1To jak uslyšel Jávín, král Chácóru, stalo se, že poslal k Jóvávovi, králi Mádónu, a ke králi Šimrónu a ke králi Achšáfu
2a ke králům, kteří byli od severu v horách a ve stepi na jih od Kineróth a v nížině a v pahorkatinách Dóru od západu,
3ke Kenáaní mu od vzcházení a od západu a k Emórí mu a Chittí mu a Perizzí mu a Jevúsí mu v horách a Chivví mu pod Chermónem v zemi Micpy,
4a oni vytáhli a s nimi všechna jejich vojska, mnoho lidu, v množství jako písek, jenž je na břehu moře, i koní a vozů velmi mnoho,
5a když se všichni tito králové shromáždili, přišli a spolu se položili k boji s Isráélem k vodám Mérómu.
6A Hospodin k Jóšuovi řekl: Nechť před nimi nepociťuješ bázeň, neboť já se chystám zítra je všechny položit zabité před tvář Isráélovu; jejich koně budeš moci ochromit a jejich vozy popálit ohněm.
7Jóšua tedy a s ním všechen bojovný lid na ně k vodám Mérómu náhle přišel a vpadl mezi ně.
8A Hospodin je vy dal v ruku Isráélovu, takže je pobili a pronásledovali je až po veliký Cídón a po Misrefóth-majím a po údolí Micpeh od vzcházení, a pobili je až potud, že jim neponechal i přežívajícího.
9A Jóšua učinil podle toho, co mu Hospodin rozkázal: Ochromil jejich koně a ohněm popálil jejich vozy.
10A Jóšua se v onen čas vrátil a dobyl Chácóru a jeho krále skolil mečem, neboť Chácór, to byla dříve hlava všech těchto království;
11a všechny duše, jež v něm byly, pobili ostřím meče v odevzdání, nebyl pozůstaven nikdo dýchající; a Chácór spálil i ohněm.
12A všechna města těchto králů a všechny jejich krále Jóšua podmanil a vybil je ostřím meče a uvedl je v odevzdání podle toho, co rozkázal Mojžíš, nevolník Hospodinův.
13Jen žádné z měst, stojících na svých návrších, Isráél nespálil, s výjimkou Chácóru, jedině ten Jóšua spálil.
14A všechen lup z těchto měst a dobytek si Isráélovi synové vzali za kořist, jen všechny lidi pobili ostřím meče, až je vymýtili, neponechali nikoho dýchajícího;
15podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi, svému nevolníku, tak rozkázal Mojžíš Jóšuovi a tak Jóšua učinil; nevypustil nic ze všeho, co Hospodin Mojžíšovi rozkázal.
16Jóšua tedy zabral všechnu tuto zem, pohoří i všechen Negev a všechnu zem Góšen a nížinu a step, a no, Isráélovy hory i jeho nížinu,
17od hory Cháláku, jež převyšuje Séír, a ž po Baal-Gád v údolí Levánónu pod horou Chermónem, a všechny jejich krále podmanil a porazil je a usmrtil je.
18Po mnoho dní Jóšua se všemi těmito králi podnikal válku;
19nevyskytlo se město, jež by se bylo k Isráélovým synům zachovalo pokojně, leda Chivví obývající Giveón - vše zabrali bojem,
20neboť to se stalo od Hospodina, zesílit jejich srdce k válečnému setkání s Isráélem za účelem uvedení jich v odevzdání, ne aby se jim do stalo smilování, nýbrž za účelem vymýcení jich podle toho, co Hospodin rozkázal Mojžíšovi.
21A Jóšua v onen čas přišel a vyťal Anákím z hor, z Chermónu, z Deviru, z Anávu a ze všech hor Júdových a ze všech hor Isráélových; s jejich městy je Jóšua uvedl v odevzdání.
22Nikdo z Anákím v zemi dětí Isráélových nebyl pozůstaven; jen v Gaze, v Gathu a v Ašdódu zbyli.
23Tak Jóšua zabral všechnu zem podle všeho, co Hospodin promluvil k Mojžíšovi, a dal ji Jóšua za dědictví Isráéli podle jejich rozdělení na jejich kmeny. A země nabyla pokoje od války.