1A Díná, dcera Léy, již ona porodila Jákóbovi, se vyšla podívat na dcery té země;
2i uviděl ji Šechem, syn Chamóra, Chivvího, náčelníka té země, i vzal ji a ulehl s ní a ponížil ji.
3A na Díně, dceři Jákobově, ulpěla jeho duše, i zamiloval si tu dívku a mluvil k srdci té dívky.
4I pronesl Šechem k Chamórovi, svému otci, výrok: Vezmi mi tuto holčičku za ženu.
5A Jákób uslyšel, že Dínu, jeho dceru, poskvrnil; a le jeho synové byli s jeho dobytkem v poli a Jákób do jejich příchodu pomlčel.
6A Chamór, otec Šechemův, vyšel k Jákóbovi promluvit s ním;
7a Jákóbovi synové přišli z pole, jak o tom uslyšeli, i zarmoutili se ti muži a velmi se rozhněvali, protože v Isráélovi spáchal bezbožnost - ulehnout s dcerou Jákóbovou, a tak se nemá činit.
8A Chamór s nimi promluvil výrokem: Šechem, můj syn - jeho duše se přivinula k vaší dceři; dejte mu ji, prosím, za ženu
9a sešvagřete se s námi, můžete nám dávat své dcery a naše dcery si můžete brát,
10a můžete bydlet s námi a země bude před vaší tváří - osídlete a obcházejte ji a nabuďte v ní držby.
11A Šechem k jejímu otci a k jejím bratrům řekl: Nechť ve vašich očích nacházím přízeň, a co ke mně budete říkat, chci dát,
12uložte mi velmi vysoké věno a nebo dar, a chci dát podle toho, co ke mně budete říkat, jen mi tu dívku dejte za ženu.
13A synové Jákóbovi oslovili Šechema a Chamóra, jeho otce, se lstí; i promluvili - protože Dínu, jejich sestru, poskvrnil -
14a řekli k nim: Tuto věc nemůžeme učinit - dát svou sestru muži, jenž má předkožku, neboť ona nám je hanbou.
15Můžeme vám dát souhlas jen tehdy, budete-li jako my, aby každý mužského pohlaví u vás byl obřezán.
16Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát vaše dcery a budeme s vámi bydlet a staneme se jedním lidem.
17A le nebudete-li chtít uposlechnout na nás, abyste byli obřezáni, pak naši dceru vezmeme a odejdeme.
18I byla jejich slova Chamórovi i Šechemovi, synu Chamórovu, vhod
19a ten mladík nezameškal tu věc učinit, protože měl v dceři Jákóbově potěšení, a on byl nejváženější z celého domu svého otce.
20I vešel Chamór a Šechem, jeho syn, do brány jejich města a promluvili k mužům jejich města výrokem:
21Tito muži, oni jsou vůči nám pokojní, nechť tedy v zemi bydlí a ji obcházejí, vždyť země je, hle, na obě strany rozsáhlá před jejich tváří. Můžeme si brát za ženy jejich dcery a naše dcery můžeme dávat jim;
22jen tehdy nám ti muži chtějí dát souhlas bydlet s námi, stát se jedním lidem, bude-li každý mužského pohlaví u nás obřezán, jako jsou obřezáni oni.
23Jejich stáda a jejich majetek a všechen jejich dobytek - zda ony věci ne budou naše? Jen jim máme dát souhlas a budou bydlet s námi.
24I uposlechli na Chamóra a na Šechema, jeho syna, všichni vycházející branou jeho města, a dali se obřezat, každý mužského pohlaví, všichni vycházející branou jeho města.
25A v třetí den, v jejich stavu trpících bolest, se stalo, že dva Jákóbovi synové, Šimeón a Léví, bratři Dínini, vzali každý svůj meč a směle napadli město a všechny mužského pohlaví zabili,
26i Chamóra a Šechema, jeho syna, zabili ostřím meče, i vzali Dínu z Šechemova domu a vyšli.
27Na smrtelně raněné přišli Jákóbovi synové a vyplenili město, protože poskvrnili jejich sestru,
28pobrali jejich drobný dobytek a jejich skot a co bylo ve městě a co v poli
29a všechno jejich bohatství, a všechnu jejich drobotinu a jejich ženy zajali, a vše, co bylo v domech, také ukořistili.
30A Jákób k Šimeónovi a k Lévímu řekl: Zarmoutili jste mě zošklivením mne mezi obyvatel stv em země - mezi Kenaaním a mezi Perizzím; a já - mužů nemnoho, i mohou se na mne shrnout a pobít mě a mohu být zničen já i můj dům.
31I řekli: Zda měl naši sestru mít za nevěstku?