Nehemiah 9
1 A v dvacátý a čtvrtý den tohoto měsíce se děti Isráélovy shromáždily s postem a v pytlovině a s hlínou na sobě
2 a oddělili se, símě Isráélovo, ode všech dětí ciziny; i stanuli a jali se činit vyznání za své hříchy a nepravosti svých otců.
3 A povstali na svém stanovišti a jali se číst v knize zákona Hospodina, svého Boha, po čtvrtinu dne, a po čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu;
4 a povstal Jéšúa a Bání, Kadmíél, Ševanjá, Bunní, Šerevjá, Bání, Kenání na výstupku Lévíovců a jali se k Hospodinu, svému Bohu, silným hlasem volat.
5 A Lévíovci, Jéšúa a Kadmíél, Bání, Chašavnejá, Šerevjá, Hódijjá, Ševanjá, Petachjá řekli: Vstaňte, velebte Hospodina, vašeho Boha od věčnosti po věčnost - a no, nechť se jmou velebit jméno tvé slávy, jež je vyvýšeno nade všechno velebení a dobrořečení!
6 Ty jsi ON, Hospodine, ty samoten, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes a všechno jejich osazenstvo, zem a vše, co je na ní, moře a vše, co je v nich, a ty je všechny oživuješ a osazenstvo nebes, ti se ti klanějí.
7 Ty jsi ON, Hospodine, Bože, jenž jsi našel zálibu v Abrámovi a vyvedl jsi ho z Úru Kasdím a určil jsi jeho jméno, Abráhám,
8 a shledal jsi jeho srdce před tvou tváří věrným k uzavření smlouvy s ním, dát zem Kenaaního, Chittího, Emórího a Perizzího a Jevúsího a Girgášího - dát jeho semeni, a svá slova jsi dodržel, neboť ty jsi spravedlivý.
9 A uviděl jsi bídu našich otců v Egyptě a uslyšel jsi jejich volání u moře Rákosí
10 a ukázal jsi znamení a zázraky na faraonovi a na všech jeho služebnících a na všem lidu jeho země, neboť jsi věděl, že se proti nim chovali zpupně, a zjednal sis věhlas jako tohoto dne.
11 A před jejich tváří jsi rozpoltil moře, takže prošli středem moře po suchu, a jejich pronásledovatele jsi hodil v hloubky, tak jako kámen v mohutné vody.
12 A vedl jsi je sloupem oblaku za dne a sloupem ohně v noci k osvětlování jim cesty, jíž měli jít;
13 a sestoupil jsi na horu Sínaj a jal ses mluvit s nimi z nebes a dal jsi jim správné předpisy a pravdivé zákony, dobrá ustanovení a rozkazy,
14 a dal jsi jim na vědomí svou svatou sobotu, a rozkazy, ustanovení a zákon jsi jim přikázal skrze Mojžíše, svého nevolníka,
15 a na jejich hlad jsi jim dal chléb z nebes a na jejich žízeň jsi jim vyvedl vody ze skaliska a nařídil jsi jim vstoupit k zaujetí země, o níž jsi zvedl svou ruku, že jim ji dáš.
16 A le oni, a no, naši otcové, se zachovali zpupně a zatvrdili svou šíji a neobrátili sluch k tvým rozkazům,
17 i odepřeli poslouchat a nevzpomněli tvých divů, jež jsi při nich vykonal; a no, zatvrdili svou šíji a ve své vzpurnosti ustanovili hlavu k návratu do svého nevolnictví. Ty však jsi +Bůh odpouštění, milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí, i neopustil jsi jich;
18 ba, když si zhotovili tele - slitinu a řekli: Toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z Egypta, takže se dopustili velikého rouhání,
19 tu jsi je ty ve svém mnohém soucitu nezanechal v pustině; sloup oblaku, ten se zpřed nich neodvrátil ve dne k jejich vedení cestou, a ani sloup ohně v noci k osvětlování jim té cesty, jíž měli jít.
20 A dal jsi svého dobrého Ducha k dodávání jim rozumnosti, aniž jsi svou manu odepřel jejich ústům, i vodu jsi jim dával na jejich žízeň.
21 A po čtyřicet let jsi je v pustině živil, neutrpěli nedostatku; jejich šaty nezchátraly, aniž jejich nohy otekly.
22 A vy dal jsi jim království a národnosti a ty jsi rozptýlil po koutech, i zmocnili se země Síchónovy, totiž země krále Chešbónu, a země Óga, krále Bášánu;
23 a jejich děti jsi rozmnožil jako hvězdy nebes a uvedl jsi je do země, již dát za vlastnictví jsi slíbil jejich otcům;
24 i vstoupili synové a zmocnili se země, i pokořil jsi před jejich tváří obyvatele země, Kenaaního, a vy dal jsi je v jejich ruku, i jejich krále a národnosti země, k činění s nimi podle jejich libovůle.
25 I dobyli opevněných měst a tučné půdy a zmocnili se domů plných všeho dobrého, vydlabaných cisteren, vinic a olivnic a stromoví poskytujícího potravu v hojnosti, i najedli se a nasytili se a ztučněli a zbujněli v tvé veliké dobrotě.
26 A stali se neposlušnými a vzbouřili se proti tobě a tvůj zákon hodili za svůj hřbet a jali se zabíjet tvé proroky, kteří proti nim svědčili, aby je přivedli zpět k tobě, a dopouštět se velikého rouhání,
27 i jal ses vy dávat je v ruku jejich protivníků, kteří jim působili tíseň; a v době své tísně k tobě křičeli a ty jsi z nebes slyšel a podle svého velikého soucitu jsi jim dával vysvoboditele, kteří je z ruky jejich protivníků vysvobozovali.
28 Jak se jim však dostalo odpočinku, vraceli se k činění zla před tvou tváří, pročež jsi je ponechával v ruce jejich nepřátel, takže nad nimi panovali; pak tě zase volali a ty jsi z nebes slyšel a podle svého mnohého soucitu jsi je mnohokrát vyprošťoval
29 a svědčil jsi proti nim, abys je přivedl zpět k tvému zákonu, oni se však chovali zpupně a neposlouchali tvých rozkazů, a majíce tvé předpisy, hřešili proti nim, v nichž člověk, bude-li je vykonávat, bude žít, a nastavili vzdorovité rameno a zatvrdili svou šíji a neposlouchali,
30 setrval jsi však při nich po mnohá léta a skrze své proroky jsi proti nim svým Duchem svědčil, a le nenastavili sluch; i vy dal jsi je v ruku národností zemí;
31 a le ve svém mnohém soucitu jsi jim neučinil konec, aniž jsi je opustil, neboť ty jsi milostivý a soucitný BŮH.
32 Nuže tedy, náš Bože, jenž jsi BŮH veliký, mocný a hrozný, dbající smlouvy a laskavosti, kéž se před tvou tváří nezdají nepatrnými všechny útrapy, jež nás postihly, totiž naše krále, i naše vůdce, jakož i naše kněží, jakož i naše proroky, jakož i naše otce, jakož i všechen tvůj lid, ode dní králů Aššúru až po tento den.
33 A no, ty jsi spravedlivý stran všeho, co na nás přišlo, neboť jsi prokázal věrnost, kdežto my jsme jednali zlovolně,
34 aniž sami naši králové, naši vůdcové, naši kněží a naši otcové uskutečnili tvůj zákon, aniž byli pozorni na tvé rozkazy a stran tvých svědectví, jimiž jsi proti nim svědčil,
35 aniž oni ve svém království a v množství tvých dobrých věcí, jež jsi jim dal, a v rozlehlé a tučné zemi, již jsi předložil jejich tváři, tobě sloužili, aniž se od vrátili od svých zlých skutků.
36 Hle, my jsme dnes nevolníky v zemi, již jsi dal našim otcům k jedení jejího ovoce a jejího užitku, hle, my jsme nevolníky na ní,
37 jež svou úrodu rozmnožuje králům, jež jsi pro naše hříchy postavil nad námi, kteří vládnou nad našimi těly i naším dobytkem podle své libovůle, takže my jsme ve veliké tísni.
38 A pro toto vše my uzavíráme dohodu, již zapisujeme, a na tom, co je zpečetěno, jsou naši vůdcové, naši Lévíovci a naši kněží.