bude lépe vrátit se do Egypta? 4 A jali se říkat k sobě navzájem: Zvolme si hlavu a do Egypta se vraťme! 5 A Mojžíš a Árón před tváří celého sejití shromáždění Isráélových dětí padl i na své tváře; 6 a Jóšua, syn Núnův, a Kálév, syn Jefunnéův, z těch, již prozkoumávali zem, roztrhli svá roucha 7 a k celému shromáždění Isráélových dětí pronesli výrok: Ta země, jíž jsme prošli prozkoumat ji, ta země je velmi, velmi dobrá; 8 bude-li Hospodin v nás mít potěšení, pak nás do této země uvede a dá nám ji, zemi, jež přetéká mlékem a medem; 9 jen se proti Hospodinu nesmíte bouřit, vy se přece lidu té země nemusíte bát, neboť oni budou naším pokrmem - jejich ochrana se od nich odvrátila a s námi je Hospodin; nesmíte se jich bát! 10 A le celé shromáždění, ti říkali: Zaházet je kameny! A ve stanu setkávání se všem Isráélovým dětem ukázala sláva Hospodinova 11 a Hospodin řekl k Mojžíšovi: Dokdy mnou bude tento lid pohrdat a dokdy ve mne nebudou důvěřovat při všech znameních, jež jsem vprostřed něho vykonal? 12 Chci jej pobít morem a vydědit jej a národem větším a mocnějším nad něj učinit tebe. 13 A Mojžíš k Hospodinu řekl: A uslyší to Egypt, neboť jsi tento lid svou mocí vyvedl z jeho středu, 14 i povědí to obyvatelům této země; ti uslyšeli, že ty, Hospodine, jsi vprostřed tohoto lidu, jemuž se ty, Hospodine, okem v oko ukazuješ, že tvůj oblak stojí nad nimi a ty v sloupu oblaku chodíš před jejich tváří za dne a v sloupu ohně v noci; 15 a usmrtíš-li tento lid jako jednoho muže, pronesou národy, jež uslyšely zvěst o tobě, výrok: 16 Ze svého nedostatku schopnosti uvést tento lid do země, již jim přísahou slíbil, proto je Hospodin v pustině utratil. 17 Nyní tedy nechť se, prosím, velikou ukazuje moc Páně podle toho, jak jsi promluvil výrokem: 18 Hospodin, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí, odpouštějící nepravost a přestoupení, a le zcela bez trestu nenechávající, navštěvující nepravost otců na dětech do třetího a čtvrtého pokolení. 19 Odpusť, prosím, stran nepravosti tohoto lidu podle velikosti své laskavosti a podle toho, jak jsi vůči tomuto lidu byl snášenliv od Egypta a ž doposud! 20 A Hospodin řekl: Odpustil jsem podle tvého slova; 21 a le přesto, jako že já jsem živ a že slávou Hospodinovou bude naplňována celá země, 22 protože všichni ti muži, již viděli mou slávu a má znamení, jež jsem vykonal v Egyptě a v pustině, ti se mě takto desetkrát jali pokoušet a neuposlechli na můj hlas, - 23 budou-li vidět tu zem, již jsem přísahou slíbil jejich otcům, a nebude ji vidět nikdo pohrdnuvší mnou! 24 A le svého nevolníka Káléva, jelikož se při něm projevil jiný duch, takže se mě jal plně následovat, a no, chci ho uvést do té země, takže tam vejde a jeho símě ji bude ujímat za vlastnictví. - 25 Nuže, v údolí bydlí Amálékí a Kenaaní - zítra se otočte a vykročte si pustinou, cestou k moři Rákosí! 26 A Hospodin k Mojžíšovi promluvil výrokem: 27 Dokdy - s tímto zlým shromážděním, jež na mne reptá? Uslyšel jsem reptání Isráélových dětí, jež na mne reptají. 28 Řekni k nim: Jako že já jsem živ, - prohlášeno Hospodinem, - nebudu-li vám činit tak, podle toho, co jste promluvili v můj sluch! 29 Vaše mrtvoly budou padat v této pustině, a no, všichni vaši přehlídce podrobení, podle všeho vašeho počtu, od věku dvaceti let a výše, což jste na mně vyreptali - 30 budete-li vy vstupovat do země, o níž jsem zvednutím své ruky slíbil vás v ní usadit, leč Kálév, syn Jefunnéův, a Jóšua, syn Núnův! 31 A vaše drobotina, o níž jste řekli: Budou se stávat kořistí, a no, budu je uvádět, a ť poznají tu zem, proti níž jste se vy postavili zamítavě, 32 a vaše mrtvoly - vy - budou padat v této pustině; 33 a vaše děti budou po čtyřicet let v pustině pastýři a ponesou vaše smilstva do doplnění vašich mrtvol v pustině. 34 Podle počtu dní, co jste prozkoumávali zem, čtyřiceti dní - den za rok, den za rok, ponesete své nepravosti, po čtyřicet let, a poznáte mé nepřátelství! 35 Já, Hospodin, jsem promluvil - nebudu-li toto činit celému tomuto zlému shromáždění těch, již se shromáždili proti mně! V této pustině musejí skončit a v ní pomřít! 36 A ti muži, jež Mojžíš vyslal prozkoumat zemi, kteří se vrátili a vynášením pomluv o té zemi pohnuli k reptání na něho celé shromáždění, 37 a no, ti muži vynesší zlé pomluvy té země, ranou před tváří Hospodinovou pomřeli, 38 a le Jóšua, syn Núnův, a Kálév, syn Jefunnéův, z oněch mužů, již odešli prozkoumat zem, zůstali naživu. 39 A když Mojžíš tato slova promluvil ke všem Isráélovým dětem, zarmoutili se, lid, velmi; 40 i vstali za jitra časně a pokusili se vystoupit na témě hory s výrokem: Hle, my - vystupme tedy k místu, o němž Hospodin promluvil, neboť jsme zhřešili. 41 A Mojžíš řekl: Proč toto? Vy přestupujete příkaz Hospodinův a to se nemůže zdařit; 42 nechť nevystupujete, neboť Hospodin není vprostřed vás, abyste nemuseli být před tváří vašich nepřátel poraženi. 43 Vždyť je tam před vaší tváří Amálékí a Kenaaní, i padnete mečem, protože jste se přece od vrátili od následování Hospodina a Hospodin s vámi nebude. 44 A le opovážili se na témě hory vystupovat, a le skříňka smlouvy Hospodinovy a Mojžíš se z nitra tábora nevzdálili. 45 I sestoupil Amalékí a Kenaaní, jenž bydlel na oné hoře, a pobili je a rozprášili je až po Chormu.