Jeremiah 42
1 I přistoupili všichni velitelé vojenských oddílů a Jóchánán, syn Káréachův, a Jezanjá, syn Hóšaejův, a všechen lid, od nejmenšího a ž po největšího,
2 a řekli k Jeremjovi, proroku: Nechť, prosím, smí naše úpění padnout před tvou tvář a modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za všechen tento zbytek, neboť jsme zbyli, jak nás tvé oči vidí, maličko z množství,
3 a ť nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, jíž se máme ubírat, a co máme činit.
4 A Jeremjá, prorok, k nim řekl: Uslyšel jsem; hle, já, budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, podle vašich slov, a bude se dít: Kterékoli slovo, jímž vám bude Hospodin odpovídat, vám budu oznamovat, nebudu před vámi nic zatajovat.
5 A oni k Jeremjovi řekli: Nechť je Hospodin mezi námi svědkem pravdivým a věrným: Nebudeme-li činit tak, podle kteréhokoli slova, jež k tobě - k nám - bude Hospodin, tvůj Bůh, posílat!
6 Dobré-li či zlé-li, na hlas Hospodina, našeho Boha, k němuž tě my posíláme, chceme poslouchat, aby bylo s námi dobře, jestliže na hlas Hospodina, našeho Boha, poslouchat budeme.
7 A po uplynutí deseti dní se stalo, že se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo,
8 i povolal Jóchánána, syna Káréachova, a všechny velitele vojenských oddílů, kteří byli s ním, a všechen lid, totiž od nejmenšího a ž po největšího,
9 a řekl k nim: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův, k němuž jste mě poslali nechat padnout vaše úpění před jeho tvář:
10 Chcete-li vskutku bydlet v této zemi, pak vás vybuduji, aniž budu vyvracet a budu vás vysazovat a ne rvát, neboť mám lítost stran zla, jež jsem vám učinil.
11 Nemusíte pociťovat bázeň před tváří krále Bávelu, před jehož tváří jste vy plni bázně; nemusíte před jeho tváří bázeň pociťovat, prohlášeno Hospodinem, vždyť jsem s vámi já k vysvobození vás a k vyproštění vás z jeho ruky
12 a chci vám dát slitování, a ť vás polituje a nechá vás vrátit se na vaši půdu.
13 Budete-li však říkat: Nebudeme bydlet v této zemi, aby ne bylo poslouchání na hlas Hospodina, vašeho Boha,
14 s výrokem: Ne, nýbrž chceme vstoupit v zem Egypta, kde nebudeme zakoušet válku ani slyšet zvuk trouby ani hladovět po chlebě, a no, tam budeme bydlet,
15 nuže tedy slyšte proto slovo Hospodinovo, zbytku Júdův: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Upíráte-li vy pevně svou tvář na vstup v Egypt a chcete- li vstoupit k pobývání tam,
16 pak se bude dít, že meč, před nímž jste vy plni bázně, vás bude dostihovat tam, v zemi Egypta, a hlad, před nímž máte strach, se tam, v Egyptě, za vámi potáhne a tam budete umírat.
17 To budou všichni muži, kteří upírají svou tvář na vstup v Egypt k pobývání tam: Budou umírat mečem, hladem a morem a nebudou mít přeživšího an i uniknuvšího před zlem, jež já na ně budu přivádět.
18 Neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Jako se vylil můj hněv a mé popuzení na obyvatele Jerúsaléma, tak se mé popuzení bude vylévat na vás, až vstoupíte v Egypt, i stanete se kletbou a hrůzou a zlořečením a potupou, aniž ještě toto místo budete vidět.
19 Hospodin proti vám promluvil: Nechť, zbytku Júdův, nevstupujete v Egypt, nechť si dobře uvědomujete, že jsem proti vám dnes vyslovil napomenutí.
20 Vždyť jste se zavedení na scestí dopustili proti svým duším, když jste mě vy poslali k Hospodinu, svému Bohu, výrokem: Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, a podej nám zprávu tak, podle kteréhokoli slova, jež bude Hospodin, náš Bůh, říkat; tak učiníme.
21 Dnes vám tedy zprávu podávám, aniž jste uposlechli na hlas Hospodina, svého Boha, a stran čehokoli, co k vám poslal;
22 nuže tedy nechť jistotně víte, že v místě, kam jste pojali přání vstoupit k pobývání tam, budete mečem, hladem a morem umírat.