1A ve čtvrtém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, se stalo: Z blízkosti Hospodinovy se k Jeremjovi do stalo toto slovo, výrok:
2Vezmi si svitek knihy a zapiš do něho všechna slova, jež jsem k tobě proslovil proti Isráélovi a proti Júdovi a proti všem národům ode dne mého promluvení k tobě, ode dní Jóšijjáhúových a ž po tento den.
3Snad budou, dům Júdův, chápat všechno zlo, jež já jim zamýšlím provést, aby se od vraceli každý od své zlé cesty, takže bych mohl odpustit stran jejich nepravosti a stran jejich hříchu.
4A Jeremjá zavolal Bárúcha, syna Nérijjova, a Bárúch na svitek knihy zapsal z úst Jeremjových všechna slova Hospodinova, jež k němu proslovil,
5a Jeremjá Bárúchovi přikázal výrokem: Já jsem zadržen, nemohu vstupovat v dům Hospodinův,
6můžeš však vstoupit ty, i přečti z toho svitku, co jsi zapsal z mých úst, slova Hospodinova, v uši lidu v domě Hospodinově v den postu a také je budeš číst v uši všeho Júdy, těch, již přicházejí ze svých měst.
7Snad bude před tvář Hospodinovu padat jejich úpění a budou se od vracet každý od své zlé cesty, neboť veliký je hněv a popuzení, o němž Hospodin mluvil k tomuto lidu.
8A Bárúch, syn Nérijjův, se zachoval podle všeho, co mu přikázal Jeremjá, prorok, stran čtení slov Hospodinových z té knihy v domě Hospodinově.
9A v pátém roce Jehójákíma, syna Jehóšijjáhúova, krále Júdova, v devátém měsíci, se stalo: Pro všechen lid v Jerúsalémě a pro všechen lid těch, již v Jerúsalém přicházeli z měst Júdových, provolali půst před tváří Hospodinovou;
10a Bárúch se jal z té knihy v uši všeho lidu číst slova Jeremjova v domě Hospodinově, v podloubí Gemarjáhúa, syna Šáfánova, písmaře, v horním nádvoří u vchodu do nové brány domu Hospodinova.
11A když všechna slova Hospodinova z té knihy uslyšel Míchajhú, syn Gemarjáhúa, syna Šáfánova,
12sestoupil v dům králův k pokoji kancléře, a hle, tam seděli všichni hodnostáři, Elíšámá, kancléř, a Delájáhú, syn Šemaejáhúův, a Elnáthán, syn Achbórův, a Gemarjáhú, syn Šáfánův, a Cidkijjáhú, syn Chananjáhúův, a všichni hodnostáři,
13a Míchajhú jim oznámil všechna slova, jež uslyšel při Bárúchově čtení z té knihy v uši lidu.
14A všichni hodnostáři poslali k Bárúchovi Jehúdího, syna Nethanjáhúa, syna Šelemjáhúa, syna Kúšího, s výrokem: Ten svitek, z něhož jsi četl v uši lidu, vezmi v svou ruku a pojď. A Bárúch, syn Nérijjáhúův, ten svitek v svou ruku vzal a přišel k nim;
15a řekli k němu: Nuže sedni a čti to v naše uši. Bárúch se tedy jal v jejich uši číst
16a za jejich slyšení všech těch slov se stalo, že ustrašeně pohleděli jeden na druhého a řekli k Bárúchovi: Všechna tato slova musíme nutně oznámit králi.
17A otázali se Bárúcha výrokem: Nuže, oznam nám, jak jsi napsal všechna tato slova z jeho úst?
18A Bárúch jim řekl: Ze svých úst ke mně všechna tato slova pronášel a já jsem psal černidlem na knihu.
19A hodnostáři k Bárúchovi řekli: Jdi, skryj se, ty i Jeremjá, nechť nikdo neví, kde vy jste.
20A vstoupili ke králi do nádvoří, a le ten svitek uložili v pokoji Elíšámy, kancléře, a všechna ta slova oznámili v uši královy;
21a král poslal Jehúdího vzít ten svitek, i vzal jej Jehúdí z pokoje Elíšámy, kancléře, a jal se číst v uši královy a v uši všech hodnostářů, již stáli před králem.
22A král seděl v zimním domě, v devátém měsíci, a před jeho tváří bylo hořící ohniště;
23a jak Jehúdí přečetl tři a neb čtyři sloupce, stalo se, že rozřezával knihu nožíkem a jal se házet do ohně, jenž byl na ohništi, až do strávení celého svitku na ohni, jenž byl na ohništi,
24aniž se ulekli, aniž roztrhli svá roucha, král ani nikdo z jeho služebníků, již slyšeli všechna tato slova.
25A ač Elnáthán a Delájáhú a Gemarjáhú na krále naléhali, aby ne bylo spálení svitku, on k nim neobrátil sluch;
26a král rozkázal Jerachmeélovi, synu Hammelechovu, a Serájáhúovi, synu Azríélovu, a Šelemjáhúovi, synu Abdeélovu, přivést Bárúcha, písaře, a Jeremju, proroka, a le Hospodin je ukryl.
27A po králově spálení svitku a slov, jež Bárúch zapsal z úst Jeremjových, se k Jeremjovi do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
28Ještě si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna první slova, jež byla na tom prvním svitku, jejž Jehójákím, král Júdův, spálil,
29a proti Jehójákímovi, králi Júdovu, musíš říci: Takto řekl Hospodin: Ty jsi tento svitek spálil s výrokem: Proč jsi na něj napsal výrok: Jistotně musí přijít král Bávelu a zpustošit tuto zem a způsobit vymizení lidí i dobytka z ní?
30Proto Hospodin proti Jehójákímovi, králi Júdovu, řekl takto: Nebude mít sedícího na trůně Dávidově a jeho mrtvola bude vy hozená horku ve dne a mrazu v noci
31a budu na něm a na jeho semeni a na jeho služebnících navštěvovat jejich nepravost a přivádět na ně a na obyvatele Jerúsaléma a k mužům Júdovým pohromu, o níž jsem se k nim namluvil, aniž uposlechli.
32A Jeremjá vzal jiný svitek a dal jej Bárúchovi, synu Nérijjáhúovu, písaři; ten na něj napsal všechna slova knihy, již Jehójákím, král Júdův, spálil v ohnil, a ještě k nim bylo přidáno mnoho slov podobných.