1A v dvacátý a čtvrtý den tohoto měsíce se děti Isráélovy shromáždily s postem a v pytlovině a s hlínou na sobě
2a oddělili se, símě Isráélovo, ode všech dětí ciziny; i stanuli a jali se činit vyznání za své hříchy a nepravosti svých otců.
3A povstali na svém stanovišti a jali se číst v knize zákona Hospodina, svého Boha, po čtvrtinu dne, a po čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu;
4a povstal Jéšúa a Bání, Kadmíél, Ševanjá, Bunní, Šerevjá, Bání, Kenání na výstupku Lévíovců a jali se k Hospodinu, svému Bohu, silným hlasem volat.
5A Lévíovci, Jéšúa a Kadmíél, Bání, Chašavnejá, Šerevjá, Hódijjá, Ševanjá, Petachjá řekli: Vstaňte, velebte Hospodina, vašeho Boha od věčnosti po věčnost - a no, nechť se jmou velebit jméno tvé slávy, jež je vyvýšeno nade všechno velebení a dobrořečení!
6Ty jsi ON, Hospodine, ty samoten, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes a všechno jejich osazenstvo, zem a vše, co je na ní, moře a vše, co je v nich, a ty je všechny oživuješ a osazenstvo nebes, ti se ti klanějí.
7Ty jsi ON, Hospodine, Bože, jenž jsi našel zálibu v Abrámovi a vyvedl jsi ho z Úru Kasdím a určil jsi jeho jméno, Abráhám,
8a shledal jsi jeho srdce před tvou tváří věrným k uzavření smlouvy s ním, dát zem Kenaaního, Chittího, Emórího a Perizzího a Jevúsího a Girgášího - dát jeho semeni, a svá slova jsi dodržel, neboť ty jsi spravedlivý.
9A uviděl jsi bídu našich otců v Egyptě a uslyšel jsi jejich volání u moře Rákosí
10a ukázal jsi znamení a zázraky na faraonovi a na všech jeho služebnících a na všem lidu jeho země, neboť jsi věděl, že se proti nim chovali zpupně, a zjednal sis věhlas jako tohoto dne.
11A před jejich tváří jsi rozpoltil moře, takže prošli středem moře po suchu, a jejich pronásledovatele jsi hodil v hloubky, tak jako kámen v mohutné vody.
12A vedl jsi je sloupem oblaku za dne a sloupem ohně v noci k osvětlování jim cesty, jíž měli jít;
13a sestoupil jsi na horu Sínaj a jal ses mluvit s nimi z nebes a dal jsi jim správné předpisy a pravdivé zákony, dobrá ustanovení a rozkazy,
14a dal jsi jim na vědomí svou svatou sobotu, a rozkazy, ustanovení a zákon jsi jim přikázal skrze Mojžíše, svého nevolníka,
15a na jejich hlad jsi jim dal chléb z nebes a na jejich žízeň jsi jim vyvedl vody ze skaliska a nařídil jsi jim vstoupit k zaujetí země, o níž jsi zvedl svou ruku, že jim ji dáš.
16A le oni, a no, naši otcové, se zachovali zpupně a zatvrdili svou šíji a neobrátili sluch k tvým rozkazům,
17i odepřeli poslouchat a nevzpomněli tvých divů, jež jsi při nich vykonal; a no, zatvrdili svou šíji a ve své vzpurnosti ustanovili hlavu k návratu do svého nevolnictví. Ty však jsi +Bůh odpouštění, milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí, i neopustil jsi jich;
18ba, když si zhotovili tele - slitinu a řekli: Toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z Egypta, takže se dopustili velikého rouhání,
19tu jsi je ty ve svém mnohém soucitu nezanechal v pustině; sloup oblaku, ten se zpřed nich neodvrátil ve dne k jejich vedení cestou, a ani sloup ohně v noci k osvětlování jim té cesty, jíž měli jít.
20A dal jsi svého dobrého Ducha k dodávání jim rozumnosti, aniž jsi svou manu odepřel jejich ústům, i vodu jsi jim dával na jejich žízeň.
21A po čtyřicet let jsi je v pustině živil, neutrpěli nedostatku; jejich šaty nezchátraly, aniž jejich nohy otekly.
22A vy dal jsi jim království a národnosti a ty jsi rozptýlil po koutech, i zmocnili se země Síchónovy, totiž země krále Chešbónu, a země Óga, krále Bášánu;
23a jejich děti jsi rozmnožil jako hvězdy nebes a uvedl jsi je do země, již dát za vlastnictví jsi slíbil jejich otcům;
24i vstoupili synové a zmocnili se země, i pokořil jsi před jejich tváří obyvatele země, Kenaaního, a vy dal jsi je v jejich ruku, i jejich krále a národnosti země, k činění s nimi podle jejich libovůle.
25I dobyli opevněných měst a tučné půdy a zmocnili se domů plných všeho dobrého, vydlabaných cisteren, vinic a olivnic a stromoví poskytujícího potravu v hojnosti, i najedli se a nasytili se a ztučněli a zbujněli v tvé veliké dobrotě.
26A stali se neposlušnými a vzbouřili se proti tobě a tvůj zákon hodili za svůj hřbet a jali se zabíjet tvé proroky, kteří proti nim svědčili, aby je přivedli zpět k tobě, a dopouštět se velikého rouhání,
27i jal ses vy dávat je v ruku jejich protivníků, kteří jim působili tíseň; a v době své tísně k tobě křičeli a ty jsi z nebes slyšel a podle svého velikého soucitu jsi jim dával vysvoboditele, kteří je z ruky jejich protivníků vysvobozovali.
28Jak se jim však dostalo odpočinku, vraceli se k činění zla před tvou tváří, pročež jsi je ponechával v ruce jejich nepřátel, takže nad nimi panovali; pak tě zase volali a ty jsi z nebes slyšel a podle svého mnohého soucitu jsi je mnohokrát vyprošťoval
29a svědčil jsi proti nim, abys je přivedl zpět k tvému zákonu, oni se však chovali zpupně a neposlouchali tvých rozkazů, a majíce tvé předpisy, hřešili proti nim, v nichž člověk, bude-li je vykonávat, bude žít, a nastavili vzdorovité rameno a zatvrdili svou šíji a neposlouchali,
30setrval jsi však při nich po mnohá léta a skrze své proroky jsi proti nim svým Duchem svědčil, a le nenastavili sluch; i vy dal jsi je v ruku národností zemí;
31a le ve svém mnohém soucitu jsi jim neučinil konec, aniž jsi je opustil, neboť ty jsi milostivý a soucitný BŮH.
32Nuže tedy, náš Bože, jenž jsi BŮH veliký, mocný a hrozný, dbající smlouvy a laskavosti, kéž se před tvou tváří nezdají nepatrnými všechny útrapy, jež nás postihly, totiž naše krále, i naše vůdce, jakož i naše kněží, jakož i naše proroky, jakož i naše otce, jakož i všechen tvůj lid, ode dní králů Aššúru až po tento den.
33A no, ty jsi spravedlivý stran všeho, co na nás přišlo, neboť jsi prokázal věrnost, kdežto my jsme jednali zlovolně,
34aniž sami naši králové, naši vůdcové, naši kněží a naši otcové uskutečnili tvůj zákon, aniž byli pozorni na tvé rozkazy a stran tvých svědectví, jimiž jsi proti nim svědčil,
35aniž oni ve svém království a v množství tvých dobrých věcí, jež jsi jim dal, a v rozlehlé a tučné zemi, již jsi předložil jejich tváři, tobě sloužili, aniž se od vrátili od svých zlých skutků.
36Hle, my jsme dnes nevolníky v zemi, již jsi dal našim otcům k jedení jejího ovoce a jejího užitku, hle, my jsme nevolníky na ní,
37jež svou úrodu rozmnožuje králům, jež jsi pro naše hříchy postavil nad námi, kteří vládnou nad našimi těly i naším dobytkem podle své libovůle, takže my jsme ve veliké tísni.
38A pro toto vše my uzavíráme dohodu, již zapisujeme, a na tom, co je zpečetěno, jsou naši vůdcové, naši Lévíovci a naši kněží.