John 18
1 Pověděv tyto věci, vyšel Ježíš se svými učedníky na druhý břeh zimní bystřiny Kedrónu, kde byla zahrada; do té vstoupil on i jeho učedníci.
2 A o tom místě věděl i Júdas, jenž ho vydával, protože tam Ježíš často býval se svými učedníky pospolu.
3 Júdas tedy, dostav četu a od velekněží a farizeů zřízence, tam přichází s lucernami a pochodněmi a zbraněmi.
4 Ježíš tedy, věda o všech věcech, jež na něho přicházely, vyšel a řekl jim: Koho hledáte?
5 Odpověděli mu: Ježíše, Nazarea. Ježíš jim praví: To jsem já. A stál s nimi i Júdas, jenž ho vydával.
6 Jak jim tedy řekl: To jsem já, ustoupili dozadu a padli k zemi.
7 Otázal se jich tedy opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše, Nazarea.
8 Ježíš odpověděl: Řekl jsem vám, že to jsem já; hledáte-li tedy mne, nechejte tyto odcházet;
9 aby bylo splněno to slovo, jež byl řekl: Pokud jde o ty, jež jsi mi dal, nikoho z nich jsem neztratil.
10 Šimon-Petr tedy, maje meč, vytáhl jej a uhodil nevolníka veleknězova a uťal jeho pravé ucho. A jméno toho nevolníka bylo Malchus.
11 Ježíš tedy Petrovi řekl: Zastrč ten meč do pochvy. Kalich, jejž mi dal Otec - vskutku bych jej neměl pít?
12 Ta četa tedy a velící důstojník a zřízenci Židů Ježíše zatkli a svázali ho,
13 i odvedli ho nejprve k Annovi, neboť to byl tchán Kaiafy, jenž byl onoho roku veleknězem;
14 Kaiafas však byl ten, jenž byl Židům poradil, že je prospěšné, aby za lid zhynul jeden člověk.
15 I šel za Ježíšem Šimon-Petr a ten druhý učedník; onen učedník však byl znám veleknězi a vstoupil s Ježíšem do veleknězova paláce,
16 Petr pak stál venku u dveří. Ten druhý učedník tedy, jenž byl znám veleknězi, vyšel a promluvil k vrátné a Petra uvedl dovnitř.
17 Ta děvečka tedy, jež byla vrátnou, Petrovi praví: Což jsi i ty z učedníků tohoto člověka? On praví: Nejsem.
18 I stáli tam ti nevolníci a ti zřízenci; byli rozdělali oheň z uhlí, protože bylo chladno, a ohřívali se, a s nimi stál a ohříval se i Petr.
19 Velekněz se tedy Ježíše tázal na jeho učedníky a na jeho nauku.
20 Ježíš mu odpověděl: Já jsem k světu promlouval veřejně; já jsem vždy vyučoval v synagoze i v CHRÁMĚ, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem nepromluvil potajmu.
21 Co se mne dotazuješ? Dotazuj se těch, kteří uslyšeli, co jsem k nim promlouval. Hle, ti vědí, co jsem já říkal.
22 Když však řekl tyto věci, dal jeden ze zřízenců, kteří při tom stáli, Ježíšovi políček a řekl: Takto odpovídáš veleknězi?
23 Ježíš mu odpověděl: Promluvil-li jsem zle, dosvědč to zlo, pakli dobře, co mě biješ?
24 Annas ho [tedy] svázaného byl odeslal ke Kaiafovi, veleknězi.
25 Šimon-Petr však stál a ohříval se. Řekli mu tedy: Což jsi i ty z jeho učedníků? On zapřel a řekl: Nejsem.
26 Jeden z veleknězových nevolníků, jenž byl příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, praví: Neviděl jsem tě já s ním v té zahradě?
27 Petr tedy opět zapřel a hned zakokrhal kohout.
28 Ježíše tedy vedou od Kaiafy do prétoria. Bylo pak časně ráno a oni do prétoria nevstoupili, aby nebyli poskvrněni, nýbrž [aby] mohli pojíst Minutí.
29 Pilát tedy vyšel k nim a řekl: Jakou obžalobu proti tomuto člověku přinášíte?
30 Odpověděli a řekli mu: Kdyby tento nebyl pachatel zla, nebyli bychom ti ho odevzdali.
31 Pilát jim tedy řekl: Vezměte ho vy a suďte ho podle vašeho zákona. Židé mu tedy řekli: Nám není dovoleno nikoho zabít;
32 aby bylo splněno Ježíšovo slovo, jež řekl, naznačuje, jakou smrtí měl umírat.
33 Pilát tedy zase vstoupil do prétoria a zavolal Ježíše a řekl mu: Ty jsi ten Král Židů?
34 Ježíš [mu] odpověděl: Toto pravíš sám od sebe či ti to o mně řekli druzí?
35 Pilát odpověděl: Což jsem já snad Žid? Mně tě odevzdal národ tvůj a velekněží; co jsi učinil?
36 Ježíš odpověděl: Království mé není z tohoto světa; kdyby z tohoto světa bylo království mé, byli by bojovali služebníci moji, abych nebyl Židům vydán; nyní však království mé odtud není.
37 Pilát mu tedy řekl: Ty tedy přece jsi Král? Ježíš odpověděl: Ty pravíš, že já jsem Král; já jsem k tomu zrozen a do světa jsem přišel na to, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, naslouchá mému hlasu.
38 Pilát mu praví: Co je pravda? A pověděv toto, vyšel zase k Židům a praví jim: Já na něm neshledávám žádné viny.
39 Je však vaším zvykem, abych vám na Minutí jednoho propustil - jste tedy pro to, bych vám propustil tohoto Krále Židů?
40 Všichni tedy opět spustili pokřik a říkali: Tohoto ne, nýbrž Barabbu. Ten Barabbas pak byl lupič.