Bible

1 Trubte na Cijjónu na troubu, a no, křičte na mé svaté hoře, nechť se všichni obyvatelé země třesou, neboť přichází den Hospodinův, ano, je blízek, 2 den tmy, a no, hluboké tmy, den mrákav a černavy. Jako jitro prostírající se nad horami - národ početný a mocný; jemu podobný nebyl od věčnosti přivoláván, aniž po něm ještě bude až do let pokolení a pokolení. 3 Před jeho tváří sžírá oheň a za ním žhne plamen, země je před jeho tváří jako zahrada Édenu a za ním je pustinou, spouští, a ani úniku mu není; 4 jeho vzezření je jako vzezření koní a běhají tak jako jezdci na koních, 5 skáčí jako zvuk vozidel na temenech hor, jako zvuk plamene ohně, sžírajícího slámu, jako mocný lid, seřazený k bitvě. 6 Před jeho tváří jsou zástupy lidu plny úzkosti, všechny tváře stahují červeň; 7 běhají jako siláci, jako bojovníci slézají zeď a jdou každý svými cestami, aniž si pletou své stezky, 8 aniž na sebe navzájem narážejí, jdou každý svou drahou a vrhají se mezi oštěpy; nejsou zraňováni. 9 Po městě pobíhají sem-tam, běhají po zdi, vystupují v domy, vnikají okny jako zloděj; 10 před jeho tváří se země třese, nebesa se chvějí, slunce a měsíc se zatmívají a hvězdy snímají svou záři; 11 a Hospodin před tváří své vojenské moci vy dává svůj hlas, neboť jeho tábor je velmi početný, ano, ten, jenž uskutečňuje své slovo, je mocný; ano, den Hospodinův je veliký a velmi hrozný, b a, kdo jej bude moci snést? 12 A le i takto, prohlášeno Hospodinem, se až ke mně celým svým srdcem a s postem a s pláčem a s nářkem vraťte 13 a roztrhněte své srdce a nikoli svá roucha, a no, vraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť on je milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněv u a oplývající laskavostí a lítost mající nad neštěstím. 14 Kdo ví? Snad se vrátí; pak nabude lítosti a zanechá za sebou požehnání, oběť dar u a úlitbu Hospodinu, vašemu Bohu. 15 Trubte na Cijjónu na troubu, zasvěťte půst, s volejte slavnostní schůzi, 16 shromážděte lid, zasvěťte sejití, sezvěte starší, shromážděte batolata a sající u prsů, nechť ženich vychází ze svého pokoje a nevěsta ze své komnaty; 17 nechť kněží, vykonavatelé služby Hospodinu, mezi předsíní a oltářem pláčí a říkají: Slituj se, Hospodine, nad svým lidem, a kéž své vlastnictví ne vy dáváš potupě, vládě národů nad nimi! Nač mají mezi národy říkat: Kde je jejich Bůh? 18 A Hospodin se rozhorlí pro svou zem a projeví se šetrným vůči svému lidu, 19 i odpoví Hospodin a řekne svému lidu: Hle, já, chystám se poslat vám obilí a mošt a olej, i budete se tím moci nasytit, aniž vás ještě budu vy dávat za potupu mezi národy; 20 a chci zpřed vás vzdálit toho od severu a zahnat jej do země sucha a spouště, jeho tvář k východnímu moři a jeho zadní voj k moři nejzazšímu, i bude vystupovat jeho zápach, a no, bude vystupovat jeho puch, neboť se holedbal stran svého působení. - 21 Nechť se nebojíš, půdo, jásej a raduj se, neboť velikým stran svého působení se ukazuje Hospodin! 22 Nechť se nebojíte, zvířata pole, neboť pastviště pustiny se zelenají, neboť stromoví nese své ovoce, fíkovník a réva vy dávají svou sílu. 23 A vy, děti Cijjónu, jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť vám dává raný déšť v náležité míře, a no, sesílá vám lijavec, raný i pozdní - na počátku - déšť; 24 a mlaty se naplní zrním a nádrže budou přetékat moštem a olejem. 25 A vynahradím vám léta, kdy požírali arbehové, jelekové a chasílové a gázámové, má veliká vojenská moc, již jsem mezi vás poslal, 26 i budete jíst v hojnosti a k nasycení, a budete velebit jméno Hospodina, svého Boha, jenž s vámi podivuhodně nakládal; a můj lid, ti nebudou nikdy muset být zostuzeni. 27 I zvíte, že vprostřed Isráéle jsem já, a že vaším Bohem jsem já, Hospodin, a jiného není, a můj lid, ti nebudou nikdy muset být zostuzeni. 28 A potom se bude dít: Budu na všechno maso vylévat svého Ducha, takže se vaši synové a vaše dcery jmou prorokovat, vaši starci budou snívat sny, vaši jinoši budou zřívat vidění; 29 b a i na nevolníky a na služky budu v oněch dnech svého Ducha vylévat, 30 a na nebesích a na zemi budu ukazovat zázraky, krev a oheň a sloupy dýmu. 31 Před příchodem dne Hospodinova, velikého a hrozného, se bude slunce obracet v tmu a měsíc v krev. 32 A bude se dít: Každý, kdo bude vzývat jméno Hospodinovo, bude moci vyváznout, neboť na hoře Cijjónu a v Jerúsalémě bude únik podle toho, co řekl Hospodin, a no, mezi přeživšími, jež Hospodin po volá.