1I uslyšel Pašchúr, syn Immérův, kněz (a on byl v domě Hospodinově vrchním dozorcem ), Jeremju, když prorokoval tyto věci;
2a Pašchúr Jeremju, proroka, zbil a dal ho do klády, jež byla v horní bráně Benjáminově, jež byla při domě Hospodinově.
3A nazítří se stalo, že Pašchúr Jeremju z klády vyvedl, a Jeremjá k němu řekl: Tvé jméno nazval Hospodin ne Pašchúr, nýbrž Mágór-missávív;
4ano, takto Hospodin řekl: Hle, já, chystám se učinit tě strachem tobě i všem tvým přátelům, i budou padat mečem svých nepřátel, což tvé oči budou vidět, a veškerého Júdu chci vy dat v ruku krále Bávelu, i bude je odvádět v Bável a porážet mečem.
5A chci vy dat všechno jmění tohoto města a všechnu jeho lopotu a každou jeho drahocennost a všechny poklady králů Júdových chci vy dat v ruku jejich nepřátel; ti je budou drancovat a brát je a přinášet je v Bável.
6A ty, Pašchúre, a všichni obyvatelé tvého domu půjdou v zajetí, a budeš muset přijít v Bável a tam umřít a tam být pohřben, ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi lživě prorokoval.
7Přemlouval jsi mě, Hospodine, i dal jsem se přemluvit, projevil ses silnějším mne a pře mohl jsi; jsem každý den k smíchu, každý se mi vysmívá,
8neboť kdykoli mluvím, křičím, volám o násilí a plenění; vždyť je mi slovo Hospodinovo každý den k potupě a k pohaně.
9I řekl jsem si: Nebudu ho připomínat, aniž budu ještě mluvit v jeho jménu; a le v mém srdci bylo jako by hořel oheň, uzavřený v mých kostech; to se mi stalo obtížným snášet, b a nemohl jsem,
10neboť slýchám šuškání mnohých - strach ze všech stran -: Udejte, a ť ho můžeme udat! Každý člověk mého pokoje, ti číhají na můj pád: Snad se může dát svést, takže na něho budeme moci, a budeme moci dosíci své pomsty na něm.
11Ale se mnou je Hospodin jako mohutný Hrdina, proto moji pronásledovatelé budou klopýtat a nic nebudou moci; budou velmi zostuzeni, neboť nedosáhnou úspěchu - trvalá hanba, jež se nezapomíná.
12Kéž však, Hospodine zástupů, zkoušce podrobující spravedlivého, prohlédající ledviny i srdce, budu moci vidět tvou pomstu na nich, neboť tobě jsem vyjevil svou při.
13Zpívejte Hospodinu, velebte Hospodina, neboť vyprošťuje duši ubohého z ruky pachatelů zla!
14Budiž proklet den, v němž jsem se narodil, nechť den, kdy mě má matka porodila, není požehnán,
15budiž proklet muž, jenž mého otce zpravil výrokem: Narodilo se ti dítě mužského pohlaví, aby ho velmi rozradostnil,
16a nechť je onen muž jako města, jež Hospodin podvrátil, aniž lítost pocítil, a nechť slýchá z jitra křik a v čas poledne poplach,
17že mě neusmrtil v děloze, a by se mi má matka stala mým hrobem a její děloha trvale těhotnou!
18Nač toto? Z dělohy jsem vyšel vidět strast a zármutek, a by mé dni skončily v ostudě?